Hunger games - The boy with the bread

4. kapitola - Haymitch

Několik okamžiků pouze sledujeme Haymitche, který se snaží zvednout z kluzké země. Pach alkoholu a zvratků je opravdu nesnesitelný. Otáčím se na Katniss ve stejném okamžiku jako ona na mě. Aniž bychom se museli domlouvat, každý ho chytáme pod jednou paží a snažíme se ho zvednout na nohy.

„Já upadl?“ ptá se Haymitch, „Tady to smrdí.“ Otírá si špinavým rukávem obličej a všechnu špínu si rozmazává po celém obličeji.

„Odvedeme vás do vašeho pokoje,“ říkám mu. „Trochu vás očistíme.“ Je mi ho vlastně docela líto, nos se mi sice křiví odporem, ale já se na něj ani nedokážu zlobit. Tuhle trosku z něj totiž udělal Kapitol. Samozřejmě, že se k tomu sám přičinil, ale hlavní podnět určitě nevycházel z něj. Možná to dřív býval fajn člověk.

Snažíme se Haymitche odtáhnout do jeho místnosti. Dá nám to dost zabrat, ale nakonec se nám ho podaří dostat do koupelny pod sprchu a pouštíme proud vlažné vody. Nevypadá, že by vůbec tekoucí vodu zaregistroval.

Otáčím se na Katniss a vidím, že se jí z něj dělá zle a že rozhodně nechce být u toho, až ho budu umývat. „To je v pořádku, já to tu převezmu,“ vidím na její tváři záblesk vděčnosti a odpovídám jí úsměvem na tváři.

„Pošlu sem nějaké Kapitolany, aby ti pomohli,“ snaží se být alespoň trochu nápomocná, ale mně se při představě, že by mi měli pomáhat zrovna oni, ježí vlasy hrůzou na hlavě a tak jen zavrtím hlavou, „ne, nechci je tu.“ Jenom přikyvuje a spěšně odchází.

Já se naproti tomu pouštím do pomoci Haymitchovi. Opatrně z něj sundávám košili a smývám všechny nečistoty, které na něm ulpěly. Překvapuje mě, že i přes svůj alkoholismus si udržuje překvapivě dobrou fyzičku. Jistě, má už nějaké to břicho, ale jinak má stále tělo samý sval. Umývám mu i vlasy, během čehož se konečně trochu probírá.

„Kde to jsem?“ tváří se zmateně, „proč je tu mokro?“

„To je v pořádku, Haymitchi, trochu jste se zaneřádil, tak jsme vás vzali do koupelny a umyli. Dokážete se zvednout?“ chytám ho za paži a pomáhám mu na nohy. Sice se trochu kolébá, ale vypadá to, že se mu nakonec podaří udržet se ve vzpřímené poloze. Pouštím ho tedy a klikám na tlačítko, na kterém je napsáno: Vysoušení. Překvapuje mě, s jakou rychlostí tenhle doplněk sprchy dokáže vysušit každičkou kapičku z těla.

„Připravím vám postel, přijďte, až tu budete hotový,“ opouštím radši koupelnu a přecházím k posteli. Jemnost kapitolských přikrývek je až neskutečná. Sám bych se do nich nejraději zavrtal a už nikdy z nich nevylezl, ale to se mi bohužel nikdy nesplní. Čechrám polštář a upravuji deku tak, aby se mohl ihned po lehnutí přikrýt. Pak už si jenom sedám na postel a čekám, až se Haymitch uráčí dorazit.

Nedokážu se ubránit vzpomínkám na domov. Copak teď asi dělají? Předpokládám, že před chvílí dosledovali povinné vysílání Dne sklizně a teď už jen otec dodělává těsto na chleba, ze kterého bude brzy ráno péct. Přemýšlím nad tím, jak se zvládnou poprat s dortem pro Madge a jestli vůbec někdo vnímá moji nepřítomnost. Nejsem totiž důležitý pro přežití kohokoliv v naší rodině. Nikdo není závislý na mojí práci a já jsem za to v tuhle chvíli opravdu rád.

Přemýšlím totiž nad tím, jak s tím vším bojují paní Everdeenová s Prim. Vždyť Katniss je jejich jediným zdrojem jídla. Ona loví, sbírá matce v lese bylinky a stará se o sestru. Uklidňuje mě představa, že otec slíbil pomoc. Já vím, že tenhle slib splní. Dřív totiž její matka bydlela v obchodní čtvrti, jako teď my. Není narozená ve Sloji a je to na ní vidět, protože její blond vlasy mezi místními dost vyčnívají.