Životní prohra

45. kapitola

Seděl jsem v kanclu a někdo mi volal. To číslo jsem neznal, ale zvedl jsem to.

,,Ahoj Alexi, jak se máš?" poznal jsem Boba.

,,Hůř už se mít nemůžu."

,,Věř mi, že můžeš." zasmál se.

,,Co mi chceš? Kde je Nat?"

,,Právě teď mi přišli výsledky krevních testů Natálie. Oh...zapomněl jsem ti říct, že celou tu dobu, co je se mnou, je bledá a nevypadala moc zdravě."

Vstal jsem...

,,Co se jí stalo? Co jsi jí udělal?"

,,Já? Jen jsem se ti chtěl pochlubit. Víš jak je krásný říct, někomu jako jsi ty, něco takovýho?"

,,Nerozmumím." zamračil jsem se.

,,Chtěl jsem se ti pomstít, ale tohle je prostě bomba. Řekni mi, jak ti je, když jsi bez Natálie?"

,,Ty hajzle, co jsi jí udělal?"

,,Je ti na houby, co? A víš jak ti bude až ti tohle řeknu?" začal se zase smát a mě to ubíjelo.

,,Co mi řekneš?"

,,Pomsta bude sladší než jsem doufal. Jak se ti bude líbit až mi bude tvý dítě říkat ,,tati", hmm?"

Stál jsem jako opařený, vůbec jsem neměl páru, co tím myslel.

,,Co to meleš, ty hajzle?"

,,Ano ano...ha ha ha, chtěl jsem s ní mít vlastní děti, ale ona už zbouchnutá přišla."

,,Ona je těhotná?" blesklo mi hlavou.

,,Přesně tak, kovboji."

Musel jsem se posadit na židli, srdce mi bilo na poplach a kdybych ho měl po ruce, nejspíš bych ho zabil.

,,Ale ,,Tati" bude říkat mně. Blbý co?" smál se.

,,Já jí najdu, slyšíš?"

,,Nemůžu se dočkat až si ho pochovám. V rodným listě bude mít jméno otce moje. Ach jak je to smutný příběh..."

Byl jsem vzteky bez sebe. Kruci...

Ještě se mi chvíli vysmíval a pak to položil. Vystřelill jsem jako blesk z kanclu a mířil na bar, kde byl otec s Ralphem.

,,Ten zkurvenej šmejd...." kopnul jsem do barový židličky.

,,Co je?" ptal se otec.

Stiskl jsem pevně čelist až jsem skoro dostal křeč.

,,Tak co je, brácho?" vložil se do toho i Ralph.

Posadil jsem se o kus dál na sedačku a vložil obličej do dlaní. Neměl jsem potuchy, kdy naposled jsem brečel. Nechtěl jsem to ukazovat před celým barem, ale bylo mi to najednou docela fuk.

Otec se ke mně sklonil a sundal mi dlaně z obličeje.

,,Alexi?" podíval se na mě soucitně a věděl, že už jde do tuhého.

,,Ten hajzl mi volal." kroutil jsem hlavou.

,,Cože?"

,,A víš, co mi řekl? Nevím, jestli je to pravda...." utřel jsem si slzu. ,,...že se mi pomstí tím, že mu bude moje dítě říkat ,,tati", víš co to znamená?"

Otec se prudce postavil a přidržel se u toho stolu. Polknul na prázdno a bylo vidět, že ho to vzalo asi jako mě.

Ralph přišel se dvěma sklenkami whisky a podal nám je.

,,Já vím, že mi do toho nic není, ale co se tedy děje?"

,,Tak že já budu dědeček?" začaly se otci hrnout slzy do očí.

Zrovna přicházela na směnu Lily a všimla si, jak všichni posedáváme a tváříme se jako by někdo zemřel.

,,Co se stalo? Něco s Natali? Řekněte, že je v pořádku."

,,Proč jsem se to, kurva, nemohl dozvědět od ní. Proč mi to musel říkat zrovna on." naříkal jsem.

Lily se otočila na Ralpha, ten jí chytil za ruku a mně se v tu chvíli udělalo ještě hůř.

,,Natálie je těhotná, ale ten hajzl volal Alexovi, že jeho pomstou bude to, že mu bude jeho vlastní dítě říkat ,,tati", chápeš?"

,,Ne." přikryla si ústa prsty a zkrabatila čelo.

,,Musím jí najít." postavil jsem se.

Můj otec byl pořád ještě v šoku a stál tam s myšlenkami někde na půdě.