Veritas

Kůstky jsou vrženy (14. týden)

Na hrozbu blízké, možná nevyhnutelné smrti si zvykl rychle, na Poppyinu zradu nikoliv, stejně jako ho neopustilo ani paranoidní podezření, že za tím stojí Brumbál. Sledoval starého čaroděje v následujících dnech velice pečlivě a zejména se zaměřil na jeho reakci, když mu oznámil svůj úmysl nenechat Pomfreyovou, aby se o něj dál starala. Nejdřív to bylo upřímné překvapení, posléze vystřídané starostlivostí a naléhavý výslech, ve kterém se ředitel hnal po odpovědi na otázku proč Po krátké úvaze mu řekl všechno, až samozřejmě na své podezření ohledně jeho intervence do celé záležitosti. Ředitel se tehdy zamyslel, prohraboval si dlouhou dobu svůj plnovous, než prohlásil, že si s lékouzelnicí o tom promluví, a pak vyjádřil podporu a obavu ohledně Severusova zdraví a porodu. Neřekl nic ve smyslu, aby odpustil Pomfreyové její zradu – přinejlepším selhání – a zase se s ní jako hodný chlapec usmířil. To byla změna vůči jeho dřívějšímu přesvědčování, že se má Severus se všemi mít rád, a získal si tím část lektvaristovy ztracené důvěry.

Kdo mu, k jeho vlastnímu překvapení, zbyl jako úplně nejdůvěryhodnější, byl Potter. V minulosti ho podezíral, většinou právem, z mnoha lotrovin a obviňoval z nevychovanosti a lehkovážnosti, tentokrát však věděl s jistotou, že s tím nemá nic společného. Viděl do toho kluka jako do křišťálové koule. Jeho překvapení, když mu řekl o komplikacích způsobených jizvou, bylo zcela opravdové. Jistě jeho to jako Jistě ho to jako léčitele v lékouzelnickém zácviku a člověka úzce se zajímajícího o mužské těhotenství mělo napadnout, jenže prostě nenapadlo. Byl na to moc nevšímavý. Nedala se v tom najít zákeřnost.

Snad právě proto, a i přes jeho selhání, se rozhodl považovat od teď Pottera za svého jediného lékouzelníka a Léčitele. Stalo se to nejnemožnější na světě, včetně mužského těhotenství, a to to, že Severus Snapem vložil špetku důvěry v někoho s příjmením Potter. Ba co víc, vložil důvěru i v jeho lektvarové schopnosti... tak trochu. Kromě přímého testu, kdy kluka donutil namazat se mastmi od Poppy, ho také za svého vzdáleného vedení – stál mezi dveřmi studentské laboratoře a nahlížel dovnitř na to, co Potter dělá – instruoval při provádění několik základních lektvarových testů. Kdyby je v té chvíli někdo viděl, tak by si nejspíš pomyslel něco o bláznech. Nebylo důležité, co by si kdo pomyslel, hlavně že získal své výsledky a ty ho upokojily. Nebylo třeba se mastem vyhýbat, ať pocházely od kohokoliv.

Proto si teď, jako každé ráno, důkladně roztíral jednu z mastí po břiše. Pomáhala, zklidňovala a zbavovala jak svědění přímo v oblasti tvořícího se porodního švu, tak nepříjemného pnutí a pocitu suchosti na zbytku rostoucího břicha. Bez ní by se nejspíš zbláznil, protože košile, byť hedvábná, ho na porodním švu dřela skoro až do krve. Oblečení všeobecně začínal být trochu problém.

Kalhoty byly skvělé, padly za každých okolností, i když měl dojem, že je snad každý den stáhne na bocích o něco míň, ovšem s košilí, vestou a kabátcem byly potíže. Košile ještě šla, vždy mu byla volná, takže ji zapnul i přes vyklenuté břicho, ovšem vesta a kabátec... zjistil, že vesty se bude muset nejspíš zcela vzdát. Sice mu z obchodu dorazila nová, dobře padnoucí i na jeho pupek, ale když si ji oblékl a kabátec na ni, tak připomínal špekáček i přes veškerá dodatečná opatření a úpravy. Nechal ji ve skříni.

S kabátcem jako takovým už problém nebyl. Byl ušitý z látky s neznatelným proužkem směrem dolů, dle jeho vlastního návrhu přidali o pět knoflíčků více a zmenšili je, takže tvořili dlouhou linku od krku až po dolní okraj a na bocích byli falešné záševky. To, dohromady s delší délkou sahající mu bez břicha až do půli stehen, tvořilo optický klam, díky kterému nebylo břicho vidět. Jistě, když se na sebe podíval z boku, tak se oblina pod oblečením nedala přehlédnout, jenže z boku ho zakrýval jeho dlouhý vlající plášť. Ten naštěstí nový nepotřeboval a nejspíš během těhotenství ani potřebovat nebude. I teď se do něj mohl s klidem zabalit a ještě mu zbylo na obou stranách dostatek látky.