Životní prohra

14. kapitola

Tohle jsem normálně holkám nedělal. Jenže ona se mi tak zatraceně líbila. Toužil jsem ji ochutnat, přesně tak, jako to udělala ona mně. Ani jsem se jí svým pérem nedotkl a měl jsem v trenkách úplné jezero. 

Když dozníval její orgasmus, čapla mě za ramena a hodila vedle sebe. Byla tak divoká a rozvášněná, že jsem se musel smát. Ten ďábel v jejích očích mě dostával. 

Položila si mě a svými rty i jazykem mapovala celý můj hrudník po břicho. Pak mi položila hřejivou dlaň přes trenky a stiskla. Párkrát mě pohladila a po té ze mě rvala všechno oblečení. 

Když ho vzala do pusy, cejtil jsem se, jako snad ještě nikdy. Uměla to pekelně dobře. Kdyby mě někdo podřízl, nevytekla by ze mě jediná kapka, protože veškerá krev se mi nahrnula do mýho ptáka. 

Mezi prsty jsem mačkal prostěradlo a prudce do sebe nasával kyslík. Kroutila hlavou okolo mého klína a vlasy tančily po stehnech i břiše, což mě neuvěřitelně dráždilo. Její mrštný jazyk si hrál zrovna se špičkou, když jsem hlasitěji vzdychl. Zavřel jsem oči a cítil, že to přicházelo. 

,,Jo. Pokračuj." popohnal jsem jí polohlasem. 

Ruka ji hmitala až jsem ze sebe dostal varování, že jsme v cílové rovince. Výbuch jako v Hirošimě i s pořádnými vlnami do všech ostatních končetin. Otevřel jsem oči a zjistil vzniklé škody. Její podprda i s hrbolky byly označkované mým podpisem, což mě pobavilo.

,,Varoval jsem tě." začal jsem se jí smát.

,,Před sebou jsi mě nevaroval." zvážněla a zabodla své dokonalé oči do mých.

,,Kývla jsi na to Bobovi?" změnil jsem téma, protože mě to opravdu zajímalo.

,,Nekývla."

,,Proč?"

,,Večer je nějaká párty, pořádá ji tvůj otec. Měla jsem ti to vyřídit." postavila se a zalezla si do koupelny, zatímco já jsem se oblékal.

,,Nevíš, proč?" křikl jsem po ní.

,,Nevím."

,,Dlužíš mi taneček." zasmál jsem se a zapnul si košili.

,,Beru tě za slovo." 

Já jsem se ještě chvíli musel probrat z dalšího prvotřídního sexu. Bylo mi jedno, že za pár hodin tu bude večírek a já si spokojeně a uspokojeně zároveň, posedával na posteli.

Bylo už kolem třetí odpolední a já se odvážil přejít skrz klub. Všichni něco zdobili a chystali.

,,Zdar, opilče! Kde se flákáš?" zavolal na mě Ralph.

,,V posteli."

,,Ale neříkej, že sám." podezíravě si mě přeměřil.

,,Co se tady děje?" rozhlédl jsem se po nazdobeném klubu.

,,Nezakecávej to."

,,Ralphe, kruci!' zamračil jsem se.

,,Ty mi taky nic neřekneš? Gustavo mi taky neřekl, proč se koná taková slavnost."

Zajel jsem se domů převléknout a bylo mi tam poněkud smutno. Nejspíš jsem si za těch pár dnů zvykl na společnost Natalie. Svým způsobem mi chyběla a tušil jsem, že až jednoho dne odejde z kasína, asi budu pociťovat to samé. 

Dorazil jsem na večírek, když už byl v plném proudu. Pár lidí jsem pozdravil a u baru si vyzvedl drink. Lily mě měla přečteného až mi z toho běhal mráz po zádech.

,,Představ si, že Bob už je tu zase." podívala se jejich směrem a já se otočil.

Tančili spolu a on ji držel těsně nad zadkem. Chvíli mi přišlo, že mu ruce kloužou víc a víc dolů. Ještě pořád tu ve vzduchu viselo rozhodnutí o sto padesáti tisících, ačkoliv mi tvrdila, že nekývla. Nechtěla se k tomu víc vyjadřovat, což mě poněkud znepokojilo. 

Otec vyběhl na vyvýšené pódium s mikrofonem v ruce a culil se jako blbec. Čekal jsem, co z něho vypadne.

,,.....proto bych vám dnes chtěl oficiálně představit svoji přítelkyni Evu." polknul jsem.

Na pódium docupitala menší drobná brunetka zhruba o deset let mladší než otec. Vypadala upraveně a vcelku i mile. Divil jsem se, že zrovna on si našel normální ženskou a nestojí vedle něho miss děvka na půlmetrových podpatcích. 

Kopnul jsem do sebe další dvojitou whisku a pozoroval Boba, jak ohmatával Natali. Jakmile ji políbil na krk a nedocházelo mi z jakého důvodu, vystřelil jsem jako raketa. Zavřel jsem se v kanclu a otevřel si internetové bankovnictví. Chvíli jsem hypnotizoval částku na svém účtě, ale ten pocit, že ji líbá, dotýká se jí nebo mu dělá to, co mně... donutilo mě to převést rovných stopadesát tisíc na otcův účet a vytiskl potvrzení. Popadl jsem ten podělanej list a vyhledal otce, abych ho obeznámil, aby vymetl s Bobem podlahu.

Abych nebyl za vola, představil jsem se otcově přítelkyni a odtáhl ho stranou.

,,Tady je těch sto padesát táců a nech Natálii jít."

Otec se podíval na  složený list papíru, který ho informoval, že má na účtu o několik dolarů víc, po té se podíval na mě a usmál se.

,,Tak synáček se nám zamiloval?" poplácal mě po rameni.

Vyrazil mi tou větou dech.

,,Tak to není, tati." obrátil jsem oči v sloup.

,,Sobě možná lhát dokážeš, ale mně nemusíš." semkl pevně rty a pousmál se jako bych byl malé štěně. 

,,Ale tati, ty zase vidíš všude růžovou, když jsi sám zamilovanej."

,,Alexi, znám tě od narození a vím, že tě ta holka fakt bere. To tě napadlo samotného to zaplatit?"

,,Jo a co jako?"

,,Tím pádem je to jasný." vysmíval se mi.