Hope

1

Tak jo, soustřeď se. Poslední trojitá otočka a máš to za sebou. Můj vnitřní hlas neustále svádí nějaké hádky, zatímco já pevně semknu víčka a připravím se na odraz. Raz, dva, tři... V duchu si počítám otočky a čekám na dopad. Moje noha se dotkne ledu, zaujmu pózu a je to! Zajela jsem bez nějaké větší chyby. 

,,Výborně Ange, výborně!" rozezněl se stadionem hlas trenérky Marie. Je to postarší dáma, avšak v hlavě má vše úžasně srovnané. Přesně ví co chce a ještě se nestalo, aby to nedopadlo dobře. Sklidím mírný potlesk od svých kamarádů, kteří se culí od ucha k uchu a ukazují mi vtyčené palce. Pomalinku k nim dojedu a snažím se vydýchat. 

,,Tak, teď páry. Bethany a Tobias." zavelí Maria a obě určité osoby se přichystají. 

,,Je dokonalá." vydechne Mark, můj kamarád. 

,,Jo, to je. Oba jsou." souhlasila jsem s ním. 

,,Nesmysl. Mark to říká jenom proto, že by ji nejraději někde ohnul. To ty bys byla dokonalá. Klidně by jsi mohla být na jejím místě. A vůbec bych se nedivila, kdyby vás dvě Maria vyměnila." vložila se do toho Valerie. 

,,Hahaha, ale uznej sama. To její tělo je božský." obhajoval se Mark. 

,,Si neuvěřitelný děvkař." bouchla ho do ramene Val. 

,,Ale souhlasím, že Ange by klidně mohla být na jejím místě." přitakal jí. 

,,To je nemožné. Nejezdím párově." odsekla jsem jim. 

,,Ale jezdila jsi. Mohla by ses k tomu vrátit." vyčetla mi. 

,,Ou." zamumlal Mark, a tak jsem zase své oči přesunula na led. Bethany byla na zemi. Ještě se ani nezvedla a už křičela po Tobiasovi, nějaké nesmyslné nadávky. Je trochu... jak to říct. Je malinko, řekněme divná. 

,,Stop." rozsekla ty její kecy Maria. 

,,To byla jedna velká katastrofa. Nejste sehraní! Bethany se akorát nakrucuje, tohle snad ani není bruslení. A Tobias začne přemýšlet nad tím, co dělá! Takhle to dál nejde, uděláme výměnu." pokračovala. Její hnědé vlasy ji padaly do obličeje, což jí dodávalo ještě větší autoritu. Při slově výměna, všichni přítomní šokovaně vydechli. Málo kdy se stane, že dojde k výměně párů nebo sestav. Zkrátka k jakékoliv změně. Ještě k tomu takhle brzo před soutěží. Nominační závody na mistrovství jsou za necelý měsíc a půl. Ani nejlepší bruslaři se nemůžou za takovou krátkou dobu perfektně naučit novou sestavu, či si zvyknout na nového partnera. 

,,Tobias bude bruslit s Ange. Bethany bude s Markem, jako náhradní pár." pronesla nekompromisně. 

,,Cože?" vyjekla jsem s Bethany zároveň. Tobias na tom nebyl o moc líp, nejspíš rozdýchával prvotní šok. 

,,Za chvilku jsou nominační závody!" rozčilovala se Bethany. 

,,A já nebruslím párově." přidala jsem se k ní. Zdálo se, že ani jedné z nás tahle změna nevyhovuje. Jak by taky mohla, Bethany je ráda středem pozornosti, s Tobiasem byli nejlepší z nejlepších, vyhrávali. A já a moje párové bruslení je kapitola sama o sobě... 

,,Už jsem řekla. Mark se naučí sestavu, stejně jako Ange. Ta by jí už měla mít zažitou, jsou to jenom dva roky co ji jela naposled. Přidám vám tréninky navíc. Dostanu vás do formy. Takže Ange a Tobiase tu chci vidět zítra ráno v šest. Na ostatní se těším zase ve čtvrtek." odmávla to jakoby nic a otočila se k odchodu. 

,,Ale vždyť to je nereálné. To já mám bruslit s Tobiasem. Jsem daleko lepší než ona." zaječela Bethany a poukázala směrem na mě. Jasně, nebudu říkat, že se mě to nedotklo, ale na její urážky jsem zvyklá. Nemá mě ráda. Omyl, nesnáší mě.

