Hope

18

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU.♥ Omlouvám se za pozdní vydání, užijte si kapitolu a sladké sny.

,,No není rozkošný?" uculila se babička Tobiase, když mi ukazovala jeho fotky z dětství. Pohlédla jsem na něj, bylo vidět, že by se nejraději zahrabal do země a to ho dělalo ještě roztomilejším.

,,A tady, no podívej Ange. To je ten nejúžasnější zadeček." strčila mi před oči další fotku.

,,Ježiši ženský, tak už toho nechte. Pořád ho drbete." zakroutil nad námi hlavou Tobyho dědeček, který seděl v křesle a pročítal si noviny.

,,Přesně, navíc už stejně musíme jít, nebo tu párty nestihnem. Jdeš Ange?" vložil se do toho i Tobias. Zvedla jsem se tedy, následovala jej do pokoje. Rozhodli jsme se, že dneska večer zajdeme do místního klubu, teda Tobias rozhodl. Já na takové akce moc nejsem, ale udělala bych hodně pro to, abych mohla být s ním.

,,Babičku mám rád, ale někdy už mě fakt štve. Všem mým kamarádům cpe fotky z dětství." zabrblal a plác sebou do postele.

,,Ale, snad by ses nestyděl za tak hezoučký zadeček." šišlala jsem na něj.

,,Hmm, viděl jsem lepší." založil si ruce za hlavou. Se smíchem jsem nad ním protočila oči a ze stále nevybaleného kufru začala štrachat nějaké oblečení. Nerýpejte do mě, nebyl čas vybalovat.

,,A kdo je jeho vlastníkem prosím tě?" uchechtla jsem se.

,,Ty prdelko." perverzně se ušklíbl. Ze srandy jsme po něm hodila první co jsem viděla. Moje smůla že to byly zrovna...

,,Kalhotky? Vážně po mně házíš tvoje kalhotky, prdelko?" zakřenil se.

,,Přestaň prdelkovat a padej se chystat, to tys vymyslel tu párty." odsekla jsem mu a natáhla se nad něj, že mu kalhotky z ruky vytrhnu. Toho on však využil a strhl mě pod sebe.

,,Možná jsem si to rozmyslel. Věděl bych o lepším plánu."

,,Ne ne ne. Dělej, ať můžeme vyrazit." odstrčila jsem se od něj.

,,Já jsem nachystaný. Nejvíc holek po mně jede, když jsem upravený přírodně." odvětil mi a dál se povaloval.

,,O tom nepochybuji." zahuhlala jsem mu nazpět, sebrala oblečení a odešla do koupelny. Slyšela jsem pohyb i z pokoje, takže se konečně začal připravovat.

,,Ange už jsem. Tobě to trvá." pořvával po mně. Neodpovídala jsem mu, nemělo by to smysl, prostě si chvilku počká.

,,Budu si na tebe muset dávat pozor." zhodnotil a celou mě sjel pohledem. Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí a obula si boty.

,,Strašně ti to sekne a moji kamarádi jsou lehce prasata." věnoval mi lehký polibek.

,,Tak pojď ty rambo." zasmála jsem se.

****

,,Tobiasi!" ozval se za námi hodně hlasitý hlas. Ono překřičet hudbu, která zde hraje naplno, je nejspíš oříšek. Toby se otočil a kamarádsky se pozdravil s klukem, který se představil jako Brandon. Pohledný, vysoký blonďák.

,,Takže Ange jo? Seš pěkná." přesunul zrak na mě. Než jsem mu vůbec stihla něco odpovědět, udělal to za mne Toby.

,,Hele, drž se dál." procedil skrz zuby.

,,Jasný brácho, vždyť víš, že tohle bych ti neudělal. Nejsem Andre." se smíchem zvedl ruce do obranného gesta. Tobias se při zmínce o tom jménu nepěkně zatvářil a Brandona probodl pohledem.

,,Už mlčím. Pojďte, hrajeme six cups." mávl na nás a odkráčel někam dál do domu. Nezaháleli jsme, vydali jsme se za ním.

,,Toby? Kdo je Andre?" promluvila má zvědavost po cestě. Cítila jsem, jak jeho stisk na mé ruce zesílil. Po chvíli jakoby si uvědomil co dělá, sevření zase povolil.

,,Děje se něco?" optala jsem se starostlivě.

,,Ne prdelko. Neřeš to a bav se, dobře?" věnoval mi úsměv, avšak falešný...

,,Chybí mi hráč to týmu! Hlásí se někdo dobrovolně?" zaskřehotal další kluk, postávající u stolu a nerůznějším alkoholem.

,,Jen běž." popostrčil mne Toby, zřejmě si všiml mého nadšení.

,,Jaká to krasavice, jsem poctěn." zašveholil směrem ke mě.

,,Ange." mile jsem se mu představila.

,,Calum. Takže Ange, víš jak se to hraje?" obrátil. Celá pozornost partičky se upírala na nás.

,,Nemám nejmenší tušení." ušklíbla jsem se a mírně pokrčila rameny.

,,Skvělý." zamumlal ironicky.

,,Tak jo lidi, jdeme na to!"

****

,,Jóóóó!" radostně jsem zavýskla, když jsem se napoprvé strefila správně. Poprvé a naposled...

,,Konečně." vydechl vedle mne úlevou Calum. Rozhlédla jsem se po okolí a zarazila se.

,,Neviděl si Tobiase?" zmateně jsem se podívala na svého spoluhráče.

,,Ne, ale kašli na něj. On se najde, navíc to on je blbý, že tě tu nechal samotnou. Pojď tančit." táhl mě za ruku na parket. Měla jsem výčitky svědomí. Já se bavila, hrála nějakou nesmyslnou hru a on se mezitím někde ztratil. A taky jsem o něj měla strach...

Tančila jsem s Calumem, hrála pomalá písnička. Nechtěla jsem být nezdvořilá, proto jsem jeho narážky po většinu času ignorovala, ale jakmile se jeho ruce dostaly na můj zadek, byla to poslední kapka. Vrátila jsem je zpět na původní místo, když to ale ani po druhé nerespektoval, odtáhla jsem se od něj.

,,Promiň, já fakt jdu najít toho Tobyho. Měj se." pronesla jsem.

,,Ale no tak Ange, snad mi nedáš košem. Tobias je kretén, jsem lepší." neustále se po mně plazil.

,,Ty si kretén. Nazdar." vyštěkla jsem a odešla. Tobyho jsem nakonec našla u záchodků v druhém patře. V tu chvíli mi ze srdce spadl neskutečně těžký balvan.

,,Tady si." vydechla jsem úlevně.

,,Copak?" kouzelně se usmál.

,,Hledala jsem tě."

,,Promiň, musel jsem si odskočit. Zatancujeme si a půjdeme?" navrhl.

,,Jo, to zní fajn." přikývla jsem.

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU.♥ Moc se omlouvám za vydání takhle večer, ale opravdu je toho na mě moc.Kapitolka je kratší, ale důležitá(viz další díl). Pokud máte jakékoli otázky(na příběh, postavy či mě), komentáře a můj profil je vám otevřený! Nevím jak zítra vyjde kapitola(jestli ano nebo ne), uvidím podle času, budu se snažit. Každopádně ve čtvrtek s ní nepočítejte, hodlám zase vyrazit za tím svým čtyřnohým obříkem(kůň, hihi). Dobrou noc!