Hunger games - The boy with the bread

8. kapitola - hodnocení

Do svého pokoje se courám téměř šnečím tempem. Rozhodně nejsem spokojený se svým dnešním výkonem. Nedokáži si představit nic ubožejšího, než házet různě těžké předměty po tělocvičně. Tenhle Haymitchův nápad stál opravdu za prd. Pravděpodobně jsem se měl věnovat spíše maskování, ale to už nezměním.

V pokoji si dávám dlouhou sprchu a užívám si horkých kapek, které dopadají na moje rozbolavělé paže. Nechali mě tam házet opravdu dost dlouho. Moje svaly už začínaly protestovat.

Když konečně vycházím ze sprchy, už se poměrně připozdívá a já se oblékám do pohodlného domácího oblečení. Nakonec se vydávám do jídelny, protože začínám pociťovat hlad.

Překvapuje mě, že v jídelně sedí naprosto všichni – Haymitch, Cetkie, dokonce i Cinna s Portiou.

„Dobrý večer všem,“ přikyvuji na pozdrav a sedám si na svoje místo u jídelního stolu. „Katniss ještě nedorazila?“

„Jenom kolem proběhla jako hořící pochodeň a práskla za sebou dveřmi,“ vrtí pohoršeně hlavou Cetkie. Je mi naprosto jasné, jak na ní musí takové chování působit. Nicméně si díky tomu začínám dělat starosti o Katniss. Co se asi tak na jejím soukromém vystoupení mohlo stát tak hrozného, že odmítá vylézt z pokoje?

„Nechtěl bys nám povědět, jak dopadlo tvoje vystoupení?“ ptá se Portia, aby změnila téma. Jenom nesouhlasně vrtím hlavou, „počkáme, až tu budeme všichni. Katniss by to určitě taky chtěla slyšet. Kdy bude večeře?“ mám hlad jako vlk, to dnešní psychické vypětí mě dost vyčerpalo.

„Už měla dávno začít, dojdu pro ni,“ vzdychne nešťastně Cetkie a vyráží sehnat Katniss, aby se k nám připojila u stolu. Překvapivě jí to netrvá moc dlouho a za chvíli přichází a sedá si k našemu stolu. Ostatní se mezitím začali bavit o předpovědi počasí, nicméně já očima vyhledávám svoji kolegyni a tázavě povytahuji obočí. Jenom vrtí hlavou, takže se přestávám starat. Až mi to bude chtít říct, řekne to.

Mezitím přinášejí polévku – hustý hovězí vývar s játrovými knedlíčky. V tuhle chvíli opravdu potěší a alespoň trochu utiší můj kručící žaludek.

„Dobře,“ přerušuje nakonec Haymitch nezávaznou konverzaci, která u stolu probíhala, „konec nezávazného plkání. Jak mizerní jste dnes byli?“

Jelikož se Katniss nemá k tomu, aby začala, myslím, že je řada na mě, abych vypověděl, jak moc špatný jsem byl. „Nemám pocit, že by na tom vůbec záleželo. Když jsem přišel před tvůrce her, nikdo se na mě pomalu ani nepodíval. Myslím, že zpívali nějaké pijácké písničky. Chvíli jsem házel s různými těžkými předměty, dokud mi neřekli, že můžu jít.“ Vychrlím to ze sebe, abych to už měl za sebou. Když se to řekne nahlas, je to ještě daleko horší, než jsem si to přehrával ve svojí hlavě. Zachycuji soucitný pohled ode všech u stolu, z čehož je mi ještě dvakrát hůř.

„A ty drahoušku?“ otáčí se Haymitch na Katniss. Vidím na ní, jak se začíná ježit, protože tohle oslovení nesnáší. Náš mentor to moc dobře ví, proto to zřejmě také dělá. „Vystřelila jsem šíp na tvůrce her,“ odsekává mu. Kulím na ní oči a kousek masa na vidličce, který jsem se chystal sníst, nakonec odkládám na talíř. Všichni ostatní také přestávají jíst. Cetkie vypadá jako by měla každou chvíli omdlít. „Cože jsi udělala?“ v jejím hlase je znát citelný náznak hrůzy.

„Vystřelila jsem na ně šíp. Vlastně ne přímo na ně. Jejich směrem. Jak říkal Peeta, střílela jsem z luku a oni si mě nevšímali, takže jsem prostě… prostě jsem ztratila hlavu a vystřelila jsem jablko z huby tomu pitomému pečenému seleti,“ vysvětluje všem s nádechem vzdoru v hlase. Uvědomuji si, že to, co udělala, bylo dost nebezpečné. Na druhou stranu se musím pousmát, přesně tohle je Katniss podobné. Má v sobě tolik vášně a horké krve, že bych od ní nic menšího nečekal. Vlastně jsem na ní svým způsobem hrdý, ať se to může zdát jakkoliv bláznivé.