Veritas

Jednoduchý svazek

Opláchl si z tváře zbytky pěny na holení a podíval se na sebe do zrcadla. Viděl to co obvykle, bledou pleť s nezdravým žlutým nádechem, velký nos, pichlavé oči a momentálně mokré černé vlasy zplihle visící kolem obličeje.

Ušklíbl se na sebe, sebral hůlku z hrany umyvadla a mávnutím si vlasy vysušil. Prozatím v tento okamžik byly lehké, voňavé a vířily mu kolem hlavy. Dlouho to tak nezůstane, to věděl, ale pro teď vypadal dobře a nepozoroval na sobě nic zvláštního. Každé ráno, od toho osudného týdne na začátku školních prázdnin, se přesně podle Brumbálových rad celý prohlédl a zkontroloval i svou magii pomocí série jednoduchých zaklínadel zasahujících do všech koutů magické podstaty.

Nezjistil na sobě nic. Ať mu Pán zla provedl cokoliv, pokud to vůbec byl on, tak se mu to buď nepovedlo, nebo to prozatím nemělo žádné následky. Rozhodně to nevypadalo, že v příštích pár dnech zemře. A už vůbec to nevypadalo, že něco takového jeho Mistr vůbec očekává. Nevěnoval mu větší pozornost než jindy, když se dostavil na Smrtijedské setkání, vlastně by se dalo říct, že mu jí věnoval o něco méně než obvykle, ale pořád nic kritického. Nebyl za poslední dva měsíce, od své nemoci, vyslán na žádnou faktickou misi ani požádán o zvláštní lektvar, obojí jen ocenil. Méně práce pro něj.

Červíček pochybností tu byl, ptal se, proč tomu tak je, na druhou stranu, kdyby měl sáhodlouze přemýšlet o činech Pána zla, tak by také ve svém životě nedělal nic jiného. Držet se na pozoru bylo nezbytně nutné, to ano, zároveň se ale nemohl strachy a podezřením třást každou minutu svého života. Teď se zdálo, že je klid, možná klid před bouří, ale klid to byl. A Severus ho využíval skutečně hojně.

Natáhl si košili a pečlivě ji zapnul až ke krku a zastrčil do kalhot. Vypadal v tom prý upjatě a naprosto se nehodil do mořských vln, jak ho Mefisto nezapomněl hned informovat. Jako kdyby na tom záleželo, jak se hodí do vln, když se jim vyhýbal jako čert kříži. Moře neměl rád, slunce neměl rád, italskou kuchyni neměl rád a nebýt toho, že sem byl Mefistem pozván, tak by v životě nenavštívil jinou část Benátek než jeden kouzelnický hotel, kde se vždy konaly přednášky světových lektvarových mistrů. Památky, mudlovské i ty kouzelnického, ho nezajímaly, protože mu bohatě stačilo si o nich přečíst a vidět je na fotografii. Také co by na nich nového vykoukal, kdyby je viděl naživo.

Ještě si upravil límeček a vyšel z koupelny rovnou směřující skrz ložnici do vedlejšího pokoje a odtamtud dveřmi ven na verandu. Slunce byla první věc, co ho tam přivítala svým nemilosrdným žárem a paprsky zákeřně namířenými rovnou do obličeje. Přimhouřil pod tím útokem oči a urychleně se přesunul do bezpečí pod veliký slunečník. Jediné příjemné, co tu bylo, byla snídaně na stole a pravda, slaný větřík vanoucí sem od moře.

Samozřejmě pak Mefisto sedící na druhé straně stolu.

Severus zvedl svůj hrnek s kávou a přes jeho okraj si změřil mladého muže, který mu poslední dva měsíce věnoval své tělo, ale také pohostinnost ve svém domě. Italské předky nemohl Mefisto popřít, při své snědosti a opálení to prostě nebylo možné. Zároveň měl spíš vychování Angličana po své matce, jenže koho zajímala výchova. Severuse ani trochu, když mohl mít v náruči pevné svalnaté tělo a v zadku tvrdý penis přesně těch správných rozměrů, aby poskytoval tu největší rozkoš.

O skutečnosti, že mohl jíst, pít a radovat se zadarmo, ani nemluvě, to byla taková pěkná třešnička navrch. Severusův mladý milenec totiž pocházel z bohaté, čistokrevné italské rodiny natolik vážené, že by klidně mohl den ze dne vstoupit do služeb Pána zla zejména vzhledem k tomu, že měl dosti rázné názory na mudly, mudlorozené a polokrevné.