Hope

16

OPĚT PROSÍM O NĚJAKOU ZPĚTNOU VAZBU(HLASY-HVĚZDIČKY, VOTES- ČI KOMENTÁŘE). ZDÁ SE MI, ŽE UPADÁ AKTIVITA, BAVÍ VÁS VŮBEC PŘÍBĚH? No nic, užijte si kapitolu!♥

o dva měsíce později:

,,Zavolejte hned, jak přistanete." kladla mi na srdce mamka, která spolu s tou Tobiasovou ronili slzy. Stáli jsme uprostřed letiště a netrpělivě vyčkávali, až ohlásí náš let. Zítra je první červencový den, což znamená, že nám začíná náš měsíční pobyt u Tobiasovi babičky v Norsku. Za tu dobu, co uplynula od nominačních závodů až po teď, se prakticky nic nezměnilo. Máme několika týdenní regenerační pauzu od krasobruslení, úspěšně jsem oba dokončili třeťák na střední, no a nás vztah je pořád stejný. Polibky se pomalu dostaly na denní pořádek, jsou stále častější a intenzivnější, ovšem dál než za ně jsme se nedostali. Tobias se o sexu ani nezmínil, za což jsem více než ráda. Povídáme, zjišťujeme o sobě nové a nové informace, cítím se opravdu šťastná. Mám chvilky, kdybych se ho chtěla zeptat, na čem vlastně jsme, co jsme. Jsme pár? Nebo kamarádi s výhodami? Tahle otázka mě ale vždy přejde, buď na ni nemám dostatečnou odvahu, nebo nechci kazit atmosféru. 

,,Už musíme." oznámil Tobias, maminkám jsme darovali poslední pusinku, oba popadli kufry a vydali se vstříc dobrodružství. 

,,Víš že jsem v životě letadlem neletěla?" šeptla jsem k němu a pevněji stiskla jeho ruku. 

,,Fakt ne?" ušklíbl se. 

,,Ne a docela se bojím." uchechtla jsem se. 

,,Ochráním tě." zasmál se. 

,,To už jsem slyšela tolikrát. Myslíš třeba jak u toho horroru? Teď už jsem fakt klidnější." rýpla jsem si. 

,,Sama jsi uznala, že to bylo hrozné." pronesl na svou obhajobu. 

,,Jo, to jo, ale nepištěla jsem jak malá holka přes celé kino a nemusela v půlce filmu odejít pryč." zazubila jsem se. 

,,Hahaha. Lítání je fakt v pohodě. Navíc můžeš spát a babička tě pak pohostí její specialitou. Bude to v klidu." změnil téma.

,,Další věc, ani ne za čtyři hodiny uvidím tvoji babičku." přimhouřila jsem oči. 

,,Bojíš se mojí babičky?" šklebil se. 

,,Co když mě nebude mít ráda?" zvážněla jsem. Blížili jsme se k letadlu, moje nohy jaksi začali protestovat, třepala jsem se jak ratlík. 

,,Bude tě mít ráda, moje babička miluje všechny lidi jako jsi ty." ujišťoval mě. 

,,Jo? O tom dost silně pochybuju. Myslím, že jsi se docela sám přesvědčil, jaký typ člověka jsem." zamumlala jsem a podala letušce svou letenku. 

,,Jo, je mi to jasné." zabrblal na oplátku. To už jsme se usadili na naše sedadla...

,,Tak vidíš." 

,,Vidím, jsi krásná, ukecaná, hodná, báječná, prostě výjimečná." přitáhl si mě do objetí. 

,,Však jo, dělej si srandu." mírně jsem ho bouchla do nohy. 

,,Ange, opravdu, věř mi. Všechno bude v pohodě, babička tě bude mít ráda, budeme chodit po městě, zajdeme kouknout na památky. Procházky do zasněženého lesa jsou taky samozřejmostí, prostě si to užijeme, dobře?" usmál se. Položil mi ruku na vnitřní stranu stehna a já malinko znejistěla. V našem vztahu se takovéhle dotyky zatím nevyskytovaly, jak říkám, nezašlo to dál než za líbání. I proto, jsem jeho ruku chtěla oddělat. 

