Hope

15

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU! A POKUD BYSTE CHTĚLI CHARAKTER ASK, PIŠTE OTÁZKY(KAMKOLIV).♥

,,Víš že je to poprvé co jdu k tobě domů?" uchechtla jsem se a Tobias nad mými myšlenky zakroutil hlavou.

,,Všechno je jednou poprvé." zasmál se. Jo, to máš pravdu. 

,,Co tam vlastně budeme dělat?" zajímala jsem se. Měli jsme sraz v centru a on mě pak odtáhl sem, že si se mnou chce promluvit. Jsem nervózní? Ne, spíš plná očekávání. 

,,Uvidíš. Naši by neměli být doma, takže to bude v pohodě." kývl na mě. 

,,Trochu mě děsíš." přiznala jsem a vkročila za ním do chodby. 

,,To víš, mám to v povaze." 

,,Tobiasi? Máme návštěvu?" vynořila se z kuchyně jeho mamka i s malou Sarah v náručí. 

,,Mami? Neměla si být v práci?" jemně povytáhl obočí. Vypadalo to na něm strašně roztomile.

,,Vzala jsem si volno, abych mohla být s malou." mile se usmála a pak přesunula její zrak na mě. 

,,Ahoj Ange." pozdravila. 

,,Dobrý den paní Collins." i já jsem jí to slušně opětovala. 

,,Už na té večeři jsem říkala, aby jsi mi tykala Ange. Zůstaneš na večeři?" zazubila se. 

,,Jo, zůstane." rozhodl za mě Toby. 

,,Dobře, kdyby jste něco potřebovali, budu v obýváku." odešla. 

,,Neříkal jsi, že nikdo nebude doma?" rýpla jsem si. 

,,Drž pusu prdelko. Pojď, jdeme." ušklíbl se. 

,,Vážně Tobiasi? Prdelko?" povytáhla jsem obočí, ale i tak ho poslušně následovala do schodů. 

,,Jop prdelko." přikývl. To už ale otvíral dveře od jeho pokoje. Na kluka to tu měl na první pohled docela uklizené. 

,,Pustíme si film?" koukl na  mě a hupsl na postel, přičemž poklepal na místo vedle něj. 

,,Nechtěl by jsi mi radši první říct, co jsi chtěl?" nakrabatila jsem čelo. Rozhlížela jsem se všude kolem, jen na něj jsem ani nepohlédla. 

,,To ještě počká." mávl nad tím rukou. Hlasitě jsem si povzdechla. 

,,Ne nepočká! Já jsem od včerejška na nervi a ty to neustále protahuješ, tak už to sakra řekni." malinko jsem zvýšila hlas.

,,Ange.  Strašně rád bych ti to řekl co nejdřív, ale bojím se tvojí reakce." vydechl a natáhl ruku směrem ke mě. Opatrně jsem ji přijala a sedla si vedle něj. 

,,Tak ono když to ani neřekneš, nemůžeš znát mou reakci." uchechtla jsem se. 

,,Fajn.... Jedu na první měsíc prázdnin za babičkou do Norska." odmlčel se. 

,,A?" pobídla jsem ho, aby mluvil dál. Zatím to teda nebylo nic, co bych nerozdýchala. Jasně, možná si to nerada přiznávám, chybět mi bude. I když je to jen  měsíc, trávíme spolu v podstatě každý den. Když ne na tréninku, tak jdeme někam ven. 

,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla jet se mnou?" vyhrkl ze sebe tak rychle, že mi ještě chvilku trvalo, než jsem jeho slova oddělila od sebe. Šokovaně jsem na něj vykulila oči a celou tu informaci zpracovávala. 

,,Ange? Jsi v pohodě?" máchal mi rukou před obličejem. 

,,Jo, já jen.." nacházela jsem ten správný výraz. 

,,Jasně, nějakou podobnou reakci jsem čekal, no nic. Nevadí." smutně se pousmál. 

,,Ty se mnou chceš jet do Norska? Za tvojí babičkou?" opakovala jsem, jakoby jsem se chtěla ujistit. 

,,No, chtěl jsem. Byly by jsme tam jen mi dva, mohli bysme si to užít. Ale chápu jestli nechceš." 

,,Panebože! Jasně že chci! Já jenom, nečekala jsem, že by si se mnou chtěl někam jet." zmateně kývala hlavou a pak mu skočila kolem kolem krku, což nečekal, takže jsme se svalili na postel. Já ležela na něm a oba jsme se šíleně smáli. 

,,Takže jo?" vydal ze sebe. 

,,Jo, jasně že jo." ještě víc jsem naše objetí zpevnila. 

,,Nečekal jsem, že na to kývneš. Proto jsem se bál ti to říct." sklopil pohled. 

,,Já jsem nečekala, že by jsi se na něco takového zeptal." přitakala jsem mu. Seděli jsme naproti sobě, naše zraky směřovaly do klína, neměli jsme odvahu se na sebe podívat. 

,,Slyšel jsem to co ti včera říkala Bethany." konečně se na mě podíval. 

,,Nezdá se ti, že moje rozhovory odposloucháváš až moc často?" snažila jsem se odlehčit situaci. Vím, na co naráží, ale já to řešit nechci, nechci si kazit hezkou chvilku. 

,,Věříš jí?" ignoroval mou předešlou poznámku. 

,,Co? Ne, je mi to jedno, ať si říká co chce." pokrčila jsem rameny, ale stejně jsem věděla, že úplně jistá si tím taky nejsem. 

,,Hele Ange, já nechci aby sis myslela, že tě chci jenom do postele. Jsi první holka, na které mi sakra záleží. Mám tě rád, možná víc než ráda, ale nechci dělat předčasně nějaké závěry. Nebudu ti říkat, že jsem se do tebe zamiloval, když vím, že bych ti tím mohl dát jenom plané naděje. Moc bych si přál tě poznat, zjistit jaká doopravdy jsi a pak to všechno klidně vykřičím do světa. Nejsem hajzl, jen ti nechci zbytečně ublížit." stiskl mou ruku. Neskutečně mě překvapil tím vším, co právě řekl. 

,,Mám to stejně." šeptla jsem a byla jsem to já, kdo spojil naše rty. Polibek ale stejně do svých rukou převzal Tobias, to on tu byl ten, kdo tu velel. Za pás si mě přitáhl ještě blíž, takže jsem byla nucená sednou si na něj obkročmo. Moje ruce byly zapletené v jeho vlasech, milovala jsem je. Začal si žádat o vstup, jenže já se ho rozhodla malinko potrápit. To mi ale nevydrželo moc dlouho. Jemně mi zmáčkl zadek, takže jsem překvapeně vyjekla a on využil situace. Jeho jazyk si razil cestu v mých ústech a prozkoumával každou skrytou skulinku. Musela jsem uznat, že líbá mega božsky. 

,,Nenechme Bethany aby nás rozdělila. Nenechme ji, aby se dostala mezi nás." šeptal mi do rtů, když jsme se odtáhli. Horlivě jsem mu přikyvovala. Ostatně, byla bych schopná mu odsouhlasit všechno. V tuhle chvíli ano...

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU! A POKUD BYSTE CHTĚLI CHARAKTER ASK, PIŠTE OTÁZKY(KAMKOLIV).♥