Hunger games - The boy with the bread

6. kapitola - společná večeře

Výcvikové centrum má věž určenou pouze pro splátce a jejich týmy. Každý kraj zabírá jedno patro a my jako kraj Dvanáctý máme tu výsadu, že můžeme bydlet přímo pod střechou. Alespoň takhle nám to Cetkie podává s obrovským nadšením v hlase, když vstupujeme do proskleného výtahu.

Mačkám dvanáctku na panelu s čísly pater a výtah se překvapivě rychle rozjíždí směrem nahoru. Trvá to jen okamžik a už skrz skleněné dno vidím, jak se lidé stále více zmenšují. Nakonec už je nevidím vůbec.

Cetkie celou dobu srší optimismem a neustále nás chválí za každou drobnost od kostýmů, přes líčení až k našemu vystupování. „Mluvila jsem celý den s každým významným člověkem v Kapitolu. Pokoušela jsem se vám sehnat sponzory. Zůstávala jsem ovšem velmi tajemná, protože se mě Haymitch pochopitelně neobtěžovala seznámit s vašimi strategiemi. S tím, co jsem měla k dispozici, jsem ale dělala, co jsem mohla. Že se Katniss obětovala za svou sestru. Že jste oba vyvinuli velké úsilí, abyste překonali barbarství vašeho kraje.“

Vidím na Katniss, jak tuhne, a modlím se, aby Cetkii neřekla od srdce, co si myslí o Kapitolské smetánce a o tom, co oni považují za barbarství. Nakonec se ovšem evidentně spokojuje s tím, že si přehrává nadávky pouze ve své hlavě, za což jsem rád. Cetkie to totiž nemyslí zle, nechápe, že to my vnímáme jako urážku.

„Všichni mají pochopitelně pochyby,“ pokračuje. „Přece jen pocházíte z uhelného kraje. Ale já jim řekla, a to bylo ode mě moc chytré: Když působíte na uhlí dost velkým tlakem, změní se v perly!“

Oba s Katniss nadšeně přikyvujeme a chválíme její chytrost, ačkoliv jsem v životě neslyšel větší hloupost. Na uhlí může působit tlakem, jakým chce, ale vytvoří z něj tak leda uhelný mour. Perly rostou v mušlích, které se jmenují Perlorodky a Perlotvorky. Jsou nesmírně cenné. Ve skutečnosti jsem nikdy žádnou neviděl na vlastní oči. Upřímně doufám, že většina potenciálních sponzorů neoplývá takovými znalostmi a nejsme jim teď pouze pro smích.

„Bohužel nemůžu uzavírat smlouvy se sponzory. To může dělat jenom Haymitch,“ v jejím hlase slyším rozčarování. „Ale nebojte se, já ho dostanu ke stolu třeba se zbraní v ruce, jestli to bude nutné.“

V tu chvíli k ní pociťuji až podivný příval vděčnosti. Cetkie je možná zvláštní a šílená, ale vím, že ona nás nepotopí. Bude se za nás prát zuby nehty až do samého konce. Každému z nás ukazuje jeho přidělený pokoj a opouští nás s přáním sladkých snů.

Můj pokoj je opravdu obrovský a hlavně prakticky celý automatizovaný. Okna vám zazoomují jakýkoliv pohled vás napadne, na skříni si na malé obrazovce jen vyberete kombinaci oblečení a nemusíte se v ní prohrabovat a navíc si můžete pomocí mikrofonu objednat jakékoliv jídlo, na které máte zrovna chuť.

Nejvíc jsem nadšený asi ze sprchového kouta. Má asi tak milion programů a rád bych je všechny vyzkoušel. Pouštím pár masážních programů a užívám si příjemné pobublávání po celém těle. Zkoumám pár tlačítek s šampony a oleji. Nakonec se rozhoduji nic z toho radši nepoužít. Když ovšem vylézám z vany, omylem zavadím o jeden z čudlíků a okamžitě mě obklopuje oblak parfému vonící po růžích.

„Super, budu smrdět jako prostitutka,“ mumlám si pro sebe, když se nechávám osušit horkým vzduchem. Ve skříni si vybírám decentní tmavé kalhoty a pohodlné bavlněné tričko v barvě svých očí. Jen si letmo prohrábnu vlasy, abych se zbavil té nepříjemné načechranosti, a opět vycházím z pokoje. Nechci být celou dobu ve Výcvikovém centru zavřený ve svém pokoji.