-UNIMAGINABLE-

27.Díl

Nadechnu se.Slzy už mi tečou po tvářích.Musím příjmout pravdu.Lidi,které mám nadevše ráda mi lhaly.Tam dlouho.Vžyď už sem dospělá,skoro.Měli mi to říct.Máma mi to měla říct.Vždyť už jí ani mami říkat nemůžu.Musím najít své pravé rodiče.Musím zjistit kdo doopravdy sem.Bez toho se jinak utrápím k smrti.Co když nežijí?Bodne mě u srdce.Jediný kdo mi potom zbyde bude kmen.Kmen, který sem považovala za rodinu.Ale oni mi lhali!Nikdy by mi to neřekli nebýt té skupinky modrých tygrisů, co zachránila vlkodlaky.Snažím se uklidnit,zastavit slzy.Nejde mi rozumně přemýšlet, ikdyž se hodně snažím.„Ellie,celá rada se rozhodla.Nesmíš hledat své rodiče.Nesmíš jít za modrými tygrisy.Si jedna z nás.Jsi součástí našeho kmene.Proto ho neopustíš a nebudeš je hledat."řekne Mangus.

To si snad dělá srandu ne?Jsou to moji rodiče musím vědět kdo jsou!„Ale,Mangusi nemůžete mi to zakázat.Jsou to moji rodiče!"řeknu naléhavě.„Ellie,tak se rozhodla rada,tak to bude!"řekne důrazně.Slzy,které se mi nachvíli podařilo zadržet mi už zase tečou po tvářích.Proč to dělají?Je to moje rodina.Můj táta a moje máma!Nedokážu žít bez vědomí jací jsou.Vždyť oni si myslí že sem mrtvá!Ale co když už nežijí.Mangus se na mě podívá.Jeho pohled je přísný.„Respektuj naše rozhodnutí."řekne velmi důrazně.Podívám se mu do očí.Určitě v nich vidí odpor.Ví, že já neberu ohledy na jejich rohodnutí.Ví, že si tvořím vlastní pravidla.Toho se určitě bojí.Bojí se, že si budu zase dělat věci po svém.A tak to taky bude!Najdu své rodiče.Ne teď,ale jednou určitě ano.Musím počkat na správný okamžik.

Déle už tady s něma být nemůžu.Nedokážu se déle dívat Mangusovi do očí.A tak se prostě proměním v modrého tygra a běžím pryč.Běžím rychleji a rychleji.Stále brečím a vidím už jen rozmazaně.Stromy přede mnou jsou rozmazané.Jen tak tak se jednomu z nich vyhnu.I přesto ale nespomalím.Jakoby mě rychlost kterou běžím utěšovala.Běžím dál a snažím se přidat.Mé tělo už nemůže.Přijde mi že běžím hrozně dlouho.Chci víc!Chci běžet rychleji.Ale už nemůžu.Mé nohy mě neposlouchají.Těžko se mi dýchá.Najednou zakopnu a v té rychlosti tvrdě dopadnu na zem.Ležím a dál jen břečím.Schoulím se do klubíčka.Je toho na mě moc.Ležím,rychle dýchám a snažím se uklidnit.Dost slz!Poručím si.

Po chvíli uklidňování se konečne zvednu.Nevím kde sem.A je mi to jedno.Prostě se vydám tam, kam mě to nejvíce táhne.Už neběžím jen jdu rychlou chůzí.Stmívá se.Začíná mi být zima.Trošku zrychlím.Hlavou se mi honí milion myšlenek.Myslím na to jací jsou moji rodiče.Určitě po nich mám tu svou odvahu.Modří tygrisové jsou má rodina.Musím je najít.Sama sobě si slíbím že je brzy najdu.

Tak sem tady z novým dílem :) Doufám že se vám líbil :) Napište mi do komentáře jak se vám to líbí a jestli ste tohle čekali :) Děkuju za vaše votes a komentáře ♥ Jsem moc moc moc ráda že se vám můj příběh líbí a díky tomu můžu já dělat něco co mě opravdu baví :3 :) Děkuju vám! :)