Hunger games - The boy with the bread

7. kapitola - trénink

Ze spaní mě probouzí ženský výkřik. Okamžitě si sedám na posteli a zmateně se rozhlížím po pokoji. Nikdo tu se mnou není, je tu ticho a prázdno. Jen skrz žaluzie začínají prosvítat první slunečné paprsky dnešního rána. Promnu si oči a sundávám nohy z postele. Přemýšlím, jestli se mi ten výkřik jenom zdál nebo to byla skutečnost. Zdá se mi, že to vycházelo ze strany, kde má pokoj Katniss. Chvíli uvažuji, jestli za ní nemám dojít. Pak si uvědomuji, že tady nikomu z nás nic nehrozí… zatím.

Rychle se tedy uklidňuji a mířím přímo do sprchy. Vyzkouším dalších pár tlačítek na panelu, o kterých jsem ještě nevěděl, co dělají. Sprcha mě celého namydlí, poté opláchne, namaže výživné olejíčky a následně vysuší. Nemůžu si místní koupelnu vynachválit, v aréně mi asi bude chybět.

Přecházím zpět do místnosti s postelí a všímám si, že mi tu nechali nové oblečení, které budu zřejmě nosit na výcvik. Jsou to černé úzké kalhoty z moc příjemného materiálu. K nim karmínová tunika s dlouhými rukávy a kožené boty. Nevypadá špatně a velice příjemně sedí na těle.

Pomalu se chystám vyrazit na snídani, když se najednou ozve zaklepání na dveře. "Dále," křiknu. Předpokládám, že je to nějaký z avoxů, který sem jde uklidit. Nicméně mezi dveřmi se objevuje Haymitchova hlava. Překvapeně se na něj otáčím, "co vás sem přivádí?"

"Jen jsem přišel na návštěvu," odpovídá a sedá si do křesla jako by to byl jeho pokoj. Do mikrofonu cosi zamumlá a za okamžik má v ruce sklenici s něčím, co voní jako svařené víno.

Chvíli ho sleduji, a když zjišťuji, že se nemá k odchodu, přisedám si na druhé křeslo hned naproti stolku. Založím si ruce na hrudi a propaluji ho očima, dokud ho tím nedonutím, aby se na mě také podíval.

"Takže..." začínám a povytahuji tázavě obočí.

"Přišel jsem se jen podívat na jednoho ze svých svěřenců, co je na tom divného?" dlouze se napije ze své sklenice.
"Haymitchi, kápněte božskou, ušetříme spoustu času, když si nebudeme na nic hrát."

"Dobře, taková dohoda se mi líbí," přikývne a dopije sklenici. "Dneska začíná výcvik a já chci vědět, jak jsme na tom. Katniss se ptát nemusím, ta chce vyhrát, ať to bude stát cokoliv. Má v sobě horkou krev, ale co ty?"

"Chci, aby Katniss vyhrála, ať to bude stát cokoliv," dívám se mu zpříma do očí, aby mu bylo jasné, že si z něj nedělám srandu.

Jedinou reakcí na moje prohlášení je jeho hysterický smích. "Ty jsi blázen, ta holka jen čeká, až se k ní otočíš zády a vrazí ti do nich nůž. Za tu chceš obětovat život?“

Důrazně přikývnu, nehodlám s ním o ničem polemizovat. "Ano, ale to nás staví na jednu loď. Nemusíte sponzory rozkládat mezi nás dva. Budeme to směřovat k ní. Ona dokáže zaujmout sponzory a vy to víte. Udělala na vás taky dojem."

Prstem přejíždí po okraji sklenice, dokud se nerozezní čistý tón. Na jeho tváři je znát, že přemýšlí nad mými slovy. Nakonec odkládá sklenici na stůl a odpovídá: "Dobře, ale kdyby ses náhodou rozhodl jinak, dej mi vědět. Půjdeme na snídani, už je nejvyšší čas."

Zvedáme se z křesel oba zároveň a bez dalšího slova odcházíme do jídelny. Tentokrát tu nejsme první. Katniss už sedí u stolu a zrovna dojídá jednu housku s horkou čokoládou. Oba ji zdravíme a vrháme se taky k talířům. Nabírám si vejce s uzeninou a na druhý talířek si beru pěkně vypadající moučník. Všichni jíme, dokud nemáme prázdné talíře. Pak už jen čekáme, až dojí Haymitch, kterého dnes zřejmě přepadla velmi hladová nálada. Nakonec ovšem i on dojídá, napije se z placatky a pouští se do svého výkladu. "Takže k věci. Výcvik. Za prvé, jestli chcete, budu vás trénovat odděleně. Rozhodněte se hned teď."