Confused In Love (N.H.)

* 18. Kašlu na to *

Začínám se probouzet, avšak oči ještě nechávám chvíli zavřené. Chci se protáhnout, ale jen co se trochu prohnu, pochopím,že ten příjemný zdroj tepla, který cítím je nějaké tělo vedle mě. Hned mi dojde, že to je Niall tak rozlepím oči od sebe a s překvapením se zadívám do modrých duhovek, které se na mě doslova usmívájí, pokud to je vůbec možné. 

,,Dobré ráno šípková Růženko." Niall se zasměje a na jeho obličeji se objeví krásný úsměv.

,,Dobré, jak dlouho jsi vzhůru ?" zajímám se. 

,,Vzbudil jsem se asi před půl hodinou, ale ještě jsem tak různě vždycky na chvíli zavřel oči nebo zkrátka jen ležel." vysvětlí.

,,To jsi klidně mohl vsát a jít si vzít něco ke snídani." pousměju se.

,,No vlastně nemohl." zasměje se a já mu věnuji nechápavý pohled. Proč přesně nemohl ? On pochopí můj výraz a poukáže hlavu na svou ruku, která leží pod mou hlavou. Až teď si to uvědomím a pořádně si všimnu, že jsem vlastně zabořená v jeho hrudi a jeho ruce jsou omotané kolem mě. Očividně neměl moc na výběr.

,,Ježiš promiň, já......promiň to je trapný. Asi jsem se nějak v noc musela automaticky přitulit nebo tak. Přitom to normálně nedělám. Promiň." dostanu ze sebe a cítím se opravdu docela trapně. Rychle se zvednu z jeho ruky a odtáhnu se od něj do bezpečné vzdálenosti. Bože co si o mně teď zase musí myslet. 

,,V klidu, nic se neděje. Nejspíš jsme se do sebe v noci prostě nějak zamotali." zasměje se a mně spadne kámen ze srdce, že to nechce nějak zbytečně hrotit nebo tak.

,,Očividně." přikývnu taky se zasmáním a kouknu na hodiny. Je devět.

,,No asi bysme měli vstát, nasnídat se a dát se do práce." vyskočím z postele.

,,Máš pravdu, koneckonců jsme na to jenom my dva. Kluci se fakt moc omlouvají, ale dnes mají jedinej den pořádně volnej, tak už měli domluvený nějaký věci." zopakuje mi to co už mi sdělil vlastně včera večer poté co jim psal. 

,,Už jsem říkala, že to chápu. Nic se neděje. Spolu to zvládneme. Ten pokoj koneckonců není tak velkej." pokrčí s úsměvem rameny, a poté už se vydáme nejprve do koupelny si vyčistit zuby následně do kuchyně, připravit si nějakou snídani. 

O pět hodin později

,,Nechci se chlubit, ale kdyby mi přeci jen nevyšla kariéra zpěváka, ještě se můžu dát na malování bytů." zasměje se Niall, který donatírá poslední kus zdi zatímco já se patlám s prostorem mezi skříňkami a televizí. už je po druhé odpoledne a my máme skoro hotovo. Samozřejmě jsme si mezitím dávali pauzy. Včetně trochu větší pauzy na oběd, ale jde nám to opravdu od ruky.

,,Kdyžtak dej vědět, založíme firmu." uchechtnu se a namočím štětec do barvy. 

,,Na tom vyděláme miliony." ušklíbne se.

,,No nevím jestli to bude vynášet tolik jako bejt zpěvák v nejznámějším boybandu na světě." pokrčím rameny.

,,Máš pravdu, to asi ne. Na svůj plat si nemůžu stěžovat." přizná. 

,,No ještě, aby jo." zasměju se, stejně jako on. 

,,Tak já mám hotovo." tleskne nadšeně a odloží štětku. 

,,Šikovnej, já to tady ještě musím dodělat." usměju se, když kouknu na jeho odvedenou práci, a poté se zase soustředím na tu mou.

,,Chceš s tím pomoc ?" zeptá se ještě a já se musím pousmát. Zbývá mi opravdu už jen malý kousek.To je otázka deseti minut.