Veritas

Splněná přání (26. týden)

Zamračeně sjel pohledem skupinu ministerských právníků, kteří postávali u něj v kanceláři, tvářili se bezradně a tiskli v rukou své zprávy, jež mu před chvílí přečetli. Vypadali díky tomu jako beznadějná parta hňupů.

„Chcete mi říct, že se s tím nedá nic dělat?" zeptal se podruhé, nemohl uvěřit, že dvanáct právnických kapacit Ministerstva nezná odpověď na tak jednoduchou otázku.
„Ne, pane ministře," odpověděl jeden z nich. „Smlouva, kterou profesor Snape a profesor Brumbál uzavřeli, je již dávno platná. Magie krve je nadřazena kouzelnickým zákonům a my můžeme takovou smlouvu pouze posvětit, protože taková je naše povinnost."
„Kdyby profesor Snape oficiálně požádal o proces adopce, což se nestalo už třicet let," navázal na něj druhý, „měli bychom možnost najít důkazy, že není kompetentní k případné výchově dítěte, jenže takto bylo veškeré rozhodování na profesoru Snapeovi."
„A co prostá skutečnost, že to děcko nemůže mít v rodném listu dva otce?" navrhl Brousek toto řešení.
„Pokoušeli jsme se najít možnost takový rodný list neuznat," odpověděla pro změnu jedna z právniček, mozkomor aby si pamatoval jejich jména. „Podle všechno nebyla jejich platnost nikdy zákonně zrušena, pouze omezena vyhláškou Ministerstva starou přes osmdesát let, ve které je klauzule o automatickém anulování v případě, že se potvrdí mužské těhotenství u jakéhokoliv oficiálního občana anglického kouzelnického národa."
„Je Snape takovým občanem?" otázal se v heslu „tonoucí se stébla chytá".
„Ano, bezesporu je. Rodina jeho matky žije na našem ostrově už přes sto let," informoval ho další právník. „Jeho otec je sice mudla pocházející z Řecka, ale má plné mudlovské občanství."
„Ha! Otec je mudla. Dítě muselo vzniknout vlivem černé magie, jelikož mužské těhotenství je u míšených čarodějů nemožné. Můžeme tedy tu smlouvu zpochybnit tím, že ho obviníme z provozování černé magie!" zagestikuloval prudce rukou, jak našel způsob jak zabránit Brumbálovi dostat se k magickému dítěti, i kdyby to znamenalo poslat jeho otce do vězení. Beztak byl Snape Smrtijed, který si nic jiného nezasloužil.

„Výsledky vyšetření, které se nám dostaly do ruky, potvrzují, že neprovozoval žádnou černou magii, aby počal dítě. Neexistují žádné důkazy, že to udělal, pane a zatknout někoho tak slavného by vzbudilo obrovskou vlnu odporu," vložil se do toho Robards. „Je to stejné, jako kdybyste chtěl zatknout Pottera, pane."

Zavřel oči a zaklonil hlavu. Začínala ho pekelně bolet, doslova mu lezly oči z důlků a horní čelist měl jako v kleštích. Sáhl poslepu do svého stolu, odkud vytáhl dobře známou lahvičku lektvaru proti bolesti. Zkušeným hmatem palce a ukazováčku ji otevřel a potom už do sebe obsah na jeden hlt obrátil. Už jenom hořko sladká chuť lektvaru přinášela potěšení v podobě předzvěsti brzkého konce migrény.
„Dobrá, jelikož není způsob jak Brumbálovi v něčem zabránit, nebudu vás už tady dnes potřebovat," mávl rukou ke dveřím. „Nikoho z vás, i vy Robardsi, můžete jít."
Oči konečně otevřel, až když se tichý šum hlasů a látek ztratil za zavřenými dveřmi. Rozhlédl se a zjistil, že ne všichni poslechli jeho výzvu, vlastně to byli hned dva lidé. Robards stojící po jeho boku a Normanová sedící v křesle v rohu jako socha vytesaná z černého dřeva. Nejspíš se za celou dobu nepohnula ani o píď, až teď se zvedla do celé své výšky.
„Zjevně jste naprosto v koncích. Brumbál má všechna esa v rukávu, váš nepřítel spřádá plán, o kterém nic nevíte a vaši čarodějové dvanácté úrovně jeden po druhém umírají jako mouchy zaplácnuté plácačkou," shrnula mu černošská šamanka všechny jeho neúspěchy a donutila ho tak zaskřípat zuby. „Co bude váš další krok?"
„Promluvit si s Brumbálem," zavrčel přesto, jak moc se snažil nebýt naštvaný. „Dnes má přijít, vlastně každou chvílí, chci znát důvod jeho jednání a pokusit se... urovnat věci. Ten, jehož jméno nevyslovujeme, se začíná stávat větší hrozbou než Brumbál, kterému evidentně víc záleží na tom, jak si sehnat dítě než jak bojovat v nadcházející válce. Chci vědět, co chystá."
„K tomu jste do Bradavic nasadil svého špeha. Copak vám nepodává zprávy?" uhodila na druhé citlivé místo z mnoha a to na Giftovu naprostou neschopnost, kdy nebyl schopen vybádat ani nic tak zásadního jako Snapeovo těhotenství nebo se zmínit o podezření, že je Harry Potter na muže. Ne že by to druhé bylo pro válku důležité, ale měl to vědět dřív, než to nějaký student roznesl do novin, které to pak patřičně rozmázly a vytvořily ještě šílenější spekulace, než že je otcem Snapeova dítěte Brumbál – rovnou za něj nenápadně označily Pottera. Jestli se toho veřejnost chytne, a ona se toho jistě chytne, potom vzroste to děcko na politické ceně ještě víc. Kdo chtěl vyhrát, musel mít na své straně veřejnost, Snapeovo dítě, Pottera a silnou armádu zkušených kouzelníků. Potom jedině se dá Ten, jehož jméno nevyslovujeme, nadobro rozdrtit ve skutečné válce, ne politickém boji a úskocích, které beztak nikam nevedou.
„Pozoruje," odpověděl neutrálně a vyhýbavě zároveň. „A co děláte vy?" neodpustil si dodat.
„Pozoruji a předávám hlášení, taková je moje práce. Když mě omluvíte, právě to teď musím udělat. Mám několik zajímavých poznatků k předání. Přeji hezký zbytek dne, pánové a Salemská hvězda ať vás provází," rozloučila se veskrze mile a zaklaply se za ní dveře.
„A tebe ať spálí," zamumlal si pro sebe. „Robardsi, musíme se připravit na to, že se budeme muset Normanové zbavit."
„Co tím myslíte?" otázal se bystrozor.
„Za to své pozorování toho ví až moc a já byl vůči její vládě dost dlouho trpělivý. Chci, aby bystrozoři sledovali její aktivity a zadržovali její sovy. Jestli ve zprávě pošle něco, co by nám mohlo uškodit, zavřete ji tajně do Azkabanu a necháte tam shnít," řekl to na rovinu, Robardsovi mohl věřit.
„Tím můžete vyvolat mezinárodní skandál," podotkl bystrozorský velitel.