Životní prohra

25. kapitola

V klubu jsem začala docela zostra a vůbec jsem se nedivila Staci, která si stále mumlala pod vousy, že píchám se šéfem, tak se není čemu divit.

Mluvila z ni zášť a závist, takže jsem si jí nevšímala. Posadila jsem se s papíry na bar k Lily a diktovala jí názvy alkoholu a ona mě množství.

,,Jack Daniels?"

,,Třicet pět. A jak jsi na tom?" vyzvídala.

,,Honey? Na čem?"

,,Dvacet osm. S Alexem. Jsi nějaká spokojenější." usmála jsem se.

,,Jim Beam. Nevím nedostala jsem z něj vůbec nic."

,,Je zaláskovaný?"

,,No jasně běžně o tom spolu mluvíme." plácla jsem se do čela.

,,A co ti řekl?"

,,Třeba že mě doma nemá nastěhovanou kvůli tomu, abych mu dělala děvku."

,,Hmm to nic moc neznamená. Dvacet tři." položila lahev.

,,Právě... ani to nemusel myslet vážně."

,,Co kdybych se zeptala?"

,,Jo on se ti tuze rád vyzpovídá." zakroutila jsem hlavou.

,,Tak ne rovnou jeho. Ralph ví všechno." nadzvedla obočí a vychytrale se usmála.

,,No ale já o tom nic nevím, když tak." mrkla jsem na ni.

,,Jasně! Bylo by strašně fajn kdyby vám to spolu vyšlo."

,,Nepovídej."

,,No dobře, přátelím se s budoucí spolumajitelkou." vyprskly jsme smíchy.

Udělala jsem celou inventuru a odnesla papíry do kanclu. Alex si mě k sobě jemně přitáhl a ihned mi prozkoumal ústní dutinu.

,,Někdo by mohl přijít." řekla jsem mezi jeho polibky a usmívala se.

,,No a?" zakousl se do mého ušního lalůčku a já vyprskla smíchy.

Najednou se otevřely dveře a v nich jsem podle hlasu poznala Ralpha.

,,Sorry, kámo, můžeš na chvilku?" 

,,No jo prosím tě." zavrtěl hlavou a s úsměvem se vydal za Ralphem.

Jako kdybych to neříkala. Posadila jsem se do křesla a v kapse mi telefon oznámil příchozí textovku.

,,Potřebuju s tebou mluvit. Eric."

Zamračila jsem se na display jako by to bylo v japonštině. Co ten po mně chtěl, to byla záhada. Nakonec jako extrémně zvědavý člověk jsem mu odepsala.

,,Kdy a kde?"

,,U toho hřiště, jako jsme se minulé potkali v pět?"

Byla jsem sice znechucena, ale nakonec jsem se schůzkou souhlasila. Skočila jsem si na bar pro pití a přemýšlela nad tím, jak se dostanu k hřišti a zdali mám obeznámit Alexe. Nakonec jsem mu řekla, že si musím něco zařídit a odešla jsem na autobusovou zastávku.

Bylo pár minut po páté, když jsem se dostala k hřišti. Eric už čekal u svého nového auta.

,,Ahoj." usmál se na mě .

Přeměřila jsem si ho přísným pohledem a snažila se tvářit nedostupně. Tentokrát už nebudu ta, která mu všechno zbaští.

,,Co chceš?" postavila jsem se před něj.

,,To je mi uvítání."

,,Co bys chtěl po tom všem?"

,,Hele Natali, vím že jsem k tobě nebyl úplně upřímný a proto jsem si s tebou chtěl popovídat."

,,Tak to jsem napnutá jako kšandy." nasadila jsem výraz tipu ,,Je mi to fuk".

,,Chci ti něco ukázat ." podal mi nějaká lejstra.

,,Co to je?"

,,Rozvodový papíry, ukončil jsem to." usmál se.

,,A co jako?"

,,No konečně to tady vidíš černý na bílým."

,,Jo jasně." ušklíbla jsem se.

,,Zjistil jsem si, že Alex je pouze tvůj kamarád." zazubil se a vzal si ode mě zpět ta lejstra.

,,Od koho?"

,,Říkal to Matt."

,,A ty se bavíš o takových věcech s osmiletým klukem?" dala jsem si ruce v bok.

,,Spíš jsem se tím uklidňoval." sklonil hlavu a díval se do země.

,,Co ode mě chceš?"

,,Chci ti nabídnout, aby ses ke mně přestěhovala."

,,To jako vážně?" začala jsem se nevěřícně smát.

Chvíli mlčel a pozoroval mě. Po téhle větě jsem toužila už hrozně dlouho, ale překvapující bylo to, že mě to netěšilo tak, jak jsem chtěla.

,,Budeš o tom přemýšlet?" zpozoroval moje ,,nadšení".

,,Víš Ericu, chtěla jsem to, ale když už vím, že nejsem jedinou ženou v tvým životě, nevím jestli se mi chce tohle podstoupit."

,,Zkus to prosím. Zbožňuju tě a ty to víš. Stýská se mi." přitáhl si mě k sobě za ruku.

Nechala jsem se přitáhnout a čekala na jeho další reakci. Mezi prst a ukazováček stiskl moji bradu a snažil se mě políbit na tvář. Stála jsem tam jako úplné prkno a nechala si všechno líbit. Vlastně jsem si od něho vždycky nechala všechno líbit.

Došlo na nejhorší a políbili jsme se. Cítila jsem se zvláštně, ale staré city se lehce obnovily. Netrvalo dlouho a jeho ruce mapovaly můj zadek. Když se ode mě odlepil a položil mi dlaně na boky, konečně promluvil.

,,Nemůžu bez tebe žít." hrál mi na city a já měla stále ošklivý vnitřní hlas, který mu nevěřil.

,,Já nevím. Nevěřím ti."

,,Já vím, ublížil jsem ti, ale napravím to. Přísahám!" podíval se mi do očí.

,,Dej mi čas." utrousila jsem nakonec a odjela zpět do klubu.

Cestou jsem měla brouka v hlavě. Když jsem ho chtěla, on na mě kašlal a teď?

,,Potřebuju radu, Lily." posadila jsem se na bar.

Začala jsem ji vyprávět o Ericovi a ona pozorně poslouchala. Nic neříkala, jen kývala.