Confused In Love (N.H.)

* 9. Laught *

,,Já tomu stejně něvěřím." směju se na celé auto až mám pomalu slzy očích. Niall se, ale také směje.

,,Přísahám, že se to stalo." vypraví ze sebe mezi smíchem načež já pobaveně zakroutím hlavou.

,,Musím přiznat, žs jsem se dlouho takhle nenasmála." sdělím mu zatímco rozmrkávám slzy v očích. 

,,No s tebou je taky dost sranda, abych pravdu řekl." usměje se a natáhne se do přihrádky v autě, odkud vytáhne papírový kapesníček a podá mi ho.

,,Děkuju." vezmu si kapesníček a setřu si opatrně slzy načež kapesník strčím do kabelky.

,,Teda rozbečet jsem tě nechtěl. To mě moc mrzí." uchechtne se. 

,,Já normálně při smíchu nebrečím fakt ne. Nevím co je špatně." zasměju se se opět. 

,,Chápu, to je mnou." pokrčí rameny a ušklíbne se jakoby byl mistr světa. 

,,Nojo prosímtě." protočím nad ním očima a lehce ho drknu do ramene. 

,,Kolik je vůbec hodin ?" zajímám se protože, abych byla upřímná, za celou dobu co jsem s Niallem, jsem neměla ani nutkání kouknout na hodiny kolik je. 

,,Copak už tě snad nudím ?" tázavě na mě koukne.

,,Ne, ale ségra mě dnes zvala na oběd a já jí říkala, že jdu s tebou na kafe a dám jí vědět, jestli se k ní teď připojím nebo ne." vysvětlím a vypnu mobil, abych tedy koukla kolik je. No už je půl dvanáctý. Takže jsme spolu už hodinu a půl Přitom mi to přišlo jako 10 minut. 

,,Tak to já tě nebudu zdržovat. Odvezu tě domů ?" zeptá se.

,,Nezdržuješ. Ale jestli máš něco pak taky na práci......" nervózně se kousnu do rtu. Ani nevím proč.

,,No upřímně po obědě už musím někde být, ale nechci tě...vyhazovat....protože se mi s tebou skvěle mluví." usměje se na mě. 

,,Jo to mně s tebou taky a rozhodně to nebudu brát jakože mě vyhazuješ. Když máš něco kvůli práci. Neboj jsem velká holka, zvládnu to." uchechtnu se. 

,,Dobře, takže nevadí když tě teď tedy odvezu domů ?" zeptá se ještě jednou.

,,Jasně, že nevadí." potvrdím a tak tedy nastartuje a vyjedeme. Jenom blbec by nechápal, že má něco na práci, vždyť ho zítra čeká velký koncert proboha. Ajo koncert.

,,Mimochodem jak to teda bude zítra s tím koncertem ?" zeptám se ho při cestě a přitom rychle napíšu ségře zprávu, že na oběd dorazím. Niall mě hodí domů, tak jen kouknu nahoru na Bena a vyjedu za ségrou. To časově vyjde tak akorát.

,,Jo vidíš, já bych na to úplně zapomněl. Dám ti adresu a pošlu ti fotku podrobnější mapy, kde ti ukážu k jakýmu vjezdu musíte jet. Lidi u ochranky budou mít vaše jména takže se jen nahlásíte a pak už vás přivedou k nám do zákulisí. Koncert začne v osm, takže tam buďte tak v půl. To už  budeme mít vše hotový a menší volníčko před začátkem.

,,Beztak tomu pořád nemůžu uvěřit." zakroutím nechápavě hlavou. 

,,Čemu přesně ?" zasměje se a věnuje mi krátký pohled. 

,,Tomuhle všemu, že se bavíme, a že jsi nás pozval na ten koncert. Kdyb mi někdo před měsícem řekl, že se  tohle stane,tak bych mu nevěřila." přiznám.

,,Co k tomu dodat. Jsem prostě skvělej." pronese egoisticky s úsměvem.

,,To je náhodu pravdu. Ani nevím jak ti poděkovat." přikývnu.