,,Nech ji tam. Myslím, že když ti strkám jazyk do pusy, tak tohle už je jedno ne?" řekl mi, jakmile spatřil, co chci udělat. 

,,Si strašný." zamumlala jsem, přičemž jsem si položila hlavu na jeho rameno. 

,,Aj tak mě máš ráda." pousmál se. Další věc, stále nedošlo na slova miluji tě a podobně. Já už jsem to věděla, zamilovala jsem se do něj, otázka však byla, jestli on to cítí stejně. 

,,Kdo říká?" dělala jsem si z něj srandu. 

,,Myslím, že tohle rychle odvoláš." věnoval mi jemnou pusu do vlasů. 

,,Proč? Měla bych?" popichovala jsem ho dál. 

,,Jo, určitě jo." 

,,A co když to neudělám?"

,,Řekněme, že moc dobře vím, jak moc jsi lechtivá a taky vím, že se zajisté nechceš ztrapnit před celou posádkou letadla. Takže to odvoláš." 

,,Tak jo dobř-áá- To letadlo se pohlo! My jedeme!" šokovaně jsem na něj vykulila oči. Začal se mi neskutečně smát, měla jsem chuť ho něčím praštit, ale na to jsem se až moc bála. Křečovitě jsem svírala opěrky sedadla a to pako se dál chechtalo. 

,,Vítej v realitě Ange, budeme vzlétat, proboha." utíral si slzy smíchu. Naštvaně jsem si založila ruce na hrudi a dělala uraženou. 

,,Ale no tak, zlato. Slibuji, že už si z tebe nebudu dělat legraci." našpulil rty a snažil se vypadat roztomile. 

,,Nebuď uražená." mumlal a obsypával mě polibky na líčku. No co vám budu povídat, nakonec mi ta uraženost stejně dlouho nevydržela...

****

,,Tobiasi! Ráda tě zase vidím." mávala na nás už z dálky postarší paní, s mírně našedivělými vlasy. Bylo na ní však znát, že se o sebe stará.  Vedle ní postával postával mile vypadající pán, nejspíš manžel. Toby se za nimi hned rozběhl a oba uvěznil v objetí. Za těch pár měsíců jsem pochopila, že jeho rodina je pro něj všechno, rozdal by se jen proto, aby oni byli šťastní. Neskutečně to na něm obdivuji, kéž by takových lidí bylo na světě více. 

,,To je ona?" padl zrak na mě. 

,,Ano babi, tohle je Ange. Ange, tohle je moje babička Rossie." představil nás Tobias. 

,,Ráda vás poznávám." vytvořil se mi na tváři úsměv. Nebyl nucený, bylo to automatické. Usmíval by se každý při pohledu na ně. 

,,Je tak krásná. Ještě víc, než jsi říkal." zvolala k Tobiasovi. Ten už se však bavil s jeho dědečkem, tudíž nás nevnímal. Zahřálo mě to u srdíčka, nevěřila bych, že o mně bude někomu vyprávět. 

,,Jsi první koho sem vzal. Vždycky jsem mu říkávala, že jednou chci vidět holku, kterou si bude jistý. Nemůžu uvěřit, že tě konečně vidím." 

,,Pojď pojď, potřebuji pomoct něco v kuchyni. A taky si tě musím trošku otestovat ne?" chichotala se a táhla mne do útrob domu. Tak tohle bude ještě zajímavé...

OPĚT PROSÍM O NĚJAKOU ZPĚTNOU VAZBU(HLASY-HVĚZDIČKY, VOTES- ČI KOMENTÁŘE). ZDÁ SE MI, ŽE UPADÁ AKTIVITA, BAVÍ VÁS VŮBEC PŘÍBĚH? Mějte hezký den. Kdopak jde zítra také do školy?♥