Veritas

Naučit se udělat správnou věc (23. týden)

Tony měl jednu ze svých vzletných řečí, kdy vyjadřoval obavu o mudlovské obyvatele v důsledku nedostatečné spolupráce s kouzelnickým světem. Brousek, sedící naproti němu, přestal pravděpodobně v půlce poslouchat a nenápadně kolem sebe rozestavěl tlumící kouzla. Alžběta nic takového udělat nemohla, proto nasadila poklidný výraz, za kterým skrývala útrpné pocity nad takovým planým tlacháním. Tony byl prostě ve funkci příliš krátce, než aby dokázal rozpoznat nuance výrazů na tváři své královny.

Také na něj pomalu začala dopadat nuda, měsíc co měsíc mluvil Tony přesně o tom samém a skoro stejnými slovy, jako kdyby to mohlo stačit k překonání rostoucího odporu Starostolce vůči spolupráci s mudlovskou vládou.

Když Tony konečně domluvil, ujal se slova pro změnu zase Brousek. Byl sice o poznání stručnější, avšak mluvil o tom samém, co při minulé schůzce. Jak je v poslední době situace v kouzelnickém světě napjatá zejména kvůli Tomu, jehož jméno nevyslovujeme, a nakolik je pro Starostolec obtížné spolupracovat s mudly a podporovat je, když oni na oplátku nemají co nabídnout kouzelnické společnosti.

Nakonec se samozřejmě ke slovu dostala i Alžběta, která mohla jedině tak vyjádřit politování nad vztahy, které mezi oběma světy panují a tužbu, aby se vše v budoucnu zlepšilo. Nic víc ani říct nemohla, protože Ministerstvo kouzel v čele s Brouskem uzavřelo prakticky všechny kanály k vzájemné spolupráci a každoměsíční tajné uzavřené schůzky na Downing Street byly jenom pro okrasu, společenské události. Úsměvy, vzájemné povzbudivé poplácání po zádech a nudné proslovy.

Společné soužití a spolupráce mezi kouzelnickým a mudlovským světem už dávno byly jenom fraškou, přestože každý, kdo o válce a o Něm něco věděl, si zároveň uvědomoval, jak důležité je spojit proti němu síly, protože oba světy byly jeho stínem stejně ohroženy. Kéž by si to Blair a Brousek uvědomili dřív, než bude pozdě.

O nekonečnou hodinu později konečně seděli v neoznačeném autě na cestě zpět z toho nekonečně dlouhého setkání a Alžběta se zrovna bezúspěšně potýkala s dětskou pojistkou na tubičce léků proti bolesti hlavy.

Jemně jí tubičku vzal a zkušeným hmatem otevřel. Jistě, sám by dal přednost flakonku kvalitního lektvaru proti migréně, ale za roky soužití s mudly už měl zkušenosti i s jejich nesmyslnými vynálezy, jako byly všelijaké bezpečnostní pojistky.
„Děkuji, Aurelie," vděčně přijala otevřenou tubičku. „Netuším, proč vůbec takové tubičky vyrábějí. Já vychovala všechny své děti bez jediné nehody. Klíčem k dobré výchově je svým dětem věnovat dostatek času bez ohledu na povinnosti, které člověk má. Děti jsou naše budoucnost, bez nich stát upadá.... ach, to snad ne," povzdechla si, když pozvedla sklenku k puse a z ní vyšplíchla voda na její růžové sáčko, jak zrovna v tu chvíli najelo auto na nerovnost v silnici.

„Postarám se o to," ujistil ji, vytáhl hůlku a jedním lehkým mávnutím zbavil její oblečení mokré skvrny.
„Někdy si říkám, co bych si počala nemít tě neustále u sebe. Zcela určitě bych zesnula na nedostatek zábavy," zlehka se pousmála a konečně spolkla svůj lék proti bolesti. „Také vzpomínám na doby strávené na Balmoral, kdy můj lid a tvůj lid dokázal žít společně a pomáhat si."
„V té době jsme byli ještě skoro děti a oba naše národy byly ve velké válce, která nás spojovala. Dnes bojuje jen kouzelnický lid a ten si myslí, že mudlové mu nemohou pomoci. Upírá své naděje jen do svého středu, bez ohledu na to, že máme společného nepřítele," dával jí samozřejmě za pravdu, jen málokdy se oni dva ve svých názorech neshodli. Na to se znali příliš dlouho a byli si příliš blízcí.

„Není možné svádět vinu nevědomosti jen na kouzelnický národ a vašeho ministra, Blair také nechápe, nakolik může být Ten, jehož jméno nevyslovujeme, nebezpečný i nám. Jsou oba příliš mladí, než aby si pamatovali Grindelwalda a jeho styky s Hitlerem. My jsme tehdy možná byli děti, jak říkáš, ale viděli jsme, kolik škody může napáchat zlovolná magie v mudlovském světě a naopak, jak moc závisí kouzelnický svět na prosperitě toho mého," krátce vyhlédla ven z okénka auta do poloprázdných ulic nočního Londýna. „Jsem tak zarmoucená tím, co vidím kolem sebe, tolik nedůvěry a válečného napětí, už pomalu přestávám doufat, že se to za mého života ještě zlepší."