Životní prohra

36. kapitola

Těšily jsme se s Lily na svatbu, jako by měla být naše. Lily se vyšvihla a natáhla na sebe bledě modré koktejlky, zatímco já sázela na bílé minišaty s krajkou. Lily si udělala drdol a já si vlasy navlnila a nechala je rozpuštěné s ozdobnou bílou květinkou. Nalíčila jsme jedna druhou a vypadaly jsme vážně hodně dobře.

Na zámečku to bylo skvostné, ale já osobně bych se tak vdávat nechtěla. Nejspíš tam hrál i náš věkový rozdíl a proto bych se pro jisté detaily určitě rozhodla jinak.

,,Blahopřeju ze srdce." políbila jsem nevěstu.

,,Hodně štěstí." podívala jsem se Gustavovi do očí.

,,Příště ty a Alex." stiskl mi dlaň, že jsem se nemohla vymanit a zamrkal na mě.

,,Vždyť víte, že..."

,,Natálie, Alex je paličák po mně, ale má tě plnou hlavu. Už se konečně vymáčkněte." obrátil oči v sloup.

,,Když myslíte." usmála jsem se na něho a konečně pustil moji ruku.

Vydali jsme se na nádvoří a postavily se s Lily na takové místo, že jsme měly skvělý výhled na všechny.

,,Podívej, Alexovi to sekne." letmo jsem o něho okem zavadila a dál si ho nevšímala.

Stál opodál s Ralphem a ještě nějakým klukem. Všimla jsem si, jak všichni tři zírali naším směrem. Neotálela jsem a hodila oči na Alexe, který se tvářil jako obvykle rozhozeně a nasupeně. Ale i tak bych k němu hned přiběhla jako pejsek, kdyby na mě jakkoliv kývl.

Před Lily jsem to nechtěla přiznat, ale jeho nový sestřih byl famózní. Sakra jak já jsem po něm toužila.

,,Nat, všechny svobodné dívky se mají postavit k pergole."

Postavily jsme se tam, jako na koncertě. Nevěsta hodila kytici a i přes můj nezájem ji chytit, mi spadla do náruče sama. Eva se tomu zasmála a mrkla na mě, zatím co Gustavo vykřikoval, že to bylo už na začátku jasný.

,,Bezva, tak příště jdu za svědkyni." utahovala si ze mě Lily.

V houfu jsme došli k obrovskému altánu s ozdobenými stoly a každý jsme se usadili podle jmenovek. Slečna, která se zabývala usazováním hostů, mě poslala ke stolu čtyři spolu s Lily.

U každého sedělo sedm osob.

,,Nat, tady." drcla mi do ruky a já se otočila.

Jistě, že tu seděl Ralph, neznámý kluk, kterého jsem viděla předtím na nádvoří s kluky, neznámý pár a těsně vedle Alex. Lehce jsem se usmála a pozdravila.

Neznámý kluk se mi představil jako Richard a hned se ke mně cpal, aby mi mohl políbit tvář. Krásně voněl, ale vizáží byl normální kluk. Posadila jsem se a nalila si vodu ze džbánu.

,,Takže ty jsi Alexova přítelkyně?" vyzvídal Richard.

Nechápavě jsem se podívala na Alexe, který mi pohled opětoval.

,,Když to říkal." nechtěla jsem ho ztrapnit a tak jsem to odkývala.

Dál už se o tom nikdo nebavil a věnovali pozornost ženichovi a nevěstě. Když se všichni dívali jejich směrem, naklonila jsem se k Alexovi.

,,Přítelkyně?"

,,To řekl Ralph."

,,Aha a co třeba říct, že kecá."

,,Stydíš se snad za to? Ne vlastně promiň, ty budeš paní Nelsonová."

,,To, že jsem chytila kytku neznamená, že si vezmu prvního, co má zájem."