-UNIMAGINABLE-

29.Díl

Probudímě zvuk budíku.Hledám mobil abych budík mohla vypnout.Rychle vztanu a jdu po zvuku toho otravného zvuku.Konečně mobil najdu v kapsi džín, co se povalují na zemi.Obleču se a jdu do koupelny.Kouknu na sebe do zrcadla.Vzpomenu si na ten hrozný včerejší den.Vyčistím si zuby a učešu se.Ani se nemaluju,kdybych náhodou zase brečela.Snad dnešek nebude zase tak zlý.Plně v to doufám.
Jdu dolů.Karen dělá snídani.Vážně?Říkám svojí mámě jménem?Není to má máma!Prožene se mi hlavou.Je to smutný.Člověk, který pro mě byl tak dlouho mámou a já jí teď budu říkat Karen.Zvyknu si.Jediný člověk kterému tak říkat budu,bude moje pravá máma.„Ahoj,zlato.Dáš si šunku nebo sýr?"zeptá se.„Obojí,díky."odpovím jí.Sednu si.Hned přede mně postaví čaj a talíř se snídaní. „Kde je zase ten Ian.On nikdy nemůže vstát v čas."jen tak prohodí. „Víš,chtěla sem se na něco zeptat."řeknu opatrně. „Jistě,copak?"zeptá se klidně. „No,jelikož sem se včera dosvěděla to co sem se dozvěděla,už ti nedokážu říkat mami.Nebude vadit,když ti budu říkat Karen?"zeptám se opatrně.Když se na ni podívám,hned lituji že sem to řekla.Okamžitě zesmutněla.Vidím na ní jak moc jí tohle bolí. „Jistě."odpoví. „Jdu nahoru pro Iana, nechci aby přišel pozdě."řekne a jde rychle nahorů.Vidím že mrká aby zahnala slzy.Tohle sem asi přehnala.

Rychle do sebe nahážu snídani a vydám se do pokoje pro věci.Vezmu batoh a teplejší mikinu.Chystám se jít dolů ale zarazím se.Slyším tiché vzlykání.Jde to od pokoje kde spává máma.Teda vlastně Karen.Na tohle si budu muset opravdu zvyknout.Nedokážu za ní jít.Rychle jdu pryč.Nemůžu poslouchat jak kvůli mně brečí.Dole snídá Ian. „Čau Ell."pozdraví mě.Jdu rychle ke dveřím. „Ell, nepočkáš na mě?"zeptá se udiveně. „Promiň,potřebuju být sama."řeknu a v rychlosti si oboju boty.Nečekám až Ian něco řekne a jdu.Kouknu na mobil.Je celkem málo hodin a tak se rozhodnu že se půjdu jen tak projít po městě.Mám 15 minut navíc.Tak prostě jdu a snažím se nad ničím nepřemýšlet.Jdu docela rychle.

V tom se z někama vynoří holka.Srazíme se.Spadnu na zem a chytnu se za hlavu. „Promiň hrozně se omlouvám.Nedávala sem pozor.Si v pořádku?"zeptá se mile.Kývnu a pomalu se zvednu. „Víš,sem tu nová a sem zvyklá chodit běhat.No a měla sem naplno puštěné písničky a nevšimla sem si tě.Ještě jednou se ti mlouvám."omluvila se znova. „To je v pohodě.Taky sem nedávala dvakrát pozor."řeknu a usměju se na ni.Vypadá strašně sympaticky.Má dlouhé světle hnědé vlasy,které má v culíku.Je moc hezká. „Kam máš zamířeno?"zeptá se. „Teď zrovna jdu do školy."odpovím.Koukne na mě. „To mě mohlo napadnout."zasměje se. „Kam na školu chodíš?"zeptá se.Jasně teď zjistí že chodím na soukromou školu a nebude se semnou bavit.I přesto jí pravdivě odpovím. „Chodím na soukromou školu Whitmoor."řeknu.Ona se zamyslí. „Vážně?"řekne udivně. „No joo."řeknu jen.Usměje se. „Tak to budem od zítra spolužačky." řekne.Cože?Ona chodí na Whitmoor?Ale tam chodí jen tygrisové.A v tu chvíli my to dojde.No jasně!Ona je Vlkodlak! „Ty jsi..no..jsi Vlkodlak?"slovo vlkodlak zašeptám.Nechci aby mě někdo slyšel a myslel si že sem blázen. „Ano to jsem."řekne hrdě. „Jéé promiň já úplně zapoměla jsem Amy."řekne a podá mi ruku. „Ellie."představím se také. „Ellie?Ty si ta Jasonova kamarádka?"zeptá se nadšeně. „Ano." řeknu.Kouknu na mobil.A sakra.Už musím jít. „Promiň ale už musím jít.Nechci přijít pozdě."řeknu.Amy se usměje. „Doprovodím tě,chceš?"zeptá se s úsměvem. „Klidně,budu ráda."řeknu a tak jdeme.

Tak jsem tady s dalším dílem..! :) Sem uplně nadšená z toho jak se příběh chytl.Za opravdu málo dní je na posledním dílu 32* (vote) ! Já jsem tak šťastná že vás to baví..! :3 Určitě vás napadlo kdy asi Unimaginable skončí a nebojte se.My sme teprve krátce za začátkem! :D Stane se tam toho ještě hrozně moc a v následujících dílech se udá zase něco dost důležitého.Tak se těšte..^^

Jako vždy mi napište něco do komentáře.Třeba:Co si myslíte že se teď bude dít?Na všechny komentáře odpovídám takže pokud máte jakékoliv otázky určitě neváhejte a napiště do komentářů. :)