Hope

19

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU♥ Přeji příjemné počteníčko a dobrou noc!

měsíc září, den konání mistrovství:

,,Ty vole! Ty vole! Ty vole!" jásala mi Val u ucha. 

,,Můžeš se uklidnit? Jsem z tebe nervózní ještě víc, než před tím." se smíchem jsem po ní štěkla. 

,,Ale Ange! Tohle je neskutečný! My jsme na mistrovství! Chápeš to? Já budu bruslit na mistrovství. To je boží." rozplývala se nad tím. 

,,No vidíš, když se budeš dneska snažit, můžeš být i na tom celosvětovém." ušklíbla jsem se. 

,,Ty máš zas dneska náladu. Podle mě, máte s Tobiasem slušnou šanci na výhru." kývala hlavou. 

,,O tom pochybuji Val, viděla si nás dva vůbec dohromady? Co jsme spolu, každých pět minut jeden z nás vybuchne." hlasitě jsem si povzdechla. 

,,No tak, hlavu vzhůru kočko. Každý vztah má nějaké problémky. Jste spolu už pár měsíců, je to pochopitelné. Zlepší se to, uvidíš." chlácholila mě sladkými řečičky. 

,,Doufám." 

,,Ale víš co?" vypískla nadšeně. Zase. Tak a je to tu znova. 

,,No povídej." svěsila jsem ramena a připravila se na další zdlouhavý nadšený monolog. 

,,Dave je tady! On přijel, chápeš to? Já nemůžu uvěřit tomu, že za mnou přiletěl až z Kanady, aby mě viděl bruslit." tleskala si a radostně přebíhala z místa na místo. 

,,Aspoň něčí vztah je sluníčkovej." usmála jsem se. Možná to vyznělo zle, ale já to tak nemyslela. Val je moje nejlepší kamarádky, přeji jí to a jsem šťastná za její úspěchy. 

,,Ale copak, že by nám v úžasném vztahu Ange a Tobiase pršelo?" ležérně se opřela o protější skříňku Bethany. Už jsem se zmínila, že je z ní opět pěkná nevypočítavá mrcha? Ne, tak to pardon. 

,,Nepleť se do toho Beth." odsekla jsem jí. 

,,Promiň, ale rýpnout si musím. Jak dlouho to je, co jsem ti říkala, jaký je Tobias? Moc dlouho ne, že?" povýšeně se usmála a ruce si založila na prsou. 

,,Bethany nech ji na pokoji, prostě mají menší krizi." zastala se mne Val.

,,Menší krizi? Val prosím tě, nebuď směšná. Ange určitě sama dobře ví, že spolu nevydrží ani minutu na jednom místě. Nebo se snad pletu?" náramně si užívala, jak mě tohle téma ničí. Byla přímo zažraná do toho, aby mě rozhodila těsně před nejdůležitější jízdou v mém životě. 

,,Není to nic, co bysme nezvládli." odvětila jsem. Možná jsem si sama potřebovala nalhávat, že všechno bude zase dobré. 

,,Jasně. Tak schválně Ange, vraťme se tak do půlky prázdnin. Mám pocit, že to jste byli zrovna s Tobiasem na té Brandonově párty ne? Jsi si jistá, že tě tam ten tvůj svatoušek někde nepodvedl?" jela si dál svoje. 

,,Jak tohle sakra všechno víš?! Nepřeháníš už to trochu?" vyjela jsem po ní. Tak moc mě rozhodila, že to budu rozdýchávat asi týden. 

,,Přesně, tvoje reakce jenom dokazuje, že si nejsi ani v nejmenším jistá. Pokud vím, celou dobu si hrála tu stupidní hru ne? A když si našla Tobiase, vycházel udýchaný ze záchodků. Z druhého patra. Co se asi dělá na párty ve vyšších patrech, Ange? Dojde ti to, nebo ti musím vysvětlovat i tohle?" na tváři jí panoval zlomyslný úšklebek. 

,,Si neskutečná mrcha Bethany. Ale nemáš pravdu, pleteš se." vztyčila jsem k ní prst. 

,,To už tady jednou bylo." uchechtla se. 

,,Ange. Můžeme si promluvit?" vletěl do šatny Toby. Ten měl pro změnu ve tváři nečitelný, až naštvaný výraz. 

