-UNIMAGINABLE-

37.Díl

V první řadě chci všem co tohle dnes čtou poděkovat za trpělivost.Děkuji že jste tu stále se mnou a s mým příběhem.Stali jste se mou motivací do psaní.Děkuji Vám a doufám že se Vám dnešní díl bude líbit. <3 

Vidím ho.Kouká na mě modrýma očima.Jen stojí a hledí na mě.Já dělám totéž.Přijde mi tak povědomí jako bych ho znala strašně dlouhou dobu.Zničeho nic sebou prudce trhne.Jeho modrá srst se zaleskne v měsíčním světle a on se otočí.Nejdříve jde pomalu ode mě.Odrazí se prudce skočí a utíká rychle pryč. ,,Počkej!¨ zakřičím. ,,Notak stůj...!¨.Nevnímá mě utíká stále dál.Rychle se rozběhnu za ním.Snažím se zrychlit ale nohy mě neposlouchají.Nedokážu zrychlit utíká mi.Mizí ve tmě a s ním i celá moje naděje.

Otevřu oči.Okamžitě si uvědomím že to byl další sen.Opět stejné dění.Ta bezmoc když mě ten neznámí opouští.Jako bych ztratila něco důležitého.Jako bych ztratila svůj vlastní život.

,,Jak to sakra myslíš?"vyjede po mě Josh.Měla jsem držet jazyk za zuby.Z tohohle se jen tak nevykroutím.,,Jak jako že už tu nebudeš?Kam by si odcházela?"už skoro křičí.,,Nechápu co tím myslíš Ell. Nemůžeš přece jen tak říct že už tu asi nebudeš.Kde by jsi asi byla?!"teď už opravdu křičí.,,Nejdřív by ses měl uklidnit Joshi."snažím se říct klidně.Neměla jsem to říkat.Nesmí se dozvědět můj plán.Nikdy mě nenechá odejít.,,Řekni mi všechno Ell a to pěkně rychle."A sakra tohle zní vážně.Kdybych to tak jen neřekla.Leželi jsme spolu na trávě.Užívali si neděli a poslední den prázdnin před začátkem praktického školního období.Povídali jsme si o všem když v tom začal mluvit o budoucnosti - o naší společné budoucnosti.A mě ujelo že tu nějakou dobu nebudu.Nemůžu mu říct že chci utéct od něj,od rodiny a od přátel.Že chci najít svou rodinu - modré tygrisy. Nikdy by mi to nedovolil.,,Nemám ti co říct Joshi."řeknu klidným hlasem.Zmateně se na mě podívá.Ještě nikdy jsme se takhle nehádali.Neměli jsme důvod.,,Jo tak nemáš mi co říct ano?"Teď už se opravdu bojím co udělá.Měla bych jít snad s pravdou ven?Ne..to nemůžu.,,Ano nemám ti co říct."řeknu a čekám s napětím co udělá.,,Jak myslíš Ell,myslel jsem že si říkáme všechno."řekl a začal se zvedat.,,Počkej,kam jdeš?!"zeptám se ho rychle.Co to sakra dělá?,,Musím domů ahoj."řekne jen promění se ve vlka a utíká pryč.Já jen sedím a koukám jak mi rychle mizí z dohledu.Tohle se mi nikdy nestalo.Nikdy neodešel.A tak jen zůstanu sedět a myslím na to jak jsem to zpackala.

Po tom, co jsem ještě pár minut seděla v trávě a přemýšlela co se to vlastně stalo, jsem se konečně zvedla.Pomalu se začalo stmívat.Proměnila jsem se a šla pomalu do lesa.Pomalu jdu z lesem domů.Normálně bych utíkala a užívala si tu rychlost.Dneska ale nemám náladu.Pořád přemýšlím jak to u Joshe spravím.Bohužel mě žádné řešení nenapadá.

V tom uslyším zapraskat větve.Zbystřím,našponuji uši.Co to bylo?!Rychle se otočím.Že by Josh?Určitě si uvědomil že mě nechal samotnou v nejhlubší části lesa a tak se pro mě vrátil.Slyším kroky.Ano určitě je to on.Poznávám zvuk chůze čtyř nohou.Koukám se mezi stromy a čekám že každou chvíli uvidím jeho známou hnědou srst.Mezi stromy se zaleskne modrá.Srdce se mi málem zastaví když zpoza stromů vyjde obrovský modrý tygr.Skoro přestanu dýchat.Přejede mě pohledem a postaví se přímo proti mě.Začne vrčet.Proč to dělá?!Začnu mít strach je obrovský nikdy ho nepřemůžu.Já..proti němu nechci bojovat.Je mi tak povědomí.Jako bych ho už někdy znala.V tom si vzpomenu.Moje sny!Chvilka nepozornosti a modrý tygr se odráží a s vrčením skáče přímo na mě..!