Hope

11

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU. HLASY(VOTES, HVĚZDIČKY) ČI KOMENTÁŘE, DĚKUJI!♥

,,Jsem rád, že jedeš." usmál se na mě Tobias a hned poté zase přesměroval pohled na silnici.

,,Věř mi, stálo mě to skoro celý týden přemlouvání mamky. Vlastně vůbec nevím, co od toho mám čekat." řekla jsem zcela upřímně. Taková jsem, tichá, ale pokud už něco řeknu, ve většině případů je to upřímné.  

,,Neboj, myslím, že se ti tam bude líbit." ujistil mě. 

,,To už opakuješ týden. Můj názor je pořád stejný, měli bysme trénovat, je to už příští středu." zamumlala jsem a hlavu si opřela o okýnko. Jedeme už skoro hodinu a podle Tobyho bychom tam měli být do třiceti minut. 

,,Jsou to strašně fajn lidi. Sice jenom tři holky a zbytek kluci, ale strávil jsem s nimi dětství. Akorát mají trošku jiný smysl pro humor." uchechtl se. 

,,Jestli je stejný jako ten tvůj, troufám si říct, že už jsem si zvykla." zakroutila jsem hlavou.

,,No dovol? Vlastně jsem ti něco zapomněl říct." nervózně se poškrábal na zátylku. 

,,Děsíš mě, povídej." pobídla jsem ho. 

,,Ale slib mi, že mě pak nebudeš nutit otočit auto a vracet se zpátky." vztyčil ke mě prst.

,,Nebudu slibovat něco, když nevím, o co jde." zabručím. 

,,Fajn, tak.." odmlčel se. 

,,Tak?" napodobila jsem tón jeho hlasu. 

,,Budeme tam Bethany." pronesl téměř šeptem. 

,,A?" povytáhla jsem obočí. Snažila jsem se znít v pohodě, ale ve skutečnosti to ve mně vřelo. Nějak mě sžíralo, že se znají tak dlouho. Proč ve mě sakra byl jakýsi pocit, který jsem nikdy dřív nepocítila? Proč mě sakra automaticky napadlo, že mi ho chce vzít? A jak vlastně vzít? Absolutně právě teď nechápu své myšlenky. 

,,Myslel jsem, že by ti to třeba mohlo vadit." naťukl opatrně. 

,,Nechápu proč, jsem naprosto v pohodě." odsekla jsem a odvrátila hlavu na vozovku, která momentálně byla zajímavější. 

,,Jsi naštvaná?"¨

,,Ne." 

,,Bude tam i spousta lidí se kterými se dá bavit. Navíc tam budu já, budeme se bavit spolu-"

,,Říkám že nejsem naštvaná." vyštěkla jsem po něm, čímž jsme ho vyrušila ve větě. Jaká to lež. Vřelo to ve mně a já neměla nejmenší tušení proč. 

,,Dobře, dobře. Promiň. Stejně ji tam nikdo moc nemusí, ale její sestřenka tu chatu vlastní." zašklebil se. 

,,Říkám ti, změň téma."

****

,,Jsme tady." upozornil mě, když zastavoval před menší garáží. 

,,Jo, jasně." přikývla jsem a vystoupila. Pár aut už zde bylo, takže jsem poznala, že jsme nejspíš dorazili poslední. 

,,Ale nazdar!" ozval se křik od hlavního vchodu. Oba dva jsem se otočili ve stejný moment a mě pohled spadl na vysokého, hnědovlasého kluka, který na nás vřele mával. 

,,Čau Dave." mávl na něj i Tobias.

,,To je ona?" zubil se a šel směrem k nám. 

,,Jo, to je Ange. Ange, tohle je Dave, největší blbec, kterého jsem kdy viděl." představil nás.  Ze slušnosti jsem mu podala ruku a zamumlala něco ve smyslu pozdravu. On mou nataženou ruku naprosto ignoroval a rovnou po mě zběsile skočil. Objímal mě tak pevně, že jsem měla pocit, že za chvilku přestanu dýchat.