,,Užij si to." poslala mi vzdušnou pusu Bethany. Jen jsem nad ní mávla rukou a následovala Tobiase na chodbu.

,,Co budeme řešit? Bruslení?" začala jsem mluvit. Mikinu, co jsem měla na sobě, jsem si přitáhla ještě víc na tělo, jelikož zde byla o dost větší zima, než v zahřáté šatně. 

,,Bruslení? Děláš si ze mě srandu, že jo Ange?" naštvaně se zapřel o stěnu.

,,Tobiasi já vím, že nám to v poslední době moc neklape, ale to neznamená, že na mě musíš být tahle hnusný. Já jsem ti nic neudělala." rozhodila jsem rukama. 

,,Nic si neudělala? Ange. Nehraj si na nevinnou prosím tě." probodl mě pohledem. 

,,Já nemám tušení, o čem tu sakra mluvíš! Můžeš mi to vysvětlit?!" křikla jsem.

,,Nedělej tady scény. Celou dobu co nám to nefunguje, se snažím přít na důvod a teď už ho konečně vím." přešlápl si z místa na místo. 

,,Cože? Ty sis do prdele něco dal nebo co?" zamračila jsme se. 

,,Já jsem si něco dal? Aby bylo jasno, já za nic nemůžu! To ty se tady kurvíš a podvádíš mě. Ale já jsem si něco dal jo?" štěkl po mně. Šokovaně jsem vykulila oči. Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl.

,,Co prosím? Děláš si ze mě prdel? Kdes na to sakra přišel? To je naprostá pitomost Tobiasi!" hájila jsem se. Popravdě jsem byla na pokraji sil, nepobírala jsem, že mě byl z něčeho  tak hnusného obvinil.

,,Mám fotky Ange. Důkazy." zasyčel a předhodil mi před oči jeho mobilní telefon. Fotky tam byly, ostatně ne takové, jaké bych čekala. Byl to snímek z toho, jak jsem tancovala s Brandonem. Teda tancovala, on se po mně plazil. 

,,Tohle není pravda Tobiasy, nic jsem s ním neměla. On se po mně plazil, vtíral se, ale odstrčila jsem ho." vyhrkla jsem, obhajovala jsem se. 

,,Jasně." zabručel. 

,,Ty mi prostě nebudeš věřit že? Kde jsi to vůbec vzal?" rozčilovala jsem se..

,,Poslala mi to Bethany. Promiň Ange, ale je to jednoznačné." trval si na svém. 

,,Bethany? Neříkal si náhodou sám, že ji nemáme nechat, aby se dostala mezi nás?" použila jsem jeho slova. 

,,Tohle je něco jiného! Je to jednoznačné!"

,,Co je na tom jednoznačného? Nic. Je to jenom tanec, který jsem skončila ještě dřív, než něco stihlo začít!" vykřikla jsem. 

,,To ale opakuješ pořád dokola!" 

,,A co ti na to mám říct jiného, když je to pravda?" 

,,Nic, neříkej už vůbec nic. Kurvíš se s Brandonem, mým kámošem. Mně to nepřijde normální, je konec Ange." rukou mne odstrčil dál od sebe. 

,,Seš neskutečnej hajzl. Zažila jsem si toho hodně, hodně lidí mi zprotivilo život, ale ty jsi mi ublížil ze všech nejvíc." v očích mne pálili slzy, byla jsem na dně a ani ne za deset minut, mě čekal závod, který mohl změnit můj život. 

,,Co tady k čertu děláte?!" objevila se za rohem od vzteku rudá Maria. 

,,Máte se chystat na závod, ne se tu dohadovat. Čekám na vás a ty se dej dohromady Ange, vypadáš hrozně. Máte jediné štěstí, že vztek je nejlepší vyříkat si u sportu." štěkla. Tobias beze slova odešel a já se naprosto psychicky zhroutila. Přitom se za deset minut měl odehrát můj životní sen, mé dětské přání...

PROSÍM O ZPĚTNOU VAZBU♥ Hihi, tak jsem to dneska ještě stihla. Sice až takhle večer, ale je to tu. Mám pocit, že dneska jedu nonstop. Co vy a váš den?