Hunger games - The boy with the bread

2. kapitola - splátci

Je to jako kdyby mě někdo praštil do žaludku. To snad není pravda, to je sestra Katniss. Malá dvanáctiletá dívenka, kterou mají všichni místní tolik rádi. Ta měla v osudí jenom jeden papírek se jménem, není přece možné, aby měla takovou smůlu. Slyším nešťastné mumlání davu a jako socha sleduji, jak se to drobné děvče šouravým krokem vydává k pódiu. Nepláče, evidentně je v šoku. Rychle pátrám v davu po Katniss, ovšem její hlas slyším dřív, než se mi jí povede očima vyhledat.

„Prim!“ křičí z plna hrdla a chystá se prodírat davem směrem ke své sestře. To ovšem ani dělat nemusí, neboť všichni jí ustupují z cesty. Ještě, než stihne Prim vystoupit na první schod, ji Katniss chytá a odstrkuje za sebe. Chápu její počínání, ale nechápu, čeho tímhle výstupem chce dosáhnout. Nestačím se nad tím ani zamyslet a slyším ji křičet něco, po čem se mi udělá ještě víc zle, než mi bylo doteď. „Hlásím se jako dobrovolnice!“ křičí dvakrát po sobě. Najednou si připadám jako by mě někdo hodil do kádě se studenou vodou. To nemůže být pravda. Nemůžou tam přece poslat Katniss, nedokážu sledovat, jak ji někdo v přímém přenosu vraždí tím nejohavnějším způsobem, jakého je schopen. Jenže si pomalu uvědomuji, že s tím nemůžu vůbec nic dělat. Jsem bezmocný jako topící se kotě.

Cetkie je naproti tomu naprosto štěstím bez sebe. „Bravo! To je pravý duch her!“ prohlásí vesele a já bych jí nejraději strhnul tu její napudrovanou paruku. „Jak se jmenuješ?“

„Katniss Everdeenová,“ odpovídá přiškrceně.

„Vsadím se, že to byla tvoje sestra. Nechceš, aby ti sebrala veškerou slávu, co? No tak, všichni! Velký potlesk našemu nejnovějšímu splátci!“ trylkuje Cetkie.

Nikdo netleská, všichni jen tiše stojí a sledují tu neočekávanou událost. Napadá mě jediná věc, kterou mohu udělat. Přiložím si tři prostřední prsty levé ruky ke rtům a zvedám ruku nad hlavu směrem k ní. Předpokládám, že tohle gesto ani na pódium vidět není, jsem poměrně odstrčený, nicméně si ho všímají ostatní a po mém vzoru také natahují ruce ve starém gestu našeho kraje. Obvykle se používá na pohřbech, což je v tuto chvíli možná trochu ironické, ale hlavním smyslem je vyjádření díků a obdivu při rozloučení s někým, koho milujete.

 Celou scénu přerušuje Haymitch, když se připotácí ke Katniss a objímá ji. „Podívejte se na ni. Jen se na ní podívejte! Líbí se mi!“ haleká na celé náměstí. „Má plno…kuráže!“ vykřikuje po krátké odmlce a otáčí se na kamery, „Víc, než vy!“ křičí přímo do nich. Možná je to jen opilecké žvatlání, nicméně to vypadá jako by osočoval celý Kapitol z nespravedlnosti, což by ho mohlo přijít hodně draho. Naštěstí pro něj se zapotácí a padá z pódia na zem, kde zůstane omráčeně ležet. Následně ho odnáší na nosítkách pryč.

„Jaký vzrušující den!“ švitoří Cetkie, ačkoliv je nám všem jasné, že se jí z Haymitchova chování a alkoholového odéru dělá zle. „To ale ještě není všechno! Je načase zvolit splátce z řad chlapců!“

To mě trochu vrací do reality, nicméně stále bloumám myšlenkami u Katniss a šílených představ její smrti. Slova kapitolské moderátorky mě tady zastihují naprosto nepřipraveného, když vykřikuje jméno letošního splátce z řad chlapců: „Peeta Mellark!“

Na tváři se mi v tu chvíli vystřídá různá směsice pocitů. Od opravdového překvapení, po radost, že budu mít na blízku Katniss až po ten pocit, který nakonec převládne úplně – strach.

Nemotorně se vyplétám z davu a snažím se udržet si kamennou a neprostupnou tvář. Moje oči ale zřejmě musí prozrazovat veškerý strach, který cítím hluboko uvnitř. Nicméně se snažím nenechat se jím úplně pohltit, stoupám po schodech a stavím se na svoje určené místo.

„Najde se nějaký dobrovolník, který by se přihlásil na místo tohoto chlapce?“ Cetkie se zvědavě obrátí k davu. Možná doufá, že tento ročník bude plný dobrovolníků, kteří se chtějí dobrovolně nechat zmasakrovat. Nicméně tolik radosti ji místní lidé nedopřejí. Na náměstí je ticho jako v hrobě. Pohledem vyhledávám svoji rodinu. Na jejich tvářích se zračí zoufalství, jen můj bratr se tváří jako by mě ani neviděl. Možná ho zahanbil přístup Katniss. Necítí ke mně takovou lásku jako ona k Prim, aby zaujal moje místo. Nemám mu to za zlé, chápu to.

Otáčím hlavu směrem ke Katniss, která mě sleduje s nešťastným výrazem na obličeji. Takhle se nedíváte na někoho, koho vůbec neznáte. Hruď se mi plní zvláštním pocitem – ví, kdo jsem. Letmo se mi zvedají koutky do úsměvu, než si uvědomím, kde vlastně stojíme a kam budeme v příštích okamžicích mířit.

Starosta dočítá Smlouvu o vlastizradě a pokyne, abychom si s Katniss potřásli rukama. Natahuji k ní ruku a tisknu ji ve své, pokouším se jí trochu uklidnit, aby věděla, že jsem na její straně. Nicméně předpokládám, že ona už mě teď vidí jako někoho, kdo se jí bude za pár dní pokoušet zabít v aréně. Koukám jí přímo do očí a uvědomuji si, že je to poprvé, kdy mám možnost se jí dotknout. Projede mnou lehké zašimrání, které si ovšem nestíhám užít, protože mě co nejrychleji pouští a otáčí se čelem k davu.

        Nezbývá mi nic jiného, než se tím směrem otočit také a mlčky poslouchat hymnu Panemu. V hlavě se mi honí jediná myšlenka: Letošní Hladové hry budou jiné.