-UNIMAGINABLE-

8.Díl - Rychlost

Buší mi srdce.Co když jim nedokážu utéct.Slyším jak se blíží.Už mě vidí.Značně zpomalí.Koukají na mně dost nevěřícně.Zřejmně nechápou co dělám.Přijdou ke mně jsou udýchaní.Není tu Candice ani Mia.Asi nestíhaly.Trojce se ve chvíli převtělí do lidí.Rychle dýchají a jejich pohledy jsou stále upřeny na mně.„Rozmyslela sem si to."řeknu s úsměvem.„Co jako?" řekne nechápavě Rycky a stále na mně čumí.„Chci s vámi být.Máte pravdu.Nebudu se tahat z nic neznamenajícími Tygrisy,když můžu být s vámi."tohle mi dalo hodně zabrat abych to řekla.Jsem sama proti sobě.Tohle bych nikdy neřekna.Nikdy bych Tima a Dana nevyměnila za tyhle nafoukané Dialy.Kluci se nevěřícně usmějí.„Promiň Johne,nechtěla sem ti ublížit."omluvím se mu.Vidím na nich že mi věří.Neprokloukli moji lež.Doběhnou Mia a Candice.Jejich bílá srst září ve tmě.Promění se v lidi,ale nic neříkají.Jen na mně divně koukají.„Candice,Mio kde jste tak dlouho?"řekne klidně John a pokračuje:"Ellie si to rozmyslela.Dokonce se mi omluvila!"řekne.Jeho tón je podezřelý.Asi je čas se vypařit.Snad už je Tim a Dan v bezpečí.Musí být už ve městě určitě.John se na mně usměje.Stále mi přijde odporný.Většina holek by z něj šílela.Je docela pěkný.Má tmavě hnědé vlasy dané nahoru.Hnědozlaté oči vynikají v jeho obličeji.Může být krásný jak chce,stejně je mi odporný.„Je to nějaké divné,taková náhla změna Ellie."řekne a já vím že mi nevěří.Připravuju se na rychlou proměnu.„Výborně,alespoň jeden má rozum."řeknu a rychle se převtělím.Vystartuju né moc rychle aby nevěděli o mé schopnosti.Třeba za mnou ani nepoběží.„Mrcha já to věděl.Za ní!Teď jí dostanem!"slyším Johnův rozkaz.No uvidíme.Běží docela rychle.Asi je čas vytáhnout eso z rukávu.Všechny mé tygří instinkty mi radí dovolit mé schopnosti mě vytáhnout z bryndy.A tak to udělám.Zrychlím natolik že vidím jen šmouhy kolem sebe.Běžím hrozně rychle.Až je to nemožné.Právě sem postoupila tak o 2 úrovně mé schopnosti!Můžu běžet tak rychle.Během chviličky jsem na konci pěšiny.Uklidním se a převtělím se do člověka.Vběhnu do města.Už sem v bezpěčí tady mně nenajdou.Uklidňuji sama sebe.Srdce mi stále buší, jako když sem běžela neuvěřitelnou rychlostí.Hledám třesoucíma rukama mobil.6 nepřijatých hovorů od Tima.Jsou v pořádku.Rychle vytáčím a ujistím je že jsem v pořádku.Zavěsím a co nejrychleji mířím domů.Dnešní zkušenost nebyla moc příjemná.Alespoň sem objevila tu úžasnou schopnost,která mně zachránila.Dojdu domů.Nikde se nesvítí.Všichni už spí.Rychle vyběhnu schody a přichystám se do postele.Konečně si lehám.Zavírám oči a dám volný průběh mým myšlenkám.

Tak co jak se vám dnešní díl líbí?Napište mi do komentářů..! Budu moc ráda ..! :) Zkuste mi napsat jak si myslíte že to všechno dopadne ..! :)