Hope

14

OPĚT PROSÍM ZPĚTNOU VAZBU- HVĚZDIČKY(VOTES, HLASY) A KLIDNĚ I KOMENTÁŘ, BUDU RÁDA.♥

 ,,Ale nazdar kočko!" volal na mě už z dálky Mark. Postával tam ve společnosti Val, několika dalších lidí, ale hlavně zaujatě debatoval s Tobiasem. Od včerejších nominačních závodů a našeho nejednoho polibku jsme se neviděli. Je to zvláštní pocit, nemyslela jsem si, že bych se mohla do podobné situace dostat, ale poprvé v životě zjišťuji, jaké to je, absolutně nevědět na čem jsem. Jak mě bere? Bere mě jako kamarádku nebo něco víc? Či dokonce jako dalšího holku co mu skočila na dokonalou postavu a rozkošný obličejík? Jak ho vlastně vůbec beru já? To jsou otázky, na které neznám odpověď a neskutečně mě to vytáčí. 

,,Ahojte." pípla jsem. Všechny jsem přejela pohledem, u Tobyho jsem se mírně pozastavila. Věnoval mi lehký, nenápadný úsměv. 

,,Včera to byla jízda! Byli jste nejlepší, tleskal vám celý stadion!" jásala Val a hnala se mě obejmout. 

,,Jo ale Oxford byl zjevně lepší." zamumlala jsem jí do ucha. 

,,Nemůžeš se orientovat podle umístění, vy dva jste byly zaručeně top." okřikla mě, při čemž se zamračila. 

,,Ale stejně by mě zajímalo, kam jste se pak zdejchli. Hledali jsme vás, chtěli jsme oslavovat a ani jeden nikde nebyl." dodala, nezapomněla nás ani pokárat očima. Při její poznámce jsem mírně zrudla, čemuž se nejspíš Tobias uchechtnul. Vybavila se mi vzpomínka, jak jsme byli skoro hodinu zavření v šatně, vyměňovali jsme si letmé polibky a užívali si doteky toho druhého. Ve vší počestnosti, samozřejmě, dál bych to ani zajít nenechala. Ani teď nevím, jak to beru. Neměla jsem tušení, jak jí na to mám odpovědět, proto jsem jen zarytě mlčela. 

,,Oukej, tohle se asi nedozvíme. Jdeme do šatny?" zazubila se Val, nečekala na odpověď, rovnou mě popadla za ruku a vlekla pryč. 

,,Ange, máš na mě chvilku?" ozval se mi za zády až nadměrně pisklavý hlas. Otočila jsem se a spatřila Bethany, jak na mě upřeně kouká. Jemně jsem kývla a naznačila Val, že má jít napřed. Znovu jsem se na ni zvědavě zadívala a vyzvala ji, aby začala mluvit. 

,,Hele, dost jsem o sobě přemýšlela a..." odmlčela se. Její oči skenovaly špičky našich bot. 

,,A?" nechápavě jsem povytáhla obočí. 

,,A omlouvám se ti. Za všechno, co jsem kdy udělala." vydechla téměř šeptem. Šokovaně jsem vykulila oči, hledala jsem tu chvíli, kdy si to uvědomila. Doufám že to myslí vážně, ale všichni tady víme, že ona je na přetvářky mistr. 

,,Aha, tak fajn." kývla jsem. 

,,No a.. Chtěla jsem se zeptat, jestli si myslíš, že by... že by o mě Mark mohl mít zájem?" vykoktala. Jestli mi ty oči nevypadly údivem při její první větě, teď už jsem je stoprocentně hledala až někde na zemi. 

,,Hele Beth, je sice fajn, že sis uvědomila svoje chování, ale Mark je hodný kluk. Je to jeden z mých nejlepších kamarádů a nechci aby si mu ublížila. Ale jo, zájem mít bude a pokud bude šťastný tak dobře, dělejte si spolu co chcete." pronesla jsem zcela upřímně. 

,,Já tě chápu, ale fakt se chci změnit. Ty mě asi už nikdy nebudeš moct mít ráda co?" povzdechla si. 

,,Chceš to vědět na rovinu?" nakrabatila jsem čelo. Nijak neodpověděla, tak jsem spustila sama od sebe. 

,,Nemůžeš po mně chtít, aby z nás byly kamarádky. Od doby co jsem sem nastoupila mi děláš samé problémy. Jsem tady dva roky a to je docela dlouhá doba. Je moc hezké, že se chceš změnit, spousta lidí to zajisté ocení. A přiznávám, pokud to myslíš vážně, jsem za to ráda i já. Kdo ví jak dlouho tu spolu ještě budeme, bylo by dobré spolu vycházet. Já odpouštím, ale nezapomínám. To po mě chtít nemůžeš. Za jednu omluvu ti kolem krku neskočím." dokončila jsem svůj monolog.