-UNIMAGINABLE-

32.Díl

Došly jsme před veliký dům.Tady bydlí vlkodlačí vůdce.Bojím se.Tak moc se bojím, že se dozvím něco co mi zase hodně ublíží.Musím se s tím ale smířit.Myslela jsem si že mám špatný život.Nikdo se semnou nebavil kromě kluků.Tátu sem sice neměla ale vždycky sem měla mou rodinu.Mamku a bráchu.Měla jsem tu jistotu.Měli mě rádi a já je.Věděla sem kdo vlastně jsem.Až teď mi to došlo.Jakto že jsem tak moc podobná Marcusovi?Do nedávna jsem si myslela že je to můj táta.Vždyť i Karen si všimla že si jsme tolik podobní.Úplně jako dcera a táta.Byl můj vzor.Asi jsem se snažila být stejná jako on.Tak moc sem ho měla ráda.Vždycky ve mně věřil.Málo čeho se bál, byl odvážný.Byl optimista a vždycky mi dokázal zvednout náladu.Tak moc mi chybí.Vím že to nebyl můj pravý otec a stejně si moc přeju aby tady byl.On by chápal jak se cítím.Vždycky to chápal.

Amy se na mě podívá. „Vážně tam chceš jít?Co když ti řekne něco,co nechceš slyšet?"řekne.Má vlatsně pravdu ale já musím.Musím zjistit kam doopravdy patřím.Už nechci žádné tajnosti.Musím vědět všechno. „Amy,tohle nemůžeš pochopit.Nedávno jsem se dozvěděla něco co mi úplně změnilo život.Já ti to potom všechno povím.Jestli tě to teda zajímá."řeknu docela smutně.Nemám sílu na úsměv.Amy se na mě chápavě podívá. „Dobře,potom mi to řekneš.Půjdu s tebou.Nenechám tě v tom."řekne povzbudivě.Jak já tu holku mám ráda.Najednou ji obejmu.Pevně mě sevře v objetí.Mám pravou kamarádku.Proběhne mi hlavou. „Díky Amy"zamumlám potichu.To ani nemohla slyšet.Pomalu mě pustí. „Připravená?" „Jako nikdy."odpovím.

Jdeme ke dveřím.Amy zaklepe na veliké dveře.Cítím je se mi zrchlil tep.Jsem nervózní.Chvíli nikdo neotvírá.Poté se ve dveřích objeví vysoká štíhlá žena. „Ahoj,Amy."pozdraví s pohledem na Amy.Potom se podívá na mě.Přeměří si mě pohledem. „Ellie,nepletu se?"zeptá se.Přikývnu.Nedokážu mluvit.Vypadá už docela staře,ale působí na mě mile.Určitě je starší než Karen. „Ahoj Charlotte,potřebujeme mluvit s Charlesem.Šlo by to?" zeptá se Amy.Charlotte si mě znova přeměří pohledem.Mile se usměje a odpoví: „Jistě,pojďte dál."pozve nás dovnitř.Amy jde první a tak jdu za ní.Vevnitř je dům ještě nezabydlený.Ani se nedivím vždyť Vlkodlaci jsou tu jen chvilku. „Ještě to tady nemáme dodělané."řekne umluvně Charlotte. „Posaďte se tady ke stolu."řekne nám a ukáže na větší jídelní stůl.Jde ke schodům a zavolá na Charlese.Potom se zase vrátí k nám. „Dáte si čaj?"zeptá se mile. „Moc rády."odpoví za nás obě Amy.Jsem jí dost vděčná že takhle mluví za mě.Já teď nedokážu říct vůbec nic.Charlotte zajde do kuchyně.Mlčky sedíme a čekáme na Charlese.Slyším jak jde někdo po schodech.Otočím se a uvidím ho.Starší vysoký muž-Charles.Už ho od vidění znám.Kouká na nás.Hlavně na mě. „Čekal jsem že se tu objevíš."řekne směrem ke mně. „Tak jsem tu."řeknu.Pomalu ze mě opadá nervozita a převládá zvědavost.Se zvědavostí bohužel přichází i strach, který se však snažím potlačit.Charles přijde k nám a posadí se. „Přepokládám že chceš vědět vše o modrých Tygrisech,nepletu se?"zeptá se v klidu.Přikývnu. „Něco už vím,jak vypadají co dokážou.Ale chci vědět jak to vše souvisí semnou."Charles se nadechne.Chce začít ale přijde Charlotte.Položí před nás čaj. „Děkujeme."řeknu.Usměje se a jde nahoru.

A Charles začne: „Takže,my jsme žili v lese.Utíkali jsem před Upíry, kteří nás chtěli dostat.Jednou když nás napadli,šli po našich dětech.Měli obrovskou přesilu a my se nedokázali ubránit.Na pomoc nám přišli modří Tygrisové.To bylo naše první setkaní s nimi.Hrozně moc nám pomohli.Byla to malá skupinka.To co oni dokážou je úžasné.Jsou skvělí.Mají schopnost díky kterým s poražením Upírů nemají problémy.Jen se objevili, pomohli nám a zase zmizeli.Ani sme jim nedokázali poděkovat.Upíří se jich docela bojí.Neměli sme tušení jak žijí.Až jednou k nám přišel jeden Tygris.Chtěl vědět nějaké informace.Vyptával se jestli nevíme o nějakých kmenech Tygrisů.Že někoho hledá.Bohužel sme mu nedokázali pomoct.Ještě do nedávna sme Tygrisi brali jako nepřátelé.Nevydržel jsem to a zeptal se na jejich život.Řekl mi toho opravdu dost.Žijí jinak.Přespávají tam kde se dá.Dali se na lovení Upírů.Mají zvláštní schopnosti.Jsou hrozně rychlí.Mají výborný zrak,sluch i čich.Jsou hbití a díky tomu všemu dokáží lehce Upíri zvládnout.Jsou i větší než normální Tygrisové.Jsou velcí asi jako Vlkodlaci.Neustále se jejich dovednosti vyvíjí.Každý modrý Tygris postupem svého života sílí.Nakonec mi ten modrý Tygris pověděl, že je tu potajnu.Hledá prý svou ztracenou dceru."

Máte tady nový díl :) Doufám že se vám líbí průběh děje příběhu..:)