-UNIMAGINABLE-

33.Díl

Vydechnu.Já jsem jeho dcera.Můj otec žije!Někde tam venku je.A on mě dokonce hledal.Není mrtvý.Hledá mě.Všechno ve mně se raduje.Jsem tak šťastná.Charles se na mě podívá. „Páni,reaguješ jinak než jsem si myslel."řekne.Cože?„Ehm..jak to myslíte?"zeptám se ho.Amy jen poslouchá a vůbec nic neříká. „Došlo ti že je to byl tvůj otec že ano?Ptal sem se na tebe Manguse.Řekl mi o tobě vše.Myslel jsem že budeš vyděšená nebo tak něco."dořekne a divně se na mě dívá.Jakoby čekal že něco udělám. „Víte,pár posledních dní to pro mě bylo hrozně těžké.Zjistila jsem že moji rodiče jsou uplně někdo jiný než jsem si myslela do teď,že můj život byla jedna velká lež.Předpokládala jsem že moji praví rodiče jsou mrtví.A vy ste mi právě oznámil, že můj otec žije!Chápete co to pro mě znamená?"Čekám co řekne. „Ale ty ho nemůžeš jít hledat.Mangus mi řekl že ti to zakázal.Neměl sem ti to asi ani říkat."řekne a jde vidět že svého činu lituje. „Ne,to ne.Ani nevíte jak moc sem ráda, že vím celou pravdu.Vím, že mi Mangus a vedení kmene nedovolí otce hledat.Nemusíte se bát nepovím jim, že ste mi ro řekl.Měl by ste akorát problémy a to já nechci.Už půjdu."dořeknu a chystám se odejít.Amy se také zvedne. „Počkel Ellie.Ještě něco mi řekl.Vím že bych neměl ale nedokážu ti to neříct.Slíbil jsem mu že to udělám."řekne Charles a já celá ztuhnu.Čekám na jeho další slova. „Řekl mi že jestli tě někdy potkám,mám ti říct ať se vrátíš domů.Vypadal hodně zoufale když o tobě mluvil."Zamrkám.Můj táta mě chce vidět.Má mě určitě moc rád.Najdu ho.Sice nemůžu můj kmen mi v tom brání ale já musím.Počkám si na správnou chvíli.

Došla jsem domů.Přemýšlela jsem nad tím.Cestou domů jsem Amy řekla úplně všechno o tom,co o svojí minulosti vím.Chápala mě a to mi moc pomohlo.Musela jsem ji ale utvrdit v tom že se za svým otcem nevydám.Nemůžu riskovat že by mě později prozradila.Zatím ji znám chvíli a plně ji nevěřím.Otevírám dveře.Okamžitě ucítím příjemnou vůni.Karen vaří večeři.Stojí v kuchyni. „Ahoj"pozdravím ji opatrně. „Ahoj Ell."pozdraví mě v klidu.Uleví se mi když zjistím že se nezlobí.Přišla jsem totiž pozdě.Na vzkaz jsem napsala že příjdu v 6 a ono je 7.No to je fuk hlavně že se nezlobí. „Co vaříš?Hrozně hezky to voní."zeptám se.Karen se usměje. „Maso na kari.Bude to s rýží."odpoví.Mňam.Karen vaří opravdu skvěle. „Ian je nahoře?"zeptám se jí. „Jojo je."Vydám se za Ianem.„Jojo je."Vydám se za Ianem.Jdu směrem k jeho pokoji.Chci si s ním popovídat.Děláváme to často, ale teď poslední dobou se sním o své pocity moc nedělím.Zaklepu na jeho dveře. „Jo?"ozve se s pokoje. „Iane,můžu dál?"zeptá se ho. „Jasně Ell,pojď dál."řekne.Otevřu dveře a uvidím Iana,která sedí na posteli.Na klíně má notebook. „Co děláš?"zeptám se a sednu si za ním na postel. „Ále teď sem se koukal na nějaký film."odpoví.Usměju se. „Dneska sem poznala jednoho z těch nových Vlkodlaků."pochlubím se mu. „Fakt?A?"zeptá se zájmem. „Jmenuje se Amy.Je fakt super a myslím že se z nás stávají dost dobré kamarádky.Je jako my Iane.Není nafoukaná nebo něco takového.Jestli jsou takoví všichni tak budem mít hodně kamarádu."Ian se usměje.Obejmu ho.Ani nevím proč prostě to udělám.Ian se začne smát a začne mě lechtat.Hrozně se směju.Lechtá mě tak moc že už mi skoro tečou slzy jak se směju. „Iane už dost!Prosím!"kříčím během smíchu.Konečně mě nechá. „To ti nedaruju!"řeknu a hodím po něm polštář.Ian nestihne uhnout a dostane polštářem rovnou do obličeje.Dostanu strašný výbůch smíchu.Ian mi to chce oplatit ale včas se vyhnu.Začneme se mlátit polštářema a smějeme se jako šílení.Jednou schytám pořádnou ránu, ale hned mu to vrátím. „Děcka,večeře!"zavolá na nás máma ze zdola a přeruší naši polštářovou bitvu.Ian jako střela vyrazí ke dveřím.Běžím za ním.Sedneme si ke stolu a sme hrozně udýchaní.Pořád se smějeme.Mamka nám s úsměvem postaví večeři na stůl. „Páni,takhle už ste pěkně dlouho neblbli."řekne a zasměje se když se na nás koukne.Ian je červený a rozcuchaný.Já určitě nevypadám o moc líp.Usměju se.Dáme se všichni tři do jídla a u toho si povídáme.Po večeři společně umyjeme a uklidíme nádobí a sedneme si do obýváku kde si dál povídáme.Večer hrozně rychle uběhne a je načase jít spát.Přece jen je zítra škola.Takhle hezký večer sem s něma hodně dlouho nezažila.Když tu byl ještě Murcus ("táta"),takhle sme sedávali skoro každý večer.Povídali si o všem možném.Bylo to tak hrozně moc fajn.Byli sme skutečná rodina.Ten stejný pocit bezpečí a lásky sem ucítila i dnes.

Tak jsem tu po dlouhé době s delším dílem.Škola mi teď dává extrémně zabrat tak snad mě chápete :/ Každopádně konečně jsem díl do psala a je tu pro vás :)