Životní prohra

8. kapitola

Držel jsem jí zrovna za kozy, když jsem se probral ze snu s obrovskou erekcí, která nechtěla ustoupit.

Vzteky jsem si zalezl do studené sprchy, aby se mi vešel do boxerek, které jsem si zrovna chtěl vzít na sebe. Teď tady totiž nebyl vůbec potřeba.

Vždycky jsem těm děvkám z klubu odolal, jenom jí nemůžu. Možná to bylo tím, že ona nebyla děvka. Vlastně bych jí to ani nedovolil dělat s někým jako jsou ti úchyláci v klubu.

Sotva jsem skoro rozespale dorazil do kanclu, už jsem tam měl první stížnosti.

,,Musím s tebou mluvit." přišla Staci a dala si ruce v bok.

,,Poslouchám."

Čekal jsem zase nějaký žvásty tipu, že nemá dostatek šatů nebo bot.

,,Měl by sis promluvit s Natálií. Bob byl vždycky můj zákazník a ona do něj začala dělat."

,,Teď nemám čas řešit dívčí problémy." odpálkoval jsem jí.

,,Ale hned, jak ho budeš mít čas tak to laskavě udělej."

Protočil jsem očima a mávl rukou na znamení, aby odešla. Po jejím odchodu jsem si začal představovat, jak asi mohla Nat dělat do Boba.

Přišla za ním, sedla si k němu a ..... ne kašlu na to, nezajímalo mě to.

Nechal jsem to být a neřešil ani Staci ani Natali. Neměl jsem čas a navíc jsem musel vysmahnout na dva dny z města kvůli otci, který se s přítelkyní válel někde u moře a já za něj musel vyřizovat kšefty.

Těšil jsem se až se konečně vrátím zpět. Jenže hned ve dveřích se na mě sesypal Ralph, aby mě obeznámil, co se tu dělo, zatímco jsem tu nebyl.

,,Ještě, že už jsi zpátky, kámo." posadil se a hluboce vydechl.

Zamračil jsem se na něho a sundal si sako, které jsem pověsil na věšák u dveří.

,,Co je, tváříš se jako by se tu stala vražda."

,,No skoro jo." zašklebil jsem se a musel jsem se usmát.

,,Ty si z toho děláš legraci, ale fakt tady lítaj blesky mezi Staci a Natali."

,,Kvůli čemu?"

,,Jmenuje se Bob." pevně jsem sevřel dlaň v pěst a před Ralphem jsem dělal, jako že nic.

,,Vyřeším to." poslal jsem ho pryč a chystal jsem se za Natali.

Vyběhl jsem schody a zaklepal na její dveře. Nikdo neodpovídal a tak jsem drze vešel. Seděla na židli u zrcadla ve spodním prádle s ručníkem na hlavě a právě si oblékala silonky.

,,Ahoj Alexi, tady se neklepe? Co kdybych tu byla nahá?" zaculila se.

,,Klepal jsem, ale asi jsi neslyšela."

,,Aha." sladce se usmála.

,,Slyšel jsem, že máš nějaké problémy se Staci."

,,Já s ní nemám žádný problém, jen ona se mnou." nadzvedla ramena.

,,Týká se to Boba..."

,,Je normální, že si může někdo někoho přivlastnit?" rozhodila ruce.

,,Podívej se, Natali, uděláme dohodu, my dva. Přenecháš ho Staci a najdeme někoho jinýho, jo?"

,,Ona si stěžovala nebo proč jsi došel k takovému názoru?"

,,Stěžovala, ale už je to pár dní zpátky, prostě nechci problémy."

,,Problémy? Alexi, to já jsem mu dopomohla, aby tady nechal sto tisíc za tři dny. Kvůli Staci sem chodil jednou týdně. Kvůli mně je tu každý den a vždycky si mě nechává zavolat. Vlastně za to ani nemůžu."

