Životní prohra

40. kapitola

Byla jsem zmatená z otcovy návštěvy v klubu. Netroufl si jít přímo za mnou a řešil to s Alexem. Vyběhla jsem z klubu a čekala na protější straně ulice na taxi. Sáhla jsem si do kabelky a zpozorovala Sářino auto u vchodu do klubu. Zrovna zacházela dovnitř a byla dost odvážně oblečená. Tipovala jsem, že si zapomněla podprsenku.

Nedalo mi to a rozmýšlela jsem si výmluvu, proč se vrátit za Alexem. Ta obálka, vrátím se pro ni, jako že jsem ji zapomněla.

Přešla jsem v klidu silnici a vešla dovnitř. Ivan mě ihned upozornil, že se na mě ptala Sára. To mi na ni vůbec nesedělo a začínala jsem být nervózní.

Zastavila jsem se přede dveřmi kanceláře a váhala, zda mám zaklepat, ale nikdy jsem neklepala, navíc spolu chodíme.

Na drzo jsem vešla a hned první mě do očí praštil pohled na sedícího Alexe a nad ním skloněnou Sáru, která mu byla přisátá na rtech. Rozbušilo se mi srdce, polil mě mráz a podlomila se mi kolena. Musela jsem se chytit za kliku, když jsem si uvědomila, co jsem právě viděla. Chtěla jsem k ní proběhnout a rozbít ji ten zmalovaný ksicht, ale zachovala jsem se slušně.

,,Přišla jsi nevhod." spustila.

,,Drž hubu, Sáro!" okřikl ji Alex a začal vstávat.

Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou a vystřelila z kanceláře jako šíp. Alex vyběhl za mnou a volal mým jménem na celý bar. Zvláštní bylo, že jsem nebrečela, nejspíše jsem si ještě neuvědomovala, čeho jsem byla svědkem.

Alex nahodil sprint a předběhl mě.

,,Nat, prosím ona se na mě vrhla, nestihl jsem zareagovat. Přísahám, že kdybys přišla o vteřinu později, už bys tohle neviděla."

,,Ne? Seděla by na tvým stole s roztaženýma nohama?"

,,To bych nikdy neudělal. Chodím s tebou!"

,,Vážně? Nevšimla jsem si, že se mnou." pokračovala jsem v chůzi.

Překvapující bylo, že mě nenásledoval. Zastavil se a já už se za ním neotáčela.

,,Miluju tě! Nikdy bych tě nepovedl." zakřičel na mě.

Vážně jsem zastavila a otočila se zmateně na Alexe. V klubu se udělalo ticho a několik lidí nás začalo pozorovat. Opodál stála Sára a zamračeně nás pozorovala.

,,Prosím Nat, věř mi. Miluju tě!"

Dýchala jsem zhluboka a stále mi nedocházelo, co mi právě řekl. Těsně za ním se postavil také Ralph, který si to nemohl nechat ujít. Založil si ruce na hrudi a připadal si jako v kině.

,,Sára pro mě nic neznamená. Chci jenom tebe."

Nehnutě jsem ho pozorovala, když se ke mně pomalu přibližoval až mě chytil za ruce a pevně je stiskl.

Bušilo mi srdce vztekem a zároveň tím, co mi právě řekl. Nastala ta chvíle, kdy jsem rozmrkávala slzy. Dojetí a vztek se mísily dohromady. Takový pocit jsem ještě v životě nezažila.

Nakonec jsem se nechala obejmout a část vzteku ze mě vyprchala, položil si své čelo o mé a znovu na mě promluvil.

,,Prosím, řekni něco... cokoliv."

Zavřela jsem oči a nadechla se. Ucítila jsem jeho vůni a ten blbej pocit, že ho chci i přes to,co jsem viděla.

,,Já nevím, co mám říct."

,,Pojď pryč, všichni na nás civí." zatáhl mě ven z klubu.

Vzal mě za ruku a propletl prsty mezi mými, bylo by to úžasný, kdyby se nesnažil žehlit to, co podělal.

,,Měl jsem ti to říct už dřív, jsem idiot."

,,Nemůžu uvěřit, že někdo jako ty..."

,,Že co..?"

,,Že by miloval zrovna mě."

Zastavil se a vložil můj obličej do dlaní.

,,Přísahám, neplánoval jsem to. Prostě se to najednou stalo."

,,Tvůj otec to věděl."

,,Ten ví vždycky všechno dřív než já." usmál se na mě.

Poprvé za celou tu dobu jsem se mu odvážila podívat do očí. Doopravdy se na mě díval tak zvláštně, jako bych byla malý dítě.

,,Nemůžu bez tebe být." políbil mě.

Tentokrát to bylo zcela jiný než jindy. S vědomím, že mě tenhle chlap miluje byl svět okolo veselejší. Pokaždé, když se ke mně přiblížil, jsem cítila chvění, jako když člověk strašně silně zavře oči a tlačí víčka k sobě. Procházelo to takhle celým mým tělem s přídavkem bušení srdce a šimráním v žaludku.

,,Ty víš, jak na mě."

,,Kéž bych věděl."

,,Fakt jsi to se Sárou skončil?"

,,Přísahám, ty jsi holka mých snů."

Tentokrát jsem ho objala, ačkoliv jsem jeho slova brala lehce s rezervou. Když se chce muž omluvit, vždycky do toho dá všechno. Mnohdy i lži, ale já si moc přála, aby to myslel tak, jak to řekl.

Po tom všem jsme vypadli z práce a zašli si na večeři. Bylo to příjemný, že jsem tam seděla s ním a mohli jsme si povídat o tom, jak by se mnou chtěl odletět do exotiky a válet se celé dny na pláží.

Chtěla jsem si poblahopřát, že se mi ho povedlo získat. Tolik nervů a vzteku mi za to stálo, jenže jsem se bála, že to ještě nebyl konec a čekalo mě toho ještě spousta.