Životní prohra

30. kapitola

Snažila jsem se být statečná a tvrdá, ale vážně toho na mě bylo moc. Už jsem se viděla v bezpečí zahrabaná v dece a polštářích.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě Alex, když jsme prošli celou jachtu, abychom zkontrolovali možnost další společnosti.

,,Jak se to vezme." zamračila jsem se na něho.

Nasedli jsme si na motorový člun, který visel na zádi a mířili k přístavu. Podle světel se jednalo o pár mil.

Z bezpečnostních důvodů jsme raději připluli k pláži.

,,Nat, chci ti něco říct o tom ránu." řekl cestou, když jsme šli pro taxi.

,,Nechci radši nic slyšet."

,,Ale já s Lily nic neměl, jen jsem si šel pro triko a Ralph s Lily přespali u mě v pokoji." zastavil se a chytil mě za předloktí.

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat. To je tvoje věc."

,,Tohle bys měla vědět. Lily je přeci tvoje kamarádka."

Věřila jsem mu, ale nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo o Ericovi. Měl by to vědět, a tak jsem si dala ultimátum, že si hned ráno promluvíme.

Stopli jsme si taxi a nechali se odvézt k Alexovi. Vystoupili jsme z auta a sotva jsme se vzpamatovali před domem stál rudý Lexus s usmívající vyhublou brunetkou ve vysokých kozačkách. Hned jak si Alexe všimla nasadila ještě větší úsměv a pověsila se mu na krk. Zatajil se mi dech, když jsem zjistila fakt, že ten obličej patří té holce z fotek v ložnici.

Vůbec si mě nevšímala, žádný pozdrav ani pohled. Z fotek vypadala sympatický, ale skutečnost byla naprosto odlišná. Nesnášela jsem ji od první chvíle.

,,Překvapení! To jsi nečekal, co?" zazubila se na Alexe a vlepila mu pusu.

Podlomily se mi málem nohy, když jsem to viděla. Obešla jsem je a stále si mě ani jeden nevšímal. Zaplula jsem k ledničce a vyndala si nakrájený ananas, který jsem do sebe celý nasoukala. Sledovala jsem, jak byl jeden z druhého mimo a vyprávěli si, co se dělo.

,,Byla jsem v klubu, Ralph byl velice sdílný a řekl mi toho dost." zamrkala.

,,No jo Ralph...ber to s rezervou."

,,Nemáš hlad?"

,,Jasně."

,,Objednám pizzu." poodešel stranou.

V tu chvíli jsem poprvé viděla, jak se na mě podívala. Pohled byl tak prázdný a falešný. Ani se neusmála, překážela jsem jí. Hodila jsem po ní úplně stejný výraz a snažila se zůstat v klidu. I když jsem bublala jako sopka před výbuchem.

V momentu se Alex vrátil a obrátil se ke mně.

,,Objednal jsem pizzu, dáme si víno, ne?"

To jako, že jí mám otevřít a nalít? Jsem snad nějaká služka? Zatvářila jsem se, jako že mi to je fuk a upíjela jsem ze skleničky džus.

,,Slyšela jsem, jak sis tu užíval, když jsem tu nebyla."

Co tím sledovala? Jako, že si užíval zatímco byla pryč a čekal na ní?

Vzápětí dovezli pizzu a Alex šel za dveře.

,,Tak ty jsi ta společnice z Alexova klubu, co?" přeměřila si mě.

Neměla jsem ponětí, co jí odpovědět. Vyloženě si užívala, že mě mohla ponižovat a já s Alexem jen spala, proto jsem nemohla protestovat.

,,A ty jsi kdo? Alex se o tobě vůbec nezmiňoval." ušklíbla se mému dodatku.

,,Sára, jeho přítelkyně." to slovo tak zdůraznila, až mě pálilo v krku.

Alex zavřel dveře a nesl krabici ke konferenčnímu stolku. Všiml si, jak obě naštvaně zíráme, ale dělal jako že nic.

,,Děkuju za večeři, za to tě zítra zvu zase já." zaculila se na Alexe.

,,Je to jenom pizza." mávnul rukou a vzal si trojúhelník šunkové dobroty.

Byla jsem tam jako křen, který jim tam překážel. Navíc to uzemnila s otázkou, jestli by mohla přespat v domě, než si zítra něco najde, tedy pokud nemá obsazenou ložnici pro hosty. Sledovala jsem Alexovu reakci a nemohla vydržet na jeho odpověď.

Nejprve se zhluboka nadechl a podíval se na mě. Tvářil se, jako kdyby neuměl do pěti počítat, ale moc dobře věděl, co se stane, když jí tu nechá.

Ona si to užívala, protože věděla, že jsem se zabydlela v pokoji pro hosty. Chtěla mě dostat ještě víc na dno.

Dnešním dnem jsem si byla jistá tím, že Alex a já byla pouhá moje domněnka. Začínala jsem věřit tomu, že jsem byla vážně jen blbým zpestřením zatímco byla jeho dokonalá přítelkyně v Evropě.

,,Nějak to provedeme." odpověděl jí na to.

,,Víš co, připravím ti zatím pokoj pro hosty." zazubila jsem se na ní a ignorovala Alexův nechápavý výraz .

Vyběhla jsem schody a naházela zbytek svých věcí do tašek. Držela jsem slzy na uzdě, i když už jsem se nemohla dočkat až to ze mě spadne a pořádně si zabrečím. Mít po ruce boxovací pytel, rozmlátila bych ho vzteky.

V pokoji po mně nebyla ani stopa. Věci jsem si odnesla do místnosti v podkroví, kde byly jen krámy a vrátila se do obývacího pokoje.

No a v Británii.....bla bla bla a ve Francii ....kecy kecy kecy. Celou dobu mlela blbosti.

,,Vydrž chvíli, jen si pro něco skočím." omluvil se a blížil se ke mně nahoru.

Nemohl vědět, že je poslouchám. Rychle jsem zalezla do bývalého pokoje a dělala, že uklízím.

,,Nat? Co děláš?" vešel do dveří.

,,Uvolňuju jí místo, ale jestli si jí hodláš uložit do svý postele, stačí říct, nebudu překážet. Vlastně ani nevím, co tady dělám."