Dořekla a na dveře někdo zaklepal. Nechtěl jsem aby mě tu někdo viděl, když tu byla Natálie jen ve spodním prádle a tak jsem zalezl do koupelny.

Zaslechl jsem, že do pokoje vešla Staci.

,,Tak už máš pana zachránce zpět." zaironizovala Staci.

,,O co ti pořád jde?"

,,Měla bys za ním jít dolejzat. Ukaž mu kozy jako je předvádíš všem ostatním."

,,Staci, dej mi pokoj, jo?"

,,Spíš bych se měla zeptat já o co jde tobě? Chceš se přes Alexe dostat z toho dluhu a zmocnit se jeho peněz a radši sis to pojistila u Boba, viď?"

,,Proč do toho pleteš Alexe? Normálně si to tu chci odmakat a vypadnout."

,,A mně jedna dobrá duše řekla, že spolu spíte."

Zavládlo chvíli ticho.

,,Ty se radši starej o svého Boba než ti uteče s jinou a nestarej se o mě."

,,Proč by mi měl utíkat s jinou, jediná, kdo ho pořád snaží dostat jsi ty, cítíš ty peníze, co?"

,,Bob je mi ukradený. Kdybych chtěla už bych ho dávno měla."

,,To není pravda."

,,Ne a proč by sem chodil každý den za mnou a kvůli tobě jen jednou týdně?" rýpla do ní.

,,Ty jsi fakt kráva."

,,Staci, co to děláš?"

,,Hnusná děvko!"

Najednou jsem něco zaslechl a následně něco spadlo na zem. Cítil jsem, že je něco špatně a tak jsem se rychle vynořil z útrob koupelny. Dveře od pokoje byly otevřené a Natali ležela na zemi, držela se za hlavu a nehýbala se.

,,Ksakru!" sklonil jsem se k ní.

Snažil jsem se jí probrat, ale jen něco zamumlala a držela pevně zavřené oči s bolestným výrazem. Popadl jsem župánek a oblékl jí ho. Sebral jí do náruče a chystal se k doktorovi. Snažil jsem se urychleně dostat k autu spolu s ní v náručí. Rána nad spánkem jí krvácela a mě to znervozňovalo.

Dorazil jsem s ní k doktorovi, který byl můj dobrý známý. Věřil jsem, že nebude pátrat po tom, jak se jí to stalo.

,,Udělej s ní něco."

,,Co se stalo?"

,,Dostala ránu do hlavy."

,,No vezmu jí na rentgen."

Čekal jsem několik desítek minut než mě konečně zavolal dovnitř.

,,Takže?"

,,Má otřes mozku."

,,Potřebuje nějaké léky?"

,,Jedinou správnou léčbou otřesu mozku je dostatečně dlouhý klidový režim na lůžku. Jedině tak dosáhne brzkého zotavení a předejde dlouhodobým bolestem hlavy."

,,Musí ležet v nemocnici nebo jí můžu vzít do kasína na pokoj."

,,Bylo by lepší, kdyby byla minimálně do rána tady na pozorování, ale do kasína je to vysoké riziko, tam bych jí nebral. Potřebuje klid."

,,Dobrá zůstaneme tu do rána a pak jí vezmu k sobě."

,,K sobě?" zasmál se.

,,Co je na tom divného, když mi říkáš, že do klubu ne, tak klid bude mít jedině u mě doma."

,,To je od tebe hezký, to jsem nečekal." poplácal mě po zádech a zadržoval smích.

Nechal jsem ji v nemocnici do rána a hned ráno pro ni vyrazil. Byl jsem překvapený, že už byla vzhůru. Měla zavázanou hlavou, ale i tak se sladce usmívala.

Byl jsem skutečně vděčný za její úsměv, bylo to jako znamení, že už je z nejhoršího venku. Tedy ono v podstatě o nic vážného vlastně nešlo, ale byl jsem dost vykolejený z toho, co jí Staci dokázala provést.