Hunger games - The boy with the bread

19. kapitola - sblížení

Obklopuje mě neprostupná temnota. Pomalu otevírám oči a zamrkám, abych si alespoň trochu pročistil zrak. Cítím se poměrně dobře odpočatý a chvíli mi trvá, než si uvědomím proč.

Prudce si sedám a snažím se, aby si moje oči trochu přivykly šeru. Dřív, než se mi to podaří, cítím zvláštní kovový pach, který si spojuji s krví. Vyděšeně se rozhlížím kolem sebe, když vtom nebe venku osvětlí klikatý blesk a trochu světla tím dopřeje i mým očím. Vidím Katniss, zhroucenou na zemi ve velké kaluži ještě poměrně čerstvé krve.

Ta děsivá scenérie mě na kratičký moment naprosto přišpendlí na jedno místo. I když už jeskyni opět prostupuje tma, já mám stále ten obrázek Katniss přímo před očima.

„Katniss," probírám se ze svého omámení a po kolenou se plazím k ní. „Proboha, Katniss!" Cítím, že si máchám ruce v kaluži krve a můj strach se pohybuje někde vysoko nad hranicí únosnosti. Zaklepu jí s ramenem. Žádná reakce.

„Katniss," skrz hrdlo se mi prodere zoufalé vzlyknutí a hned po něm následuje další. Nevím, co mám dělat. Zoufalství zaplavuje celou mojí bytost. Nemohl jsem jí ztratit. Ne takhle. Tahle dívka tu nemohla umřít na podlaze v jeskyni.

Rychle přesunuji ruce na její krk a cítím, že její kůže je stále teplá. Po chvíli se mi dokonce podaří nahmatat pod kůží tep. Není kdovíjak silný, ale to teď není důležité.

Zvedám se na nohy a spěšně vybírám ven z jeskyně. V tu chvíli mě vůbec nezaráží, že jsem něčeho takového vůbec schopen. Nemyslím na svoji nohu, myslím jen na to, že potřebuji v jeskyni trochu světla.

Dobíhám na kraj lesa, kde rychle začínám sbírat drobné klacíky a roští, které si cpu do náruče.

Na chvíli zvedám hlavu k obloze a zjišťuji, že je úplně zatažená. Je pytlově černá a převalují se přes ni obludné šedé mraky. Najednou se o pár set metrů dál snese na zem zářivý blesk. Téměř okamžitě se ozývá prudký hrom, který mi téměř rozdrkotá zuby. Lekám se a téměř nadskočím. Tohle počasí mě ovšem popohání k ještě většímu spěchu. Nakonec se mi daří nasbírat plnou náruč klestí a rychle se vracím zpět do jeskyně. Těsně, než vejdu dovnitř, se ovšem na nebi objevuje emblém Kapitolu. Zahlédnu na nebi jedinou mihotající se postavu – Kordetu. Na chvíli mě zaplaví nerozumný pocit smutku. Nikdy nebyli moji spojenci, ale kdybych si měl vybrat, Kordetu jsem měl ze všech nejradši. Jenom zavrtím hlavou, abych vyhnal myšlenky z hlavy, a vracím se do jeskyně.

Klacíky skládám na nevzhlednou hromadu kousek od ústí jeskyně. Rychle hledám v batohu krabičku sirek a hromadu podpaluji. Je mi jedno, kdo nás tu najde. Ať si přijde, budu na ně připraven. Teď je ale důležité, abych Katniss ošetřil rány a to nezvládnu potmě.

Okamžitě se vracím zpět k ní a všímám si dlouhé rány, která se jí táhne přes čelo. Trochu se mi ulevuje. Čekal jsem něco horšího a kaluž krve tomu i odpovídala. Opatrně do vody namáčím hadřík, který mi dřív přikládala na čelo a snažím se jí očistit obličej od krve. Nechávám jenom okruh na čele, abych jí náhodou znovu neotevřel ránu.

Nakonec jí omotávám obvaz kolem hlavy, abych zabránil případnému krvácení. Nemůžu jí tu takhle nechat ležet, takže připravuji spacák, do kterého jí přenáším. Zachumlám ji, co nejvíce to jde, a vracím se ke krvavé skvrně. Nemohu jí tu nechat. Za chvíli by se zkazila a my bychom se tu už ani nenadechli. Nehledě na to, že by mohla přilákat zvěř. Pokouším se jí vytřít hadříkem a asi pětkrát musím odběhnout, abych ho vypral ve vodě. Nakonec se mi ale daří zbavit zem toho nejhorší. Kovový pach se stále vznáší ve vzduchu, ale nikde už alespoň není žádná obrovská kaluž.