Veritas

Vynucená dohoda o opatrovnictví

Opatrně vystoupal s láhví po schůdcích a odložil ji na poličku přesně pod obrázek člověka zkrouceného Cruciatem. V láhvi byl lidský mozek vypitvaný z mrtvého, umučeného Cruciatem až k šílenství. Prokousal si žíly, když se ho snažili u Munga hospitalizovat. Jeho mozek se dostal Severusovi do ruky celou řadou pokoutních machinací, takže byl získaný nelegálně a vůbec by ho tu neměl ukazovat, jenže to byl vážně skvost. I při pohledu z dálky byly na mozku velké šedomodré skvrny, kde buňky díky kletbě doslova explodovaly.

Pobaveně se ušklíbl a zhodnotil okem umělce celou expozici. Napravo byl obraz kouzelníka zas a znovu zasahovaného Avadou a zleva pro změnu vyobrazení muže, který surově zabíjí vlastní manželku a za jeho zády stojí čaroděj mířící na něj hůlkou. Jen hlupák by nepoznal Imperius. To vše bylo umístěné přesně na stěně proti vchodu do učebny, takže každý, kdo vstoupil, to viděl. Dovedl si živě představit obličeje řady studentů všech věkových kategorií, jak upírají na obrazy pohledy plné hrůzy. Mnozí z nich některou z Neodpustitelných viděli na vlastní oči a to bylo jenom dobře. Když si je budou zas a znovu zde připomínat, tak jim možná dojde, jak moc je Obrana proti černé magii důležitá a že ji opravdu nemohou flákat. Ve své podstatě existovaly právě jen tyto tři kletby, proti kterým se nadaný, schopný a vzdělaný kouzelník nemůže bránit.

„Můžeš mi vysvětlit, co to děláš, Severusi?" zahřímal za ním ředitel div, že leknutím nesletěl na zem.

Prudce se obrátil na schůdcích a jen tak po slepu se chytl vrchní příčky. Kdyby nebyly schůdky připevněné k zemi kouzlem, tak už by letěl mramoru vstříc i s nimi v rukou. Takhle se mu jen zatmělo před očima a svět se roztočil jak na zběsilém řetízkáči.

„Momentálně se snažím nespadnout," zavrčel v odpověď, svíraje horní příčku ještě pevněji než před chvílí. Nezvedal pohled od podlahy, kam se uchýlil, když se snažil nespadnout a zároveň si tím získával čas, jak Brumbálovi vysvětlit, proč dává lidský mozek v lihu do učebny, kde budou malé děti.

„Ty nemáš vůbec na žebříky lézt," napomenul ho starý čaroděj a už se ho chopil rukou kolem pasu. „Opatrně slez dolů. Víš, co by se mohlo stát, kdybys spadl, chlapče? Mohl by sis ublížit."

Snažil se nezačít nadávat, když se ho starý kouzelník dotkl. Neměl to rád, kdy už to lidé konečně pochopí, hlavně kdy už to konečně pochopí Brumbál. Přesto poslušně slezl dolů, stejně si byl jistější s oporou, ale jakmile už měl pevný mramor pod nohama, tak se odtáhl a narovnal.

„Kdybyste na mě nevybafl zpoza zad, tak by žádný pád nehrozil. Jsem schopný vylézt na žebřík," zněl trochu dotčený nedůvěrou v něj chovanou, když to říkal.

„To si jenom myslíš. Zatočí se ti hlava a neštěstí je tu. Než by sem vůbec někdo takhle při neděli dorazil se podívat, tak by mohlo být pozdě pro tebe i pro všechny jiné," bylo jasné, kým ty jiné myslí. „Právě proto jsem ti dal k ruce Harryho, měl ti pomáhat se vším, co nemůžeš dělat pomocí magie a je to pro tvé zdraví nebezpečné. Jenže se dnes ráno od něj dozvím, že jsi ho vyhodil, a pak tě tu najdu, jak riskuješ svůj život balancováním na žebříku. Co mi k tomu povíš?"

„Že je Potter žalobníček chodící brečet vám do hábitu," odfrkl si s pohrdáním a založil ruce na prsou.

„Ach, Severusi.." povzdechl si starý čaroděj, kroutě při tom hlavou. „Ty neposloucháš mé dobře míněné rady. Proč nevěříš mému úsudku?"

Znervózněl z ředitelova dotazu plného výčitek. Protože, pravda, proč nevěřil ředitelově úsudku. Věřil mu, jen tu byl problém s Potterem. Nechtěl být v jeho společnosti, zejména od doby, co se ten spratek choval tak merlinrovně jako dokonalý pan vznešený léčitel. A ještě zejména od doby, co viděl Severuse ohnutého přes mísu, jak zvrací. V tu chvíli, když se to dělo, necítil stud, ale jakmile se za Potterem zavřely dveře, tak měl chvíli dojem, že se propadne hanbou.