Hope

20

UŽIJTE SI KAPITOLU! A VY UŽ VÍTE, CO MĚ POTĚŠÍ!♥

,,Jsi v pohodě?" otázala se mě Val, když jsme vyšli z nákupního centra. 

,,Nejsem v pohodě Val! Teda byla jsem, teď už nejsem." postěžovala jsem si. 

,,Přejde to, uvidíš. Jen tomu dej čas." povzbudila mě. 

,,Je to hrozné. Myslela jsem si, že ten rozchod zvládnu, ale kamkoliv jdu, ze všech stran se ozývá šepot a narážky na mou osobu. Chápeš že to všechno vytroubil veřejně? Všichni si fakt myslí, že jsem děvka." zabručela jsem naštvaně. 

,,Počkej počkej počkej. Nechceš mi teď jako říct, že to vzdáváš a nebudeš se to snažit napravit?" zastavila se v půlce kroku a s povytaženým obočím na mě hleděla. 

,,A co mám jako dělat Val? Nevěří mi. Prostě je definitivní konec, musím se s tím smířit. Popravdě jsem poslední týden jenom čekala, kdy to takhle vyvrcholí." vysvětlila jsem své domněnky. 

,,To nesmíš udělat Ange! Patříte k sobě! Copak mi chceš říct, že už ho nemiluješ?" rýpla si. 

,,Jasně že ho miluju, ze dne na den ty city takhle asi nepřejdou." opáčila jsem. 

,,Tak vidíš! Přestaň tady brečet a jdi za ním, ne?" křičela. 

,,Vážně Val? Nemyslíš si, že on by měl být ten, kdo přijde. Však jsem se mu to snažila vysvětlit, nepustil mě ke slovu! Neustále si opakoval to svoje!" zvýšila jsem hlas i já. 

,,I přes to všechno jste skončili druzí! Máte ještě šanci, tak se jí chyť a jdi to vyřešit." rozhazovala rukama. 

,,A co? To nic neznamená. Možná nám vyhovuje být partneři v bruslení, ale všechny šance na náš další vztah jsou ztracené. Já prostě nedokážu jenom tak zapomenout na to, co řekl." vydechla jsem. 

,,Já tě chápu, je to pro tebe těžké. Ale na tom ledě to mezi vámi tak jiskřilo, jakoby se nic nestalo. No tak, udělej to, prosím." žadonila. 

,,Ne Val. Jenom začínat si s ním něco byl asi pěkný nesmysl. Pamatuješ jak za mnou tenkrát přišla Beth? Řekla, že se mnou vyspí a nechá mě být. Přesně to se i stalo. Vyspali jsme se spolu a za dva dny se začal chovat odtažitě. Jakoby se mnou nechtěl mít nic společného, ale bylo by mu líto, mi říct, že to vlastně nic neznamenalo. Třeba kvůli tomu, že jsem měla rakovinu. Proto jsem ani nechtěla, aby se to dozvěděl, všechno to komplikuje." dokončila jsem svůj monolog, který jsem si v hlavě skládala dohromady už docela dlouho. 

,,To je pěkně ujetá teorie Ange. Ale.. Beth! Nenapadlo tě, že vás chce třeba rozeštvat? Vždyť tobě taky říkala prakticky to samí." vyhrkla zběsile. 

,,Proboha Val. Na to si přišla až teď? Jasně že mě to napadlo. Ale nevěřila jsem tomu, Tobiasovi ty fotky taky poslala ona, to asi nebude náhoda že? Jenže on jí to uvěřil." zakroutila jsem hlavou. 

,,A řekla si mu to? Že ti taky něco vykládala?" nakrabatila čelo. 

,,Ne, neřekla. Nepustil mě ke slovu a ještě by mě měl za lhářku. Děvka a lhářka v jednom, to by ještě chybělo. A teď pojď, dojdeme pozdě na trénink." popadla jsem ji za ruku a odtáhla pryč. Je schopná se tady se mnou dohadovat ještě hodně dlouho. Slyšela jsem, jak za mnou protestuje a mumlá všelijaké nadávky. Ignorovala jsem to. 

****

POHLED TOBIASE:

Zastavili jsme v závěrečné póze. Podržel jsem Ange, přesně jak jsem měl, ale  ani o chvíli dýl, jak bych to udělal běžně. Vždycky jsem naši pózu protáhl, líbilo se mi, že se jí můžu dotýkat, je tak nádherná. Jsem rád, že s ní můžu aspoň stále bruslit. Nejspíš ani jeden z nás nemá odvahu něco Marii říct. Sžírá mě, když vidím, jak moc je kvůli mojí debilitě smutná. Nemůžu však jinak, i když někde v hloubi duše snad i věřím jejím slovům, nemůžu dovolit, aby se situace opakovala. Už jednou jsem se takhle spálil, nechci to zažít znova. Beze slova jsem od ní odbruslil a vydal se do šatny. Ještěže už je konec tréninku. Cítil jsme na sobě její pohled, odolával jsem pokušení se otočit. Nemohl jsem. Čím víc bych se díval do jejích čistých očích, věděl bych, že jí dlužím pořádnou omluvu a prosbu, aby mi odpustila. 

