Byla jsem malá holčička s velkými sny. Život ale nejspíše nechtěl, abych si je splnila... A nebo mi do cesty musel nastavit tolik překážek, o kterých si myslím, že je nedokážu zdolat. Omyl. Není to v rukou ani v nohách, či někde jinde. Je to v hlavě...
Jelikož příběh Hope se blíží ke konci, zveřejnila jsem další, nový. Budu ráda, když mu dáte šanci. Je opět o tématu, kterým se zabývám a mělo by se o něm více mluvit. Proto jsem ho začlenila i do svých příběhů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kolik lidí s otřesným životem opravdu potká šťastný konec? Já jsem si svou budoucnost vysnila, ale osud to chtěl jinak. Přišla jsem o všechny a o všechno. Zůstal mi jen člověk, kterého jsem ze zákonu měla milovat, avšak jsem ho z celého srdce nenáviděla. Lásku, naději, pocit bezpečí a spoustu další nesmyslných citů považuji za stejnou kravinu jako mimozemšťany. Což je docela ironie, protože na nadpřirozeno a život v jiných planetách věřím... **** ,,Nesahej na mě." odstoupila jsem od něj. ,,No tak, vždyť víš, že ti neublížím, chci ti jenom pomoct. Nemůžeš se přede mnou stydět do nekonečna." uklidňoval mne. ,,Bojím se." šeptla jsem. ,,Nemusíš, nic se ti nestane. Nic ti neudělám, slibuju."
