Životní prohra

5. kapitola

Vyběhla jsem z Alexovy kanceláře do pokoje. Zamyslela jsem se, jestli jsem něco nepodělala. Nevěřila jsem sama sobě, že jsem mu řekla o zopakování. Kruci! Nemůžu přeci dovolit, aby si o mně myslel, že jsem na zavolání.

Popadla jsem svůj telefon a ukázalo se tu několik textovek a pár zmeškaných volání.

Sháněl se po mně Adam, ale Eric ani stopy. Byl to grázl a já byla ta dostupná husa. Opřela jsem se o komodu a zvedla pohled k zrcadlu. Viděla jsem jen ubohou chudinku, co nedokáže udělat dojem na chlapa, aniž by se nechala opíchat. Poprvé za celou tu dobu, kdy jsem si bezstarostně užívala sex, mě dohnaly výčitky. Chtěla jsem být pro Erica víc než jen holka na zavolání, ale on byl jiný.

Upravila jsem se a šla zpět za Staci a Maxem. Jenže Max už odešel a o kus dál seděl zády ke mně jiný, zezadu dobře vypadající chlápek. Kolem něho se obtáčela Staci a cumlala mu ucho, když jsem k nim přišla.

Pozdravila jsem a Staci na mě zamrkala. Otočil se ke mně tváří a připadala jsem si jako kdyby mi do obličeje někdo chrstnul ledovou vodu. Byl to Eric...můj šéf, otcův přítel a můj milenec. Zaculil se na mě, jakoby se nic nestalo. Přivřela jsem oči a vlepila mu facku. Staci ničemu nerozuměla a civěla na nás, jako kdybych zešílela.

,,Co to, ksakru, děláš?" vyjela na mě.

,,Vymaž si moje číslo, kreténe!" otočila jsem se na podpatku a do očí se mi valily slzy. 

Zastavila jsem se v chodbě, opřela jsem se rukama o zeď a zhluboka dýchala. Vzteky jsem do ní bušila pěstmi a nadávala, jak jemu tak sama sobě. Vrátilo se mi to. Otočila jsem se zády ke zdi a sjela jsem dolů do kleku. Obličej jsem si vložila do dlaní a pořád nevěřila, že se to stalo. 

,,Natali? Udělal ti někdo něco?" zaslechla jsem, jak na mě někdo promluvil

Zvedla jsem hlavu a byl to nechápavý Ralph. Vycházel zrovna z kanceláře od Alexe.

,,Ne. Jsem tak naivní, pane Bože. Jak jsem mu mohla věřit?" skenoval mě očima, zatímco jsem si mumlala dál pro sebe.

,,Chceš si promluvit?"

,,Ne."

,,Pomůže ti to."

,,Nikdy jsem s nikým nemluvila o svých problémech." postavila jsem se pevně na nohy.

,,Asi sis ukousla víc než dokážeš sníst."

,,Asi jo." nabídl mi ruku a pomohl mi vstát.

,,Od něho víc nečekej." začal se culit.

Složil dlaň v pěst a palcem dělal posunek k Alexovým dveřím.

,,Nerozumím ti." svraštila jsem čelo.

,,Vím, co se tam stalo před chvílí." zazubil se.

,,Ale tady vůbec nejde o Alexe, proboha." 

Obrátila jsem oči v sloup a odešla. Neměla jsem náladu na jeho vtípky a rýpaní. Hlavně, že chtěl Alex, aby to zůstalo mezi námi a vykecá to prvnímu, co uvidí. Dneska se proti mě snad všichni domluvili. Vážně mi jediný zbyl Adam. Přeci jen jsem sebrala veškerou odvahu a vpadla bez zaklepání do Alexovy kanceláře.

Seděl za počítačem a nechápavě se na mě podíval.

,,Říkal jsi, že to zůstane mezi námi. Proč za mnou hned utíkal Ralph, kruci?" opřela jsem se rukama o stůl a první jeho pohled mi přistál ve výstřihu