Ne vše co jsme schopni udělat pro lásku je vždy správné. A ne vždy to stojí za ten risk. Jak to, ale bude v tomto příběhu?
Original story by @NikCik
Cover by @caukymnaukyy
,,Tak hotovo." nadšeně se na sebe usměju, když si nazuji boty na podpatku a prohlédnu se v zrcadle. Jsem namalovaná, vlasy mi splývají ve volných vlnách a mám na sobě jednoduché, ale hezké žluté šaty, jejichž rukávy mám spadlé z rameny a vzadu jsou o něco delší než vepředu. Jsou to samozřejmě ty co jsme včera koupily s Becky. Chtěla jsem něco jednoduchého v nějaké pastelové barvě. A našla jsem. Mám z nich radost.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak už jsi ?" ozve se z předsíně Benův hlas. On už je oblečený a čekalo se jen na mě, až se převleču.
,,No jo." křiknu nazpět s protočením očí. Ještě se rychle vyfotím v zrcadle, abych fotku poslala ségře. Říkala, že jí to musím poslat. Ještě jsem tu fotku chtěl a přidat na instagram, ale to radši udělám až cestou nebo večer nebo zkrátka až bude čas. To už by Ben totiž nemusel vydržet. Pro sebe se zasměju a mobil si hodím do psaníčka a už tedy opustím ložnici.
,,Tak ?" s úsměvem se před Benem zatočím a jeho výraz přeci jen trochu povolí a on se pousměje.
,,Sluší ti to." pochválí tedy můj vzhled. I jemu to v saku sluší, nebudu vám lhát.
,,Za to stálo tu chvíli počkat ne ?" zeptám se se zasmáním.
,,No to úplně nevím." protočí očima, ale nakonec se přeci jen zasměje a já musím taky. Zdá se, že má docela dobrou náladu. To je dobře.
,,Tak jdeme." prohodím a opustíme byt. Venku nastoupím do jeho auta a jedeme směrem k sálu, kde se akce koná.
****
,,Blíž nezaparkuju, budeme muset kousek dojít pěšky. Ale stejně se s tátou a mamkou máme sejít před vchodem, takže to zvládneme ne ?" koukne na mě, když zaparkujeme ulici vedle od daného sálu. Pouze přikývnu a vystoupíme. Je poměrně teplo, takže mi naštěstí není zima. Ben zamkne auto a stoupne si vedle mě na chodník.
,,Je to tudy. Tak jdeme ?" ukáže daným směrem a následně mi nabídne rámě, kterého se s lehkým úsměvem chopím a dáme se do cesty. Cesta trvá tak dvě minuty, které projdeme v tichosti a jen si užíváme tu Londýnskou atmosféru. Když se blížíme ke vchodu, tak kromě Benových rodičů zde také spatřím několik fotografů, kteří zde čekají na nejlepší úlovky fotek některých celebrit. Nevím jestli je tu víc slavných lidí kromě kluků. Možné je, že tu jsou i nějací známější podnikatelé a tak.
,,Ahoj. Páni Molly tobě to, ale sluší." ozve se jako první Benova mamka. Máme spolu dobrý vztah, za to jsem opravdu ráda.
,,Ahoj děkuji, tobě taky." oplatím jí s úsměvem a nakloním se k ní pro obětí, které si poté vyměním i s jeho tátou.
,,No Bene nemůžu ti poradit nic víc, než aby sis Molly držel, lepší nenajdeš." zasměje se jeho táta, když se i on po jeho mamce obejme s jeho synem a já se falešně zasměji. Co na to jako mám asi říct ? Že jsem se líbala s jiným klukem, kterého za chvíli potkáme ? Asi těžko.
