Veritas

Alternativa (11. Týden)

Angláni měli divné jídlo a také zimu. Byl začátek listopadu a kdosi u stolu už vyhrožoval sněhem. Na začátku listopadu sníh, kde to teď žila? Doma byla jako malá nadšená, když nasněžilo alespoň kolem štědrého dne, tady v Skotsku, zdá se, sněžívalo tolik, až byli všichni zasypáni. Bude si muset mámě do Londýna napsat o teplejší rukavice a taky o svetry. V tom, co měla na sobě, jí v chladných hradních chodbách byla hrozná kosa, hlavně kdy tu jako pitomec musela pobíhat v krátké školní sukni. Zvažovala dokonce možnost chodit na jídlo brzo, nosit džíny a před vyučováním se chodit převlékat.

„Rodiče mi k vánocům slíbili sobolí kožich, tak jsem zvědavá jestli ho vážně dostanu," promluvila příhodně Levandule, jedna z místních 'slečinek', jak jim říkala doma.

„Kožich by se mi taky šik," ozvala se, jen co zaslechla zmínku o pořádném zateplení, „Taky bych si o něj mohla říct mámě a nosit ho," zauvažovala nahlas.

„Na školních pozemcích není povoleno nosit kožešiny a ani na vycházkách do Prasinek. Tam je předepsána výhradně uniforma," informovala je Hermiona, sedící o pár míst dál. Byla dobrá a tím pádem nesnesitelná Prefektka a Primuska, měla totiž uši všude a jestřábí zrak k tomu ,drápy jako afgánské černá kočka. Koho do nich uchvátila, ten si zaručeně odnesl školní test a nemilosrdně odebírala body i Nebelvíru. Zato Ron, druhý Primus, byl naprosto v pohodě a všechny prohřešky řešil domluvou.

„Se bojej, že by chtěl někdo studenty seštípnout?" zeptala se, přehlížejíc docela snad přes malinkaté hlavičky děvčat až k Hermioně.

„Cože to?" vypadalo zmateně z Levandule.

„Ne, nebojí se, že by je okradli, ale studenti musí udržovat dobrou pověst školy a kožešiny jsou moc vyzývavé," odpověděla jí primuska, která na rozdíl od Levandule dobře pochopila, o čem Tina mluví. Jako jedna z mála, společně s Harrym, byla schopna snadno identifikovat rozdíly v řeči.

„Ahá, tak to pak jo," přitakala zamyšleně, nějak jí nešlo na rozum, co je až tak vznosného na školní uniformě a naopak co je tak nemorálního na kožešině, „Škoda, dneska by se na vycházku do Prasinek hodil alespoň teplý rolák."

„Rolák si pod hábit vzít samozřejmě můžeš, nechceme aby studenti umrzli. Nebo si zatepli oblečení kouzlem,pokud tě to nesvědí," doporučila jí Hermiona s laskavým úsměvem. To se jí zase muselo nechat, přísná byla, ale také milá a docela pěkná. Vlasy měla rozhodně parádní, takové, že by si do nich s radostí zabořila prsty. Jistěže se to vlasům divokého anděla, sedícího u Zmijozelského stolu. rovnat nemohlo, přesto to byla pěkná představa.

„Zateplím si svůj teplý rolák," usmála se, přišlo jí to jako dobré řešení.

„Hlavně si zatepli na příště famfrpálový zápas dres, hrajeme proti zmijozelu," připomenul se jí Ron, zřejmě ponouklý jejich debatou o oblečení. Bylo zázračné, jak se dokázal od oblečení dostat k famfrpálu, opravdu. Milovala sport, stejně se jí nedařilo ho vidět úplně všude, jako právě Ronovi.

„A dobře natři koště. Budeme lítat vysoko, tam je takové hnusné lezavé vlhko co člověku ulupuje prsty na nohou a ničí košťata," otřesl se Harry inspirovaný narážkou svého kamaráda, „Taky by sis měla navoskovat rukavice. Nevím jak to bylo u vás, ale tady budeš muset pod chrániči nosit ještě jedny rukavice jinak ti umrznou ruce a takové obyčejné vlněné rukavice v chrániči podkluzují. Stačí ale trochu pokapat voskem a hned je to lepší."

„No dík za radu," ušklíbla se. Bože, bude si kapat na rukavice vosk, jinak jí spadnou chrániče a nebo nebude nosit druhé rukavice, to jí pak zase pro změnu přimrznou chrániče k ruce. Nádherné počasí, opravdu. Zatoužila se vrátit domů, kde sice byla v zimě zima, zato však sněžilo až v prosinci a famfrpál se hrál v krytých halách.