Zrovna jsem si přes hlavu přetáhl zpocené triko, když se dveře od naší šatny rozletěli a v místnosti se objevila hubená postava, patřící Valerii. Díval jsem se na ni jako na mimozemšťana, neměl jsem tušení co tu chce. Občas sem chodila za Markem, ale momentálně jsem tady jediný. 

,,Obleč se, dělej." štěkla po mně nepříjemně. 

,,Proč? Znervózňuji tě? V klidu, to každou." ušklíbl jsme se. 

,,Říkám ti obleč se, nepotřebuju se dívat na tu tvoji pýchu. Věř mi nebo ne, viděla jsem lepší." procedila skrz zuby. Au, teď mě ranila. 

,,Nevěřím, ale jak si slečna přeje." uchechtl jsem se, avšak triko si skutečně oblékl. 

,,Tak co se děje?" ležérně jsem se posadil na lavičku. 

,,Jde o Ange." 

,,Hh, nechci se o ní bavit." zabrblal jsem. 

,,Je z tebe zničená." ignorovala mou předchozí větu.

,,To já z ní také." odsekl jsem. 

,,Počkej. Ty těm fotkám opravdu věříš?" založila si ruce na hrudi. 

,,Popravdě, ani moc ne. Ale prostě mám svoje důvody, proč jsem to udělal." vyšlo ze mě. 

,,Seš neskutečný. Ange je ten nejčistší a nejférovější člověk, kterého znám. Nikdy by nic takového neudělala a už vůbec ne člověku, kterého miluje." píchla mě prstem do hrudi. Hrklo ve mně.

,,A tys tam snad byla Val?" trval jsem si na svém.

,,Ne, nebyla. Ale nepřijde ti trochu divné, že ti ty fotky poslala zrovna Bethany?" zatvářila se tajemně. 

,,Co je na tom?" nechápal jsem. 

,,Přijde ti, že ona na té párty byla?" zkoušela na mě nějakou taktiku či co.

,,To je snad jedno, ne? Prostě se k něm fotkám nějak dostala." pokrčil jsme rameny. 

,,Hmm, co kdyby ti řekla, že Bethany Ange řekla něco podobného?" hrála si se mnou. 

,,Nemám tušení, o čem to mluvíš." zavrčel jsem a pomalu přešel ke dveřím. Tyhle manipulační praktiky nesnáším. Začala se mi dostávat do mozku.

,,Počkej. Řekla jí, že jsi ji někde na záchodcích podvedl, zatímco ona hrála jakousi hru. Prý tě našla udýchaného a neklidného. Ange jí to nevěřila, ale víš co si myslí? Že jsi udělal přesně to, co s každou holkou. Vyspal se s ní a pak ji odkopl. Začal si se chovat odtažitě. Jen si podle ní neměl dost sil, říct jí, že je konec. Prý kvůli té její rakovině, nebo co to mlela. Dostáváš jí na dno. Přitom nic neudělala." zastavila mě těsně přede dveřmi. Udiveně jsem se na ni otočil. Nemohl jsem z tváře vyhnat ten překvapený výraz. 

,,Jak tohle všechno víš?" 

,,Byla jsem u toho, řekla jí to těsně před tím, co jsi se s ní rozešel. A krom toho, jsem její nejlepší kamarádka, občas se mi svěří." ušklíbla se a chtěla mě obejít.

,,Stůj. Co mám teď podle tebe dělat?" zamračil jsem se. Doufal jsem, že mi poskytne nějaké řešení. 

,,Co tady takhle nestát a jít jí to vysvětlit? Všechny ty tvoje důvody..." nechala větu vyznít do ztracena. 

,,Nebude mě chtít poslouchat. Posral jsem to!" naštvaně jsem uhodil pěstí do zdi.

,,A zkusil si to snad? Být tebou, nestojím tady jak hydrant a aspoň se o něco pokusím." šťouchla do mě. Sakra, má pravdu. Musím jí to vysvětlit, než bude pozdě. Musím za ní jet! V rychlosti jsem popadl všechny věci a rozběhl se pryč. 

,,Nejradši má karafiáty!" slyšel jsem ještě za sebou...

Hola hola. Tak mám pro vás další část. Včera jsem si moc odpočinula(i když se to neobešlo bez pádu, hihi. Nevím, proč mám tak vysokého koně...), no nic. Každopádně, dneska večer je v telce(ČT ART) záznam z koncertu Harryho Stylese. Tohle si nemůžu nechat ujít a pokud je někdo podobně zblázněný fanatyk, nemáte zač☺. Jinak přeji hezký víkend.♥