Životní prohra

27. kapitola

To, jak mě Alex nazval bych možná přežila, ale když mi řekl, že platím dluhy tím, že s ním spím. Tím mě dostal. Když jsem se konečně uklidnila, vzala jsem telefon a zavolala Ericovi. Byl divný a choval se zvláštně.

Chvíli po tom mi začal volat Alex. Divila jsem se, že má takovou drzost mi ještě volat po tom, jak mě urazil.

,,Nat, zvedni mi to, je to vážný." zarazila jsem se a představovala si, co se mohlo stát po přečtení jeho SMS.

Během par minut mi volal znovu. Vzala jsem to s tím, že mu to klidně zavěsím.

,,Co chceš?"

,,Prosím tě vezmi si druhý auto a přijeď pro mě. Praskly mi dvě pneumatiky."

,,Proč bych měla? Jsem tu od něčeho jiného přeci."

,,Nat přestaň, byl jsem naštvanej. Prosím tě přijeď. Pošlu ti v textovce adresu."

,,Ale jen proto, že ti to dlužím. Protože nejsem taková, jaká si myslíš, že jsem."

,,Děkuju, jsi moje zlato." nadzvedla jsem jedno obočí úžasem.

Přišlo mi, že jsem asi špatně slyšela. On mě právě nazval jeho zlatem? Asi se praštil do hlavy.

Nicméně nehledě na to, jak mě nazval teď i před tím, jsem usedla do jeho BMW a vyrazila.Zanedlouho jsem u něho zastavila. Stál u krajnice a byl opřený o bok s rukama založenýma na hrudi. Udržela jsem si naštvaný výraz a odměřený přístup.

,,Tak jsem tu." přehodila jsem žvýkačku z jedné strany pusy na druhou, abych vypadala znuděně.

,,Děkuju." odebral se ke kufru BMW a našel jakýsi spraj, kterým naplnil obě gumy, aby byl schopný odjet do pneuservisu.

Když bylo vše hotové, postavil se naproti mně a snažil se mi podívat do očí. Uhýbala jsem, jak jsem mohla.

,,Už jedu."

,,K němu?"

,,Co pořád máš?"

,,Nechci, abys k němu jela."

,,A já jsem si nezasloužila to, jak jsi o mně mluvil."

,,Já vím, byl jsem naštvanej."

,,To už jsi říkal a neomlouvá tě to."

,,Nemyslel jsem to tak.Já..."

,,Jasně. Kolikrát se s tebou mám ještě vyspat, abych ten podělanej dluh zaplatila?"

,,Nat, takhle nemluv. Kvůli tomu jsem neplatil ten dluh. Neplatil bych ho, kdybych tě měl jenom do postele." přísně jsem si ho přeměřila.

,,Nevěřím ti, promiň."

,,A Ericovi věříš?" zamyslela jsem se.

,,To ale nesouvisí s tím, co jsi řekl."

,,Kolikrát mám ještě říkat, že to nebyla pravda. Mám tě příliš rád na to, abych mu tě přál, ale jestli po tom toužíš, jak jsi říkala několik let....jdi si, ale trhá mi to srdce. Ten debil si tě nezaslouží."

Následovalo ticho, protože já jsem nebyla schopná jediného slova po tom, co řekl.

,,Víš, dáváš to najevo dost zvláštním způsobem."

,,Pojedeme domů?"

,,Nevím, jestli se chci vrátit."

,,Jestli po tom toužíš, odvezu tě k němu." otočil se a šel ke dveřím.

,,Nevím..."

Nevěděla jsem, co jsem vlastně chtěla. Byla pravda, že Erica jsem několik let uháněla a nebyla jsem si zcela jistá, jestli k němu chci jít bydlet.

,,Tak fajn jedeme." zavelel.

Odjeli jsme do Alexova domu a já se chystala sbalit pár věcí. Dala jsem si je jen do jedné malé tašky a odkráčela dolů.

Alex stál v kuchyni s hrnkem kafe a sledoval mě.

,,Vážně to tak chceš?" kývla jsem neurčitě a poodešla ke dveřím.

Za sebou jsem slyšela jít Alexe a cinkal klíčky od auta v ruce. Kroutil hlavou, ale nic neřekl. Vlastně celou cestu mlčel.

,,Mrzí mě to, co jsem ti řekl." prolomil ticho těsně před Ericovým domem.

,,Mě taky." vystoupila jsem, protože jsem měla slzy na krajíčku.

Eric už na mě čekal a byl neobyčejně veselý a spokojený. Nejspíš to bylo mojí přítomností.

,,Jsem rád, že jsi tu konečně se mnou." objal mě a pevně stiskl zadek.

Jak dlouho jsem čekala až si lehnu do postele k němu a konečně se přitulím. Vysprchovala jsem se a vzala si jen tílko a šortky.

Eric už na mě čekal v posteli a usmíval se. Položila jsem se vedle něho a zadívala jsem se do jeho očí. Viděla jsem jen plápolající ohníček a nic víc. Na nic nečekal a začal mě líbat na krku. Uvolnila jsem se a zavřela oči. Před očima se mi objevil Alexův smutný pohled, který měl, když odjížděl. Líbala jsem se s Ericem a vnímala jeho dotyky. Začala jsem ho srovnávat s Alexem, což mě dost překvapovalo. Když mi jeho dlaň sklouzla pod tílko a putovala po břiše až k mým prsům, vystřelila jsem jako šíp, ještě než se mě stihl dotknout víc.

Posadila jsem se na postel, srdce mi bušilo jako o závod a ptala jsem se sama  sebe, proč jsem to udělala.

,,Nat? Udělal jsem něco špatně?" nechápal.

,,Ne já jen...promiň nemůžu."

,,A ten problém má i jméno viď?" podívala jsem se na něj a trochu tušila, že si mě bude dobírat kvůli Alexovi.

Nadechla jsem se, oblékla a s věcmi odešla z domu. Nemohla jsem znovu volat, aby zase pro mě přijel. Hůř už mi být nemohlo.

Zavolala jsem si taxi s tím, že chci odvézt do klubu a tam přespím. Horší bylo, kde vezmu na zaplacení. Nechala jsem se vysadit před klubem a poprosila řidiče, aby minutku počkal. Doběhla jsem k ochrance a poprosila Ivana o půjčení na taxi. Beze všeho za ním zašel a zaplatil.

Na baru se na mě zubila Lily, ke které jsem se posadila.  Divila se, co tam sama dělám a tak jsem jí všechno do puntíku řekla.