Confused In Love (N.H.)

* 17. Proč se s ním nerozejdeš? *

,,No tak máme deset minut než  budu muset jet na trénink. To asi těžko stihneme." vydechnu a zavřu za námi dveře od bytu. Odložíme věci a koukneme na sebe.

,,No to asi těžko přikývne a dá si ruce v bok. 

,,Tak to prostě zabalíme až zítra předtím než půjdeme malovat." pokrčím rameny.

,,Už vidím jak se nám to zítra bude chtít balit i malovat." zasměje se.

,,No na tom něco bude. Jít už jenom malovat by bylo lepší, ale moc jiných možností nemáme." 

,,A co kdybych to tady prostě udělal a ty pojedeš do tělocvičny ? Jestli to stačí tak až to udělám, tak tu zabouchnu a pojedu domů." navrhne. 

,,Ne, nemůžu tě to nechat udělat samotnýho. Jsem ráda, že mi vůbec pomůžeš." namítnu a dojde mi, že bych měla začít něco dělat, abych stihla včas vyjet, a tak otevřu dveře do ložnice abych si vzala tašku. I tak to budu mít jen tak tak. 

,,Ale já to zvládnu a je to nejlehčí řešení." namítne a já se na chvíli zastavím, abych se zamyslela.

,,No a co kdybys tady přespal ? Udělali bysme to až se vrátím z tréninku a pak můžeme kouknout na nějakej film nebo něco a alespoň se ráno hned můžeme dát do práce a mít to z krku co nejdřív. Máme tu vždycky zásobu kartáčků, takže ti nějakej novej věnuji." usměju se.

,,No vlastně proč ne. Stejně nemám nic jinýho v plánu." souhlasně přikývne a já se usměju.

,,Fajn tak já letím. Kdybys náhodou si chtěl pro něco jít do auta nebo tak, tak tady v šuplíku jsou náhradní klíče, tak si je půjč. Jinak se tu chovej jako doma, vem si tu k jídlu a  k pití co chceš a tak. Já tedy letím." ukážu na šuplík a následně vezmu svoje vlastní klíče. 

,,Dobře. Užij si to." nakloní se ke mně a věnuje mi rychlou pusu na tvář načež já se zaculím a opustím byt. Je to až zvláštní....chvíli mi to totiž až připadalo jakobych tam nebydlela s Benem, ale s Niallem. Zvláštní. Každopádně venku nasednu do auta a vyjedu do tělocvičny. 

****

,,Jsem doma zlato." křiknu se smíchem do bytu, když se vrátím domů.

,,V obýváku miláčku." ozve se nazpět hlas s irským přízvukem taky doplněný smíchem. Vydám se tedy za ním. Sedí na gauči s puštěnou telkou a dělá něco na mobilu, který však hned dá stranou a koukne s úsměvem na mě.

,,Jak to šlo v tělocvičně ?" zajímá se. 

,,Bylo to fajn, ikdyž holky dneska nebyly zrovna dvakrát hodný." zasměju se.

,,Jaj takže pernej trénink, ale ty jsi si s nima určitě poradila viď ?" ušklíbne se.

,,To si piš, jsem si srovnala pořádek." uchechtnu se. 

,,Měl bych se bát ?" zeptá se s pozvednutým obočím.

,,Dokud jsi hodnej, tak se nemáš čeho bát." mrknu na něj se smíchem.

,,Hmm ? Takže jsem hodnej ?" ušklíbne se a zvedne se přecházejíc blíž ke mně.

,,Na mě jo. I víc než si zasloužím." pokrčím s úsměvem rameny a kouknu mu do očí. 

,,To si nemyslím. Chovám se k tobě přesně tak, jak si zasloužíš a jak by se k tobě měl chovat každej kluk." usměje se a já cítím jak se moje srdce zase silně rozbuší. 

,,Jo....kéž by, heh." trochu smutně se opět usměju při vzpomínce na Bena, ale hned zakroutím hlavou. Musím myslet na ty hezké věci. 

,,Každopádně jsem se cestou stavila pro víno. Jestli si budeme chtít dát ?" vytáhnu z tašky flašku červeného vína a usměju se.