Životní prohra

15. kapitola

Za celou dobu, co párty začala, jsem Alexe vůbec nezahlédla. Trochu mě to mrzelo. Slíbil mi tanec a nakonec jsem tu musela ze slušnosti snášet Boba a jeho dotazy ke dluhu. 

,,Tak mi prosím tě prozraď, kdy mi hodláš povědět, jak zní tvá odpověď?" doléhal.

,,Promiň Bobe, ale musím odmítnout. Děkuju za nabídku, ale já taková nejsem."

Smutně se na mě podíval a pevně sevřel rty do tenké linky.

,,Já vím, že tě zajímá ten ignorant." zamračila jsem se.

,,Koho máš na mysli?"

,,Syna šéfa, přeci."

,,Jsi mimo Bobe, vůbec nevíš, o co tu jde."

,,Proto tě nezajímám? Protože jsi zaláskovaná do něho?"

Seděla jsem naproti němu s nechápavým výrazem a čekala, co dalšího vypadne z jeho uraženého ega. Myslel si, že když má spoustu peněz, může si koupit všechno a všechny. Jenže i když mě tuze lákalo dostat tolik peněz za jednu noc, otec mi za takovou oběť nestál.

Dívala jsem se na parket, kde se kroutily desítky lidí v rytmu taneční hudby. Měli společenské oblečení a vytříbené chování. Toužila jsem být někým jako jsou oni, neřešit dluhy a nedostatky peněz. Válet se doma u bazénu a čekat až mi firma vydělá miliony, abych je mohla utrácet za cestování a za to, co jsem nikdy neměla. Bob byl skvělým začátkem do tohoto života, jenže pořád jsem nebyla šťastná. Peníze nejsou všechno a tím vším byl pro mě Alex. Měl všechno, co jsem vždycky chtěla a co jsem si vysnila. Byl atraktivní, inteligentní, finančně zabezpečený a rozuměli jsme si i po sexuální stránce. Nejhorší ze všeho však bylo, že byl tak nedostupný. Nechtěla jsem být jen jeho matrací. Přesně jak říkal, chtěla jsem víc.

Bylo mi ho líto asi tak jako sebe, když mě tu noc Alex odkopnul.

,,Zajdu nám pro drink." čapla jsem skleničky.

Nebavilo mě vlastně poslouchat dokola, že jsem pro Alexe příliš dobrá a on je grázl kvůli kterému mě čeká jen trápení. Samozřejmě s Bobem bych byla ta nejšťastnější osobou pod sluncem.

,,Kývla jsi mu na nabídku?" otočila jsem se za Ralphovým hlasem.

,,Proč?"

,,Gustavo mi říkal, že dluh už máš uhrazený."

,,Ale já jsem mu řekla, že nechci."

,,Jen jsem tě chtěl obeznámit." zamrkal na mě s úsměvem.

Pro Krista, tak on to zaplatil, i když jsem ho poslala k vodě. Nechápala jsem už vůbec nic.

,,Natali!" volal na mě Alex.

Otočila jsem se za jeho hlasem a dnes poprvé ho spatřila. Moc mu to slušelo, dobře padnoucí oblek a nedbalý rozcuch mě dostával. Pomalu ale jistě jsem se smiřovala s tím, že Alex je muž nad moje síly. Je si vědom toho, jak neodolatelný je a že může mít kteroukoli v okolí.

,,Jo?" odpověděla jsem a naše pohledy se střetly.

,,Už k němu nechoď." poručil mi a já byla totálně zmatená.

,,Ralph říkal, že je dluh zaplacený."

,,To má pravdu, ale ne od něho."

Svraštila jsem čelo, položila jsem skleničky zpět na bar a dala si ruce v bok. Periferně jsem zahlédla Boba, jak vstal od stolu a šel naším směrem. Ve vzduchu jsem cítila nějaký problém.

,,Od koho?"

,,Děje se něco?" přerušil nás Bob.

,,Víš Bobe měl byste se s Natálií rozloučit, protože ji právě vidíš naposled." škodolibě se na Boba zakřenil Alex.

,,Co to meleš?" zamračil se a mezi obočím se mu utvořila vráska.

,,Dluh už má zaplacený a nebude tu pracovat."

Sledovala jsem je, jak se dohadují a pořád mi unikala ta hlavní věc. Kdo zaplatil tu nechutnou částku, když Bob to nebyl?

,,To mě těší, je jí tady škoda." odpověděl Bob.

,,To já vím už dlouho."

Alex ho probodl pohledem, chytil mě za ruku a táhl na parket.

,,Slíbil jsem ti tanec." popadl mě za bok a já se ještě pořád snažila vzpamatovat, co se okolo mě dělo.

Hrála právě pomalejší písnička od Eltona Johna. Nijak extra jsem ho v lásce neměla, ale ta atmosféra byla kouzelná.

,,Kdo to zaplatil?" šeptla jsem.

,,Neboj včas se to dozvíš."

Všimla jsem si několika párů kolem, jak nás nenápadně pozorovaly. Ploužák skončil a nahradili ho hned dalším. Vedle nás tančil Alexův otec se svojí přítelkyní a něco si o nás povídali. 

Bylo mi s Alexem dobře až jsem se děsila, kdy přijde to trpké zakončení téhle magické pohádky. Připadala jsem si jako popelka, akorát že na mě nečekala žádná macecha a nemusela jsem z bálu utíkat. 

Následně mi Alex dělal společnost u baru. Všimla jsem si Staci, jak seděla u Boba, ale ten nás s Alexem hypnotizoval nevraživým pohledem. Byla jsem z toho dost nesvá, protože takhle se na mě ještě nikdy nedíval. Když Alexovi zazvonil telefon, všimla jsem si, že Bob vstal a odešel. Staci vyloženě zuřila a ačkoliv nesměla se mnou nijak komunikovat, ukázala mi prostředníček a odkráčela nejspíš do svého pokoje. Kde se v ní ta nenávist brala? 

,,Venku na tebe čeká nějaký Adam, jak se představil ochrance." řekl mi Alex.

,,To jako vážně?" obrátila jsem oči v sloup.

,,Řeknu ať ho pošle do háje." popadl mobil.

,,Já tam půjdu, zvládnu to."

Sesedla jsem z barové stoličky a došla k východu. Chlapík z ochranky se zazubil a pustil mě ven. Hned jsem Adama spatřila opeřeného o svůj vůz a tvářil se tak nějak nejistě.

,,Ahoj." řekl jako první.

,,Nečekala jsem, že mě tu najdeš."

,,Tvůj otec mi pomohl a dost ho to vzalo."

,,Taky aby ne. Normálně mě prodal."

,,Ale byl z toho nešťastný."

,,A to jsi přišel, abys ho obhajoval?" dala jsem si ruce v bok.

,,Ne chci se zeptat kolik potřebuješ půjčit na ten dluh?"

,,Od tebe nechci nic." odsekla jsem vztekle.

,,Chtěl jsem ti jen pomoct."

,,Když jsem potřebovala pomoct, ty jsi chtěl jen sex."

,,Jak jsem to měl vědět , když jsi nikdy nepřišla jinak."

,,Zklamal jsi mě."

,,Víš co, tohle nebudu poslouchat, až budeš mít chuť si užít tak se ozvi. Čau!"

,,Kreténe!' houkla jsem mu do okýnka , když odjížděl.

Stála jsem tam na ulici a dívala se, jak odjíždí. Kolem mě náhle projíždělo Bobovo Porsche. Vystoupil z auta a šel ke mně.

,,Chtěl jsem se rozloučit."

,,Děkuju za všechno..." nestihla jsem doříct a ztratila jsem vědomí.