Confused In Love (N.H.)

* 11. Hádka *

Potichu otevřu dveře od bytu. Přeci jen si nejsem jistá, jestli Ben už náhodou nespí. Nechtěla bych ho budit. Ale hned zjistím, že ne, když slyším televizi z obýváku. Zavřu za sebou tedy dveře, zuji si boty a vydám se za ním.

,,Jsem doma." řeknu nadšeně s skočím k němu na sedačku. Jsem ještě rozjetá z toho koncertu. 

,,Jaký to bylo ?" koukne na mě s úsměvem a nechá se ode mě políbit. 

,,Nejlepší koncert, na kterým jsem kdy byla, nejlepší koncert na celým světě. Bylo to prostě úžasný." raduji se dál. Fakt jsem nadšená. 

,,Tak to rád slyším." zasměje se.

,,Jsme rád, že jste si to užily." dodá ještě s lehkým úsměvem.

,,A to není všechno. Hádej co ?" ušklíbnu se. 

,,Netuším." pokrčí rameny.

,,Notak hádej." protočím nad ním očima. 

,,Hele chápu, že ty máš radost, ale mě tohle nebaví. Takže mi to buď řekni nebo neříkej." uchechtne se a já kdybych neměla tak dobrou náladu, tak by mi jí to možná i zkazilo. Tentokrát to však přejdu bez povšimnutí. 

,,Liam nás pozval k němu zítra na párty." máchnu nadšeně rukama od sebe.

,,Aha ? Super tak si to užijte." pousměje se.

,,Ale ne.." povzdechnu si a zakroutím hlavou.

,,Nás všechny pozval. Prej mám vzít i tebe."  vysvětlím. 

,,Jo takhle, no já ti nevím jestli se mi tam chce." promne si zátylek a mně div nevypadnou oči z důlku.

,,Promiň ? Kdy naposledy tě pozval k sobě na párty člen nejslavnějšího boybandu na týhle planetě ?" pozvednu obočí.

,,A tak víš, že já proti nim nic nemám,ale zároveň ani nejsem jejich velkej fanoušek. Nevidím důvod proč bych tam měl jít." pokrčí rameny a já si musím povzdechnout.

,,Možná proto, že i když pominu to, kdo je, tak on i zbytek kluků jsou strašně fajn ? A je to příležitost poznat zase nový lidi ? Notak, kdy naposledy jsme spolu byli někde na párty ? Navíc ne obklopení lidma, který známé už kolik let ?" zamračím se.

,,Ale vždyť víš, že já nerad poznávám nový lidi." namítne. Nojo víte on je prostě typ co má pár kamarádů a nikdo jinej ho nezajímá a o nikoho jinýho nestojí. Občas opravdu nechápu jak se takovej extrovert jako jsem já, mohl dát dohromady s někým kdo nerad poznává nové lidi. Ale stalo se a už jsme spolu pár let. 

,,Ale notak bude to zábava a budu tam já a Becky a Nialla už tak trochu taky znáš,takže tam nebudeš úplně sám. Prosím kvůli mně. Uvidíš, že to bude zábava." hodím na něj štěněčí pohled.

,,No tak fajn,asi by to mohlo být fajn. Dlouho jsme nikde takhle nebyli, máš pravdu." povolí nakonec a já mu nadšeně skočím kolem krku. 

,,Už se nemůžu dočkat." usměju se.

Druhý den

Rozlepím oči od sebe a pořádně se protáhnu přičemž si ještě zívnu. Rukou zahmatám vedle sebe na posteli, ale necítím zde ničí tělo. Když se převalím na bok, zjišťuji, že Ben tady není. Kolik je hodin proboha ? Já jsem ta co z nás dvou většinou vstává první. Natáhnu se pro mobil,abych koukla na čas a s udivením zjišťuji, že už je jedenáct. Páni do jedenácti jsem nespala ani nepamatuju, to asi po tom včerejším koncertě. Ale tak je to dobře, alespoň budu vyspaná na večer. Otázkou však zůstává, kde je Ben. Vylezu tedy z postele a ještě jednou se ve stoje protáhnu načež opustím ložnici. Odpovědi na mou otázku se mi dostane téměř hned, když na kuchyňské lince spatřím lísteček popsaný Benovým písmem s tím, že šel zase ven s klukama. No jen ať jde, alespoň tady mám klid a můžu se nasnídat tady u telky, aniž bychom se museli dohadovat na co budeme koukat nebo aniž bychom jeden museli být v ložnici u televize a druhý tady. Nojo to soužití občas není jednoduché, ale i přesto všechno Bena miluji, jinak bych s ním nebyla už tak dlouho. Dojdu do koupelny vykonám  ranní hygienu, přichystám si dobrou snídani a sednu si tedy na gauč k telce.