Confused In Love (N.H.)

* 13. Alespoň to máš lehčí *

,,Jo jasně, vše v pohodě." zalžu lehce se usmívajíc. 

,,Mám dělat, že ti věřím nebo se ptát co se děje ?" pozvedne Niall tázavě obočí a posadí se na gauč vedle mě.

,,Jak chceš." uchechtnu se a moje ramena se nadzvednou. 

,,Takže co se děje ?" zeptá se a já se přeci jen musím upřímně pousmát.

,,Ale, jen máme poslední dobou s Benem nějaký težký období. Dost často se hádáme a přijde mi, že věci, který jsem se celý ty roky snažila přehlížet mi každým dnem vadí víc a víc." vysvětlím s lehkým povzdechem. 

,,Takže krize ?" položí spíše řečnickou otázku a já přikývnu.

,,Například dneska málem nešel se mnou sem, protože říkal jak tady nikoho nebude znát a...on není zrovna extrovert, takže se z toho snažil vykroutit a já mu musela slíbit, že budu pořád s ním, aby nebyl sám. No a pak se trochu napil a najednou ho vlastně vůbec nezajímám. Předpokládám,že si ani nevšiml, že jsem pryč nějak déle co ?" kouknu na něj tázavě.

,,No....co chceš slyšet ?" promne si nervózně zátylek.

,,Pravdu, beztak jí oba známe." ironicky se uchechtnu. 

,,Promiň." omluvně na mě koukne. 

,,Ty se nemáš za co omlouvat. Já jen nevím co se to děje. Nikdy nebyl ten typ co by si dělal nějakou velkou starost, ale já to věděla, s tím jsem se s ním dávala dohromady a ne že by mi to nikdy nevadilo, ale teď to poslední dobou spíš opravdu nemůžu vystát." nechápavě zakroutím hlavou.

,,Jak dlouho jsi říkala, že jste spolu ? Přes tři roky ? A přes dva spolu bydlíte ? To už je docela dlouhá doba. Je jasný, že jsou věci, který tě pořád budou štvát víc a víc. Důležitý je si uvědomit jestli ti za to stojí." lehce se na mě pousměje.

,,Jo asi máš pravdu."souhlasně přikývnu. Nastane ticho.

,,Nevím čím to je, ale snad jen se ségrou se mi povídá tak dobře jako s tebou. A to jí znám celý život a tebe pár dní." uchechtnu se. 

,,Taky se mi s tebou skvěle povídá." mrkne na mě a chvíli je opět ticho, kdy jen jeden na druhého koukáme.

,,Ohh promiň, že  jsem tak sentimentální, místo toho, abych se tady na párty bavila. Takovýhle pocit neznám." zasměju se.

,,To je v pohodě, chápu to. Ne vždy je nálada na párty." pousměje se a já si poté jakoby automaticky položím hlavu na jeho rameno. Cítím jak se jeho tělo v několika prvních vteřinách napne a já už se chci odtáhnout, ale hned na to se uvolní a jednu ruku kolem mě obmotá. 

,,No a když už jsme probrali můj milostnej život.......co ten tvůj ? Máš někoho ?" zajímám se a zůstávám o něj opřená. 

,,Já ? Ale kdepak, už nějakou chvíli nikoho nemám." zakroutí hlavou.

,,To je, ale velká škoda. Ale nemyslím si, že by to bylo tím, že bys měl málo nápadnic....možná jsi jen moc vybíravej." šťouchnu do něj lehce loktem se zasmáním. 

,,Možná na tom něco bude. Ale tak nechci někoho kdo se mnou je jenom proto, že jsem slavnej." vysvětlí. 

,,To chápu, ale tak ono není nic špatnýho na tom bejt sám, alespoň máš klid a nikdo tě neotravuje, tedy když tě zrovna neotravuji já se svými problémy s mým přítelem." zasměju se a zvednu hlavu z jeho ramene. Jeho ruka však dále zůstává na mých zádech a já jsem za to ráda. Je to takový ten pocit, který mi u Bena často chybí. To, že tady je stále se mnou a vyjadřuje to přesně tím dotykem.