Životní prohra

28. kapitola

Po tom, co jsem ji odvezl k tomu grázlovi, jsem přijel domů a vnímal ticho a samotu, kterou mi nabízel můj vlastní dům. Bylo to neuvěřitelný a snažil jsem se myslet na všechno možný, jen ne na to, co ti dva provádí.

Udělal jsem chybu, když jsem jí neřekl víc. Zastavil jsem se u toho, že jí mám rád, ale to bylo očividně málo na to, abych ji zastavil.

Nalil jsem si pořádného panáka whisky a hodil ho do sebe. Ani nevím jak, ale náhle byla v lahvi už jen půlka a dál už jsem se kácel na sedačce pod vlivem několika promile.

Ráno mě vzbudil telefon, který se rozhodl, že mi nedá pokoj, dokud ho nezvednu. Aniž bych se se zalepenýma očima podíval na jméno na displayi, jsem hovor vzal.

,,Kde jsi?" vyptával se Ralph.

,,Doma, spím."

,,No to slyším, měl bys dorazit."

,,Mám zbytkáč tak to nebude dobrý nápad."

Z pozadí jsem zaslechl ženský hlas, pravděpodobně Lily.

,,Řekni mu, že je tu Natálie."

,,Mám ti říct, že tu máš Nat." zopakoval.

,,Hmm a co jako?"

,,Říká hmm a co jako?" přetlumočil moje slova.

,,Dej mi ho."

,,Au, co děláš? Neber mi ho!"

Oni se tam snad přetahují o ten mobil. Neměl jsem náladu na tyhle vtípky a tak jsem zavěsil.

Bolela mě hlava a poslední, co jsem chtěl, bylo poslouchat kecy, proč je tam Nat a já ne. Prostě ráno přijela do práce. Nevím, co na tom bylo divného, sakra.

Sebral jsem se a hodil vlažnou sprchu, aby mě probrala. Kafe jsem si udělal snad trojité, ale stejně jsem byl totálně v háji. Mohl za to alkohol a největší podíl na tom měla Nat. Kdybych jí řekl víc, zůstala by tu a nemusel bych řešit poopicový stav. 

Udělalo se mi líp až odpoledne a tak jsem zajel do pneuservisu opravit si gumy. Bylo to na počkání, ještě aby ne za ty šílený peníze.

Následně jsem si řekl, že se tedy v klubu zastavím, když mě ráno tak naháněli. Všechno bylo při starém, vklouzl jsem do kanclu a zasedl za počítač. Byl jsem vděčný, že si nikdo nevšiml mého příchodu. Nálada se mi od rána vůbec nezlepšila, ba naopak v pneuservise mě ta cena opravy naštvala natolik, že už jsem ani nedoufal, že by se mi mohla zlepšit.

Po hodině dorazil do kanclu Ralph s nadšeným výrazem, že přijal novou hostesku. Začal mi předvádět, jaký má prsa a zadek. Protočil jsem očima a nevěděl, co mu na to říct.

,,Nebuď protivnej, ty vole! Jak to, že jsi zase chlastal beze mě včera?"

,,Protože jsem měl chuť si vymýt mozek."

,,A že já vím proč." splácl ruce a usmíval se jak blbec.

,,Dej mi pokoj." odsekl jsem a věnoval se počítači.

,,Aha tak to pardon, vidím že tě to fakt vzalo, tak tě nebudu rušit." tlemil se dál, ale už byl konečně na odchodu.

Dělal jsem, jako že ho nevnímám a konečně zmizel. Kdo měl ty jeho kecy poslouchat? Dostal jsem žízeň, tak jsem se odvážil jít na bar. Ralph tam oblboval novou hostesku, která mě svým smíchem děsně rozčilovala. Lily se se mnou chtěla vybavovat, ale když viděla, že ji vůbec neodpovídám, vzdala to. Při mém odchodu ještě nenápadně zakašlala a podívala se za mě. Ohlédl jsem se a Nat si povídala s jedním z krupiérů. Nechápavě jsem se otočil zpět na Lily s výrazem ,,a co má být jako?"

Zamračila se na mě a kroutila hlavou. Aby si ji nevykroutila, pro Boha.

Nat si mě všimla na poslední chvíli, kdy jsem se chystal odejít do kanclu. Zeširoka se na mě usmála a zamířila ke mně. Váhal jsem, co udělat a měl jsem jen dvě možnosti. Buď utéct do kanclu a odolat jejímu úsměvu nebo počkat, co mi chce. Při pohledu na ní mnou probíhaly myšlenky, jak s Ericem v noci museli řádit dlouho do noci. Dělalo se mi na zvracení a dopomáhal mi i zbytkový alkohol.

Nakonec jsem se otočil a odešel do kanclu.

Nevěřil jsem tomu, že jsem se vážně otočil těsně před přicházející Natálií. Jenže to nutkání ke zvracení bylo mnohem silnější. Najednou mě nezajímala a přišla mi jako použitý kondom.

Nejspíš pochopila moc dobře, že jsem se s ní nechtěl bavit a nechodila za mnou. Ještě další starosti mi přidával Bob, který mi poslal další výhružnou SMS.

,,Už vím na čem ti nejvíc záleží, ty sráči!"

Zamyslel jsem se, co tím myslel a měl jsem děsnej pocit, že se něco stane. Měl bych začít nějak jednat, ale vůbec jsem na to neměl myšlenky.

Před očima jsem neustále viděl toho debila, jak si s Nat užívá. Kurva, proč jsem na to nemohl přestat myslet? Přeci je na světě spousta jiných holek, jako Sára, moje bývalá. Mám s ní fotky v ložnici a neměl jsem čas je dát do háje. Byla to vlastně poslední holka, která za něco stála. To samé jsem si do včera myslel i o Natálii. Odletěla do Evropy a bude to už půl roku, co mi psala, že tam zůstává. Alespoň, že jí se daří...