Confused In Love (N.H.)

* 25. Why Are You So Happy? *

Zamíchám omáčku v jednom hrnci a zkontroluji rýži, která se vaří v tom druhém a za chvíli už bude hotová. Zrovna vařím oběd, Ben jel něco zařídit a i když mi to neřekl napřímo, tak myslím, že jel vrátit ten prstýnek. Dohodli jsem se, že uvařím něco k jídlu a pak si, tak nějak promluvíme co a jak. Každopádně teď koukám na můj mobil, který leží na lince. Už nějakou chvíli se odhodlávám zavolat ségře. Včera večer, když už jsem se vrátila od Nialla a jen tak ležela v posteli a přemýšlela, mi od ní přišla zpráva jak ta večeře dopadla. Jen jsem jí odepsala, že jí dnes zavolám a vše povím. No asi je na čase. Vytočím její číslo a hovor si dám na reproduktor. Ona to vezme snad nejrychleji jak mi kdy mobil vzala. 

,,Tak co ?" ani se nezdržuje s pozdravem.

,,No myslím, že bys si radši měla sednout." prohodím.

,,Ježiš nestraš mě. No tak můžeš, už jsem si sedla." trochu se zasměje, ale je slyšet, že i tak je opravdu napnutá jak struna.

,,No tak si představ, že mě Ben požádal o ruku." řeknu a na druhé straně se rozhostí ticho. Přijde mi jakoby trvalo snad půl minuty a nezdá se to, ale zkuste si půl minuty mlčet, když se bavíte o nějakém vážnějším tématu.

,,To si děláš prdel." ozve se tedy po nějaké době.

,,Ne, myslím to naprosto vážně." vydechnu. 

,,A ? Co jsi odpověděla ?" zajímá se. V normální situaci by z toho asi ségra byla štěstím bez sebe, kdyby ale nevěděla jak to mezi námi poslední dobou je i co se Nialla týče.

,,Řekla jsem ne." odpovím jí. 

,,Já....nevím jestli ti říct, že to je dobře nebo, že mi to je líto." přizná s lehkým povzdechem. 

,,Já myslím, že je to dobře. Ben to vzal v pohodě no a vlastně jsme se rozešli. " vysvětlím. 

,,Tak jestli to je tak, tak upřímně myslím, že to je to nejlepší  co jste asi mohli udělat." přizná.

,,Taky si myslím." 

,,A jak to teď tedy bude ? Už jste to nějak řešili ?" zajímá se dál.

,,No Ben teď jel vrátit prstýnek a já vařím oběd. Tak se spolu v klidu najíme a pak vyřešíme co a jak. Každopádně si ani nepamtuju kromě včerejší večeře kdy jsme si spolu fakt v klidu sedli a najedli a teď se na to kupodivu docela těším. Prostě jakoby se mezi námi najednou vše tak nějak vyčistilo. Takže doufám, že to tak hlavně zůstane, protože ho mám pořád ráda." trochu déle se rozpovídám.

,,Tak to držím palce. Snad to vše dopadne v pořádku. Koneckonců jste oba dospělí a rozumní lidi a nakonec jste se tedy rozešli v pohodě, i když ne zrovna v té nejlepší situaci." úplně slyším jake se pro podporu usměje. 

,,Myslím,že to zvládneme." souhlasně přikývnu, i když mě nemůže vidět.

,,No...a co Niall ?" zeptá se opět po chvilkové odmlce a já se jenom nad jeho jménem musím pousmát. 

,,Vlastně jsem za ním včera večer jela, abych mu vše řekla no a...kromě toho, že jsme se líbali u něj v předsíni, mě taky pozval na rande." řeknu jí nadšeně načež ona radostí vypískne.

,,Panebože ty budeš opravu chodit s Niallem. Já ti to říkala celou dobu. Od první chvíle co jsem vás viděla. Kdo říkal, že se mu líbíš ? Přesně tak, já to říkala." raduje se do mobilu. Musím zasmát.

,,Počkat...není to moc necitelný k Benovi ? Já ho mám ráda a tak, jen...chápeš." zasekne se, když ji dojde asi jak moc čerstvé to teď vše je. Naprosto jí rozumím. Na jednu stranu se raduji, ale na tu druhou pořád nevím jak se ohledně tohohle všeho cítit.