Životní prohra

12. kapitola

Celej udejchanej jsem konečně zasedl ke stolu, abych na internetu něco změnil. Celý den jen byl na palici a měl jsem toho po krk. Že by to bylo tím přiblblým svatým Valentýnem? Nevím, proč to všichni tak hrotili.

,,Tak už jsem vyřešil ten incident mezi holkami." posadil se proti mně otec.

Podíval jsem se na něj a poznal, že mi chce říct něco, co se mi nebude vůbec líbit.

,,Vyhodil jsi jí?"

,,Ne, vždyť Nat si to tu za chvíli odmaká a nebude tu. Tak proč? Vyřešil jsem to pokutou .A s tím souvisí i další informace, kterou bys měl vědět."

,,Bylo mi to jasný." obrátil jsem oči v sloup.

,,Nebude se ti to líbit." zašklebil se na mě.

,,Co zase?"

,,Zbývá jí doplatit za otce sto padesát tisíc a on je za ní zaplatí Bob."

,,Proč by je za ní platil..?"

Vlastně jsem se ani nemusel ptát, bylo mi to jasné. Prostě do ní byl udělanej a chtěl ji odsud dostat urychleně pryč, aby náhodou neutekla s jiným.

,,To se ti taky nebude líbit." upřeně se na mě díval.

,,No tak už to vyklop."

,,Zaplatí to, když s ním stráví noc."

Vykulil jsem oči a zůstal jako opařený. Snažil jsem se nedat najevo, jak mě tím rozhodil a jak mě ten kretén rozčiloval.

,,A co Natálie?"

,,Nechal jsem to na ní. Neodpověděla mi."

Hmm, bezva, srdce mi tluče, jako by chtělo běžet za Bobem a rozbít mu hubu. Na tohle jistě čekala. Jen jedna noc a bude volná. 

Uvnitř duše jsem doufal, že na to nepřistoupí. Chtěl jsem v ten moment mlátit hlavou o zeď, jak se mi to příčilo. Jen ta představa, že by se dotýkal jejích rtů a prsou, které jsem hladil já. Té holky bylo škoda.

Ještě pár vět jsme s otcem prohodili a musel jsem z kanclu skočit na bar pro panáka. Můj vztek se náhle prohloubil, když jsem u Boba zahlédl i Natalii. Seděli tam spolu a o něčem si povídali. Tipoval jsem, co jí asi říkal. Aby si vzala podvazky a korzet? Aby ho připoutala k posteli a... nechtěl jsem si představovat, jak si někdo užíval zrovna s ní.

Poručil jsem si dvojitou whisku, která do mě zaplula ani nevím jak. Hned jsem si objednal nášup a čekal ho stejný konec jako předešlou rundu. Pohled na ně dva mě nepochopitelně šíleně rozčiloval.

,,Copak copak Alexi, vždyť ty jen tak nepiješ." dobírala si mě Lily.

,,Měl jsem chuť." odsekl jsem a vrátil pohled od Nat a Boba.

,,Tak to jo. Mně totiž trošku přišlo, že ti vadí Nataliina společnost." civěla na mě jako bych to měl na čele napsané.

Mrcha, chtěla mě ještě víc vykolejit. Tolik mě zajímalo, zda mu na to přistoupila nebo ne. Jenže velmi špatným znamením byl jejich smích, který byl slyšet až ke mně.

Odešel jsem do kanclu s pěti dvojitými whiskami a cítil jsem účinek alkoholu, jak mi omamoval mysl. V ruce jsem svíral rovnou celou lahev a klopil ji do sebe. Náhle jsem měl zcela jiné myšlenky a vidění bylo víc a víc rozostřené. Tělo se uvolnilo a hlava se mi sama od sebe zaklonila dozadu. Zavřel jsem oči a rozvalil se na křesle. Všechno mi bylo fuk.