Confused In Love (N.H.)

* 24. Yes or No? *

Zastavím před panelákem, kde bydlí Niall a z okýnka koukám na danou stavbu a rozhoduji se jestli jsem vůbec udělala dobře, že jsem sem jela. Ani vlastně nevím proč jsem se tak rozhodla. Moc jsem nad ním nepřemýšlela jen jsem prostě věděla, že on musí být první komu to řeknu, a že mu to potřebuji z nějakého důvodu říct osobně a než odletí. A tak jsem bez většího přemýšlení prostě nasedla do auta a vyjela sem. Ještě, že jsem si toho vína jenom jednou lokla. Ale i tak si ze mě neberte příklad a napití neřiďte. Vylezu z auta a přejdu ke dveřím, kde zazvoním na zvonek. Nervózně přešlapuji a ani si vlastně nejsem jistá jestli vůbec chci, aby mi otevřel. Nějakou chvíli se nic neděje a já už se chystám odejít, ale zrovna v tom se rozsvítí světlo a ozve se Niallův  hlas, který je nějaký nakřáplejší než normálně.

,,Molly co tady děláš ?" Je jasné, že mě vidí v kameře, co tu mají. Tady totiž bydlí víc slavných lidí co jsem tak pochopila, takže mají toto bezpečnostní zařízení.

,,Já...promiň, já jsem tě určitě vzbudila. Ehm nic se neděje já prostě zase půjdu." vykoktám ze sebe a již podruhé se chystám odejít. Na tohle nejsem připravená. 

,,Ne, pojď." zastaví mě jeho ho hlas. Ozve se zabzučení. Otevřu dveře a vstoupím dovnitř. Nastoupím do výtahu a když vystoupím u Nialla na patře tak musím silně polknout, když ve dveřích od Niallova bytu spatřím jeho zahaleného jen v černých teplácích. 

,,Ahoj, promiň jestli jsem tě vzbudila." omluvně na něj kouknu a nervózně si zkousnu ret.

,,Ahoj, to nic. Pojď dál. Normálně bych nespal, ale ráno brzo odlétám, tak jsem si šel lehnout dřív. Stalo se něco ? Já....myslel, že máte tu večeři s Benem." nechápavě na mě kouká když za námi zavře dveře a ocitneme se v jeho předsíni.

,,Ehm, jo měli jsme večeři. Vlastně proto jsem tady." vysvětlím.

,,Co se stalo ?" zajímá se dál. 

,,No vlastně.....víš....Ben mě požádal o ruku." řeknu a koukám jak se jeho výraz v obličeji mění. Krásné modré oči trochu vytřeští. Pusu pootevře do kořan a celkově je jeho výraz dost překvapený, ale jakoby i možná zklamaný a smutný.

,,Aha, ehm tak....tak to gratuluju." falešně se usměje, ale to já moc dobře poznám. 

,,To ti přeju, doufám,že budete šťastní a spokojení a že vám to vydrží. Chci, abys byla šťastná." kouká mi do očí když mluví, ale jeho oči vůbec nezáří nadšením. Přesto si mě přitáhne k sobě do obětí a já si i na tu chvíli zabořím hlavu do jeho krku než se opět odtáhneme.

,,Já....ehm nabídl bych ti, že to zapijeme, ale řídíš,takže to asi ne, no tak já nevím......" 

,,Řekla jsem ne." přeruším ho a on se zastaví v pohybu, takže jedna jeho ruka dokonce visí ve vzduchu a koukne opět na mě.

,,Cože ?" zeptá se a zdá se být možná ještě víc překvapený.

,,Benovi.........na jeho žádost jsem řekla ne." vysvětlím. 

Flashback

Ben přede mnou klečí na koleni. S otevřenou krabičkou, ve které se třpytí hezký prstýnek a já na tu scenérii zírám jako blázen. Možná jsem se zbláznila a tohle celé se opravdu odehrává jen v mé hlavě. S tímto jsem nepočítala ani v nejmenším. Nenapadlo by mě, že mě požádá o ruku ani kdyby mi to někdo řekl. Hlavou se mi začnou prohánět myšlenky. Jak na Nialla, tak na můj rozhovor s Harrym nebo se ségrou. Jakoby mě ta žádost o ruku probudila a donutila mě opravdu otevřít oči a uvědomit si jestli je TOHLE to co chci po zbytek života ?