,,Mohla by ses laskavě uklidnit? Pokud náš tým neprojde nominačními závody, zapomeňte na mistrovství! Je to týmová práce a Ange s Tobiasem mají rozhodně větší šanci procpat tým do předu, jasné Bethany?" řekla klidným hlasem. Ten tón hlasu mě děsil, jak si dokázala zachovat takový postoj? Být to na mě, už se s tou hnědovlasou čůzou hádám. Poslušně sklopila hlavu a Maria už tentokrát opravdu odešla. Hned za ní se vypařil Tobias, který k téhle změně neřekl jediné slovo. Nedivila kdyby ji šel přemlouvat, aby vše vrátila na původní místo.

,,Já to říkala. Bude z tebe hvězda." zazubila se Val.

,,A já díky tobě budu bruslit se svou osudovou láskou, díky Ange." drkl do mě Mark. 

,,Tohohle budeš litovat." projela okolo mě Bethany a nezapomněla do mě žduchnout. Měla jsem v plánu říct jí nějakou kousavou poznámku, ale těch už dneska bylo dost. Navíc za chvíli máme být všichni ve škole. Ranní tréninky jsou zlo. 

,,Hvězda jsem mohla být i v sólu." rýpla jsem do Val v šatně. 

,,Ale prosím tě zlato. V sólu si dobrá, ale všichni víme, že páry jsou tvůj život. Nesmíš to tak rychle vzdávat." vymlouvala mi to.

,,Jo, jenže to mi bylo patnáct. Jsou to dva roky, od té doby jsem v páru bruslila jen někdy, navíc s Markem. Tobias bude mít daleko větší požadavky, jsem z toho nesvá." ohradila jsem se.

,,Bude to v pohodě, vím to." usmála se.

,,Jo jasně. Tak pojď, táta už tam stepuje." zamumlala jsem. Podívala jsem se z okna na parkoviště, kde už opravdu stálo stříbrné auto a v něm nejspíš čekal netrpělivý otec. 

,,Jo, jen můžeš mi zapnout ty šaty prosím." zasmála se a stoupla si ke mě zády. 

,,Je půlka března, všude zima a ty už vytahuješ letní šaty." mrmlala jsem si a zapnula jí zip. 

,,No jo holka, pro krásu musíš trpět." oplatila mi to. To Val byla z nás dvou ta krásnější. Nemyslím si o sobě, že bych zase vypadala úplně nějak příšerně, jen Val má o dost větší sebevědomí, takže tu krásu i umí prodat. Kluci se za ní otáčí, ona má však oči jen pro jednoho. Ten jí ale podle jejích slov ignoruje a neprojevuje o ní zájem. Nikdy jsem ho neviděla, je to syn kamarádky její mamky. Ale myslím si, že Val to všechno přehlíží. Který kluk by o ni neměl zájem? Chováním i vzhledem jednoduše přebije všechny ostatní. Je milá, optimistická, usměvavá, prostě má charakter. 

,,Ahoj tati." mávla jsem mu na pozdrav a usadila se na sedadlo spolujezdce. 

,,Dobrý den pane Evans." pozdravila i Val, která se soukala na zadní sedalo. Chodíme spolu do stejné školy, takže taťka nás vozí. To se ale změní, až si koupím auto. A to bude za chvilku, doufám. 

,,Co trénink?" zajímal se. 

,,Jo dobrý." odkývala jsem mu to. Radši se nebudu zmiňovat, že momentálně mám bruslit v páru. Můj otec se do tohohle sportu až moc angažuje. Má to určité výhody, ale více převažují nevýhody. 

,,Dneska odpoledne by sis měla jít zaběhat. Mám pocit, že ti klesla kondička. A ve čtvrtek jsem si udělal v práci volno, takže se přijdu podívat na trénink." vypadlo z něj. 

,,Bezva." zabručela jsem. Tohle mi ještě tak chybělo. 

,,No nic, tak se mějte. Přijedu až večer, ale běhat stejně půjdeš, chci vidět výsledky." pohrozil mi, než jsme vystoupily z auta. 

,,Divím se, že si do toho necháš pořád takhle kafrat." protočí nade mnou oči Val.

,,Tobě se to řekne, tvoje rodině tě chápe a podpoří tě úplně ve všem." povzdechnu si. 

,,To je fakt, změna tématu. Co kdybychom odpoledne zašli do centra?" zajiskří se jí v očích. 

,,Val, fakt si tak blbá? Musím běhat." povzdychla jsem si. 

,,A jo, škoda. Tak se pokusím někam nahnat Davea." zazubí se. Dave, to je jméno toho zázračného kluka, co ji prý pořád odmítá...

PROSÍM O VOTES(HVĚZDIČKY,HLASY) A TŘEBA I KOMENTÍK, DĚKUJU!♥