Confused In Love (N.H.)

* 8. Coffee *

,,Super, poprvý jdu někam s Niallem a už nestíhám. Skvěle Molly, děláš fakt super dojem." rozčiluju se pro sebe zatímco si nazouvám boty. Měla jsem být dole už před třema minutama. Včera jsem Niallovi posílala adresu, protože trval na tom, že mě vyzvedne. Přes rameno si přehodím malou černou kabelku a kouknu na sebe rychle do zrcadla jestli nemám někde srolované své černé třpytivé letní šaty, které jsou vlastně prostě dlouhé volné triko s krátkým rukávem, které mi sahá až ke kolenům. S posledním úsměvem vezmu klíče a opustím byt. Dveře zasebou zabouvhnu potichu, protože Ben stále spí a já ho ani nebudila, že odcházím. Ví o tom, říkal jsem mu to včera. Vylezu z paneláku a všimnu si černého auta, které stojí přímo před naším vchodem. Chvíli přemýšlím jestli to je Niall a jestli se mám k autu rozejít. Mému rozhodnutí pomůže, když se stáhne okýnko blíže ke mně, za kterým spatřím usměvavého Nialla a tak se pousměju a vydám se k autu, kde otevřu dveře a nasednu na místo spolujezdce.

,,Ahoj, promiň že jsi musel čekat. Nějak jsem nestíhala." kouknu na něj hned omluvně. 

,,Nic se neděje. Pěti minutový zpoždění se toleruje." mrkne na mě s úsměvem. 

,,Beztak jsi čekal jenom proto, že chceš to kafe." protočím se smíchem očima načež on se taky rozesměje na celé auto. 

,,Tak kam jedeme ?" zeptám se zatímco si zapínám pás. 

,,No víš o tom jsem s tebou vlastně chtěl mluvit....." začne a nervózně si prohrábne rukou vlasy. Já ho pohledem vyzvu, aby pokračoval. Teď mi řekne, že vlastně nemá čas a zase odejde ? Ale proč by mě teda nechal nasedat do toho auta. 

,,Je mi to takový blbý. Ale jde o to, že prostě....víš jsem tak trochu slavnej...." uchechtne se.

,,Wow nepovídej." přeruším ho se zasmáním.

,,.....a kdybysme si někam sedli na kafe v nějaký kavárně, tak je dost pravděpodobné, že by to hned někdo vyfotil a už by se spekulovalo kdo jsi a tak. A upřímně já jsem na to zvyklej, ale myslím, že hlavně tobě by to nebylo moc příjemný. Nemluvě o tom, že by z tebe dělali moji přítelkyni a bůhví co. Takže kdyby ti nevadilo si koupit někde kafe a třeba si ho vypít jen v autě někde ? Já promiň, možná sem ti to měl říct dřív, ale nějak mi to nedošlo a prostě........" snaží se mi to nějak vysvětlil a já musím říct, že mi spadne docela dost velký kámen ze srdce. Už jsem se fakt bála, že mi řekne, že čas nemá a já si zase vystoupím a vrátím se nahoru do bytu. 

,,Ježiš jasně úplně v pohodě. Chápu to buď v klidu. Bude to fajn takhle." ujistím ho s úsměvem a automaticky položím svou ruku přes tu jeho, která je volně položená na řadící páce. On pohledem nachvíli klesne na mou ruku, která je položená na té jeho než se mi zadívá upřeně do očí jeho modrýma duhovkama. V tom mi dojde, že mu možná můj dotek nemusí být úplně příjemný, koneckonců každý je tomuto jinak otevřený. Já mám celkem blízký kontakt s kamarády, ale on to tak mít nemusí navíc se tak dobře neznáme, takže rychle mou ruku stáhnu z té jeho a nepochybně lehce zčervenám studem. On na to, ale nijak nereaguje a jen si lehce odkašle a promluví.

,,Jsem rád, že to takhle bereš, to víš v tomhle to mám trochu složitější." smutně se pousměje. 

,,Jasně chápu to." ještě jednou ho uklidním. 

,,Takže do starbucks ? Nebo někam jinam ? Řekni si." zeptá se a začne startovat.

,,Do starbucks." přikývnu. 

,,Rozkaz má paní." usměje se a vyjedeme. Jedeme chvíli v tichosti, ale kupodivu to není takové to divné ticho, které zažívám s většinou osob když mlčíme. Je to úplně normální jako bysme si s Niallem rozuměli ať spolu mluvíme nebo ne. Je to fakt zvláštní.