Hunger games - The boy with the bread

11. kapitola - profíci

Plošina konečně vyjela nahoru a zastavila se. Opatrně se rozhlédnu po okolí, mezítím, co moderátor odpočítává šedesát sekund do zahájení Her. 

Přímo před sebou na druhé straně mám řídký borovicový les. Za svými zády obrovskou vodní plochu jezera a po mé pravici bude prudký svah někam dolů, kam nedokážu dohlédnout, ani když se zvednu na špičky. 

Svůj pohled nakonec obracím přímo doprostřed kruhu splátců na obrovský zlatý Roh hojnosti. Je plný nejrůznějších potravin, vody, oblečení, léků a hlavně zbraní. Všude vidím ostré nástroje jen čekající, aby se jich ujala nějaká zkušená ruka. Při představě, že většina z nich bude v příštích patnácti minutách použita, se mi zvedá žaludek a jen tak tak v sobě dokáži udržet snídani.

Všude kolem rohu se válí nejrůznější předměty. Obvykle se jedná o stany, spacáky a batohy. Jejich hodnota klesá, čím blíž k nám leží. 

Očima nakonec vyhledávám Katniss, která stojí asi o pět splátců nalevo ode mě. Vidím v její tváři soustředěnost a odhodlání. Sleduje totiž očima luk, který leží u ústí Rohu hojnosti. Jsem si téměř jistý, že se pro něj chystá vyrazit a moji mysl zachvacuje panika. Nejradši bych okamžitě seskočil a zadržel ji, ale to by mi podminovaná zem okamžitě utrhla nohy.

Nakonec se rozhoduji, že ji budu hypnotizovat tak dlouho, dokud si mého pohledu nevšimne. Zřejmě jí přepadá nepříjemný pocit, protože nakonec hlavu obrací mým směrem a já prudce vrtím hlavou, abych jí odradil od hloupého nápadu střetnout se na místě, kde každým rokem umírá nejvíce lidí. 

V tu chvíli se ozývá zahajovací gong a já si neuvěřitelně oddychnu, když to vypadá, že si Katniss svůj běh rozmýšlí. I já vyrážím ze svého stanoviště, nezajímám se o zásoby ani o zbraně, nemíním se vydat na jistou smrt. 

Abych se dostal do lesa, musím proběhnout kolem Katniss, která právě ze země sbírá plastovou fólii a bochník chleba. Snažím se běžet tak, abych na ní měl neustálý výhled a mohl sledovat, kam se její kroky ubírají. 

Dobíhám na kraj lesa, kde okamžitě zalehávám do hustého křoví. Nechci ztratit přehled o situaci a zároveň chci být ukrytý. Nemohl bych si dovolit vydat se k profíkům teď, když probíhají nejhorší boje. Během nich nikdo nezná spojence. Nezbývá mi nic jiného, než čekat, až se ta nejhorší vlna přežene a já budu moct vyrazit a připojit se k profíkům. Je mi naprosto jasné, že nemám žádnou jistotu. Je to padesát na padesát, že mě přijmou. V tom druhém případě mi pravděpodobně vrazí jednu z jejich čerstvě nabytých zbraní přímo do břicha. 

Sleduji Katniss, která běží ještě dalších dvacet metrů do kruhu, aby sebrala zářivě oranžový batoh. Ve stejnou chvíli, kdy sahá po batohu ona, po něm natahuje ruku i kluk z Devátého kraje. Vidím, jak se o něj přetahují, a zarývám nervozitou nehty do dlaní, až mi z ran od střepů začíná znovu vytékat krev. 

Najednou za chlapcem zahlédnu Kordetu, která rychlým pohybem paže vrhá nůž, který se zarývá chlapci do zad. Ten klopýtne, poprská Katniss sprškou krve a padá k zemi. Katniss se tváří vyděšeně a na chvíli strne na místě. Už už se chystám zakřičet jejím směrem, aby se probrala. Naštěstí moji pomoc nepotřebuje a konečně se rozbíhá směrem k lesu. Rychle si přehazuje popruh přes rameno a batoh vytahuje výš, aby jí chránil hlavu. Kordeta totiž vrhla další nůž, který se díkybohu zarývá do batohu a Katniss uniká do lesa kousek od mojí skrýše.

S neskutečnou úlevou vydechuji a tep mého srdce se alespoň o trochu zpomaluje. Další dění u Rohu hojnosti radši nesleduji. Nemám žaludek dívat se na to, jak nevinné děti umírají uprostřed travnaté louky. Držím hlavu nízko u země a jediné, co si hlídám je, aby nikdo neobjevil můj úkryt. Naštěstí nepředpokládám, že by někdo hledal jiného Splátce tak blízko. Všichni, kteří chtěli utéct, jsou už zřejmě alespoň míli daleko.