Životní prohra

34. kapitola

Alex odešel z kanceláře a mně došlo, že mi to nevěřil. Je pravda, že já bych mu to nejspíš taky nevěřila, kdybych ráno přišla a on tam měl bejvalku. Zrovna chlap jako on. Všechno se kvůli němu tak zkomplikovalo. Téměř jsem se chytala za hlavu.

Na to se vrhnul do kanclu Alex, který byl tak naštvaný, že jsem každým okamžikem čekala, že shodí ze stolu veškerý obsah.

,,Tak nic neměla jo? Udělali jste si romantický večer a pak mi tady lžeš do očí?"

Vstala jsem pod náporem jeho zvýšeného hlasu a pomalu, ale jistě se mi do očí hrnuly slzy, tak že jsem ho ani neviděla.

,,Já ti nelžu." řekla jsem a utřela si slzu z tváře.

,,Nevěřím ti. Jo a mimochodem máš tady svýho nastávajícího." praštil za sebou dveřmi.

Jakýho nastávajícího? Nechápala jsem. Nehodlala jsem z kanclu vystrkovat nos, kvůli mým rudým očím. Sakra pořád se muselo něco podělat.

Když jsem se uklidnila, odebrala jsem se za Lily na bar.

,,Byl tu Eric." vypadlo z ní smutně.

,,Sakra, co chtěl?"

,,Nevím, mluvil s ním Alex."

,,Alex?" plácla jsem se do čela.

,,Jo asi ho pěkně naštval, hned pak z kanclu vypálil ven."

,,Kruci."

,,Natálie? Neruším?" posadil se vedle mě Alexův otec.

,,Ne nerušíte." snažila jsem se o úsměv.

,,Děje se něco?" všiml si mého zármutku.

,,Alex..." sklonila se k němu Lily a já jí probodla pohledem.

,,Co se stalo?"

,,Ale nic."

,,To kvůli Sáře?"

,,Ale ne, vážně nic se neděje."

,,No dobrá, děvčata, chci vás obě pozvat na svoji svatbu v pátek."

,,No teda! To je skvělé." řekly jsme s Lily dvojhlasně.

,,To je.." mrknul na nás. ,,...a prosím žádné svatební dary. To byste mě urazili. Napište nám básničku do blahopřání. Ano?"

Neurčitě jsem kývla a on spokojeně odkráčel.

Celý odpoledne jsme skládaly s Lily něco originálního a měly jsme ze sebe radost.

,,Co bychom mu taky mohly dát, když oni jsou zvyklí na dary za milióny." zasnila se.

,,Holky, tady je výplata." přinesl nám Ralph obálky.

,,Tobě jsem půlku ztrhl." podíval se na mě a já přikývla.

Hned jsem si zavolala taxíka a dojela si k Alexovi pro své věci. Lily mi slíbila volný pokoj u ní v bytě a tak jsem hned souhlasila.

Během pár hodin jsem odcházela k čekajícímu taxi před domem. Zrovna přijel rudý Lexus a Sára v něm. Vystoupila z něho a naštěstí neviděla ty tašky, které jsem před chvíli zavřela do kufru taxíka.

,,Už je tu Alex? Jdeme na tu večeři, ale asi jsem tu brzo." musela se pochlubit, že spolu jdou na jídlo

,,Není." odsekla jsem bez pozdravu.

Jen se ušklíbla a já si nasedla. Nezastavila jsem slzy ani před bytem Lily. Až když mě objala mezi dveřmi, jsem se trošku uklidnila.

,,Všechno se mi hroutí, už jsem si myslela, že bude líp a není."

,,Nat, možná bys s ním měla promluvit než uděláte nějakou nezvratnou chybu."

,,Nevěří mi a bůh ví, co mu ten zmetek Eric řekl."

Jako naschvál Alex musel s otcem odjet kvůli zařizování svatby na venkov a vzal si celý týden dovolenou. Lily mě uklidnila tím, že alespoň nebude mít v patách tu saň Sáru. A měla pravdu, byla jsem o dost klidnější, když jsem věděla, že tam